Všechno zlé je pro něco dobré, ale platí to i naopak. I když ambulance dostaly za covidovou dobu kompenzace, které nejenže dorovnaly, ale mnohdy předčily výpadek produkce, ve finále došlo ke zdeformování úhrad. Ambulance tak nesmějí zapomínat na to, že tento přístup, který jim krátkodobě velmi pomohl, je v delším horizontu neudržitelný. Zároveň je na místě debatovat o tom, jak i v ambulantní a jednodenní péči nastavit úhrady co nejefektivněji. Problematice se na summitu Ekonomika zdravotnictví, který uspořádalo vydavatelství Media Network, věnovala členka představenstva Innova Healtcare Markéta Hellerová.
Podobně jako v jiných sektorech, i v ambulantní péči jsou největší problém lidé. „Jako hlavní hrozbu v rámci ambulantního sektoru nyní vidím personální situaci, ať už je to obecný nedostatek zdravotnického personálu, tak růst personálních nákladů – meziroční nárůsty jsou obrovské a musíme se jim přizpůsobit,“ uvádí Markéta Hellerová.
Innova Healhcare, kde Hellerová působí, je zdravotnická skupina vzniklá v roce 2018, která se zaměřuje na ambulantní a jednodenní péči. Sdružuje 14 samostatných právních subjektů z Prahy, Ostravy a Mostu, dnes má 460 zaměstnanců a roční obrat se pohybuje kolem 350 milionů korun. Celkem 65 procent nákladů, které společnost má, přitom tvoří náklady personální. Ty navíc v poslední době vzrostly o 42 procent.
„Udržet personální náklady je téměř nereálné. Ve státním sektoru narostly do té míry, že pravidlo, které platilo dříve, tedy že si lékaři chodí do ambulancí přivydělat, dnes neplatí. S růstem mezd a platů se pak setkáváme s novým faktorem, a to je neochota zdravotnického personálu jakkoliv více pracovat, tedy být více efektivní a snažit se do toho vložit něco víc. Už nefunguje to, že bychom získávali nové zaměstnance mzdovým ohodnocením. Chtějí něco dalšího – více volnějšího času, příjemnější práci a další benefity spojené se soukromým životem,“ popisuje Hellerová.
Efektivita šla dolů
Velkou hrozbou je podle ní také deformace úhrad v covidové době. Innova Healthcare totiž přebírala řadu zařízení právě v období, kdy běžely kompenzační vyhlášky. „Rozdíly byly relativně velké a zejména na některých pracovištích jsme zaznamenali významné poklesy produkce. Největší byly tam, kde velký objem tvořily prevence. Šlo například o gynekologickou péči, kde bylo na počtu unikátních rodných čísel vidět, jak pacientky prevenci odkládaly,“ načrtává Hellerová.
Část současných příjmů je zároveň spojená s covidem – jde například o testování či očkování, jejichž provádění je pravděpodobně dočasné. Kompenzační vyhláška navíc přinesla to, že úhrada byla obvykle vyšší, než by byla původně (u jedné ambulance dělal rozdíl v roce 2020 zhruba milion korun), a to navzdory tomu, že produkce byla nižší.
„Velký dík jak ministerstvu, tak pojišťovnám, že dokázaly výpadky kompenzovat. Na druhou stranu je vidět, že šla efektivita dolů a do budoucna jde o neudržitelný stav,“ poukazuje Markéta Hellerová.
Hrozbou je ale i nastavení systému úhrad. Příkladem budiž limitace roční úhrady maximální úhradou a dalšími faktory, jako je počet unikátních pojištěnců nebo průměrná úhrada na rodné číslo. To vede k tomu, že se během roku uzpůsobuje management péče, aby se příjmy udržely – a to třeba i na úkor pacienta či efektivity.
Problematický je také výpadek produkce v referenčním období, který pak limituje úhradu. To je znát zejména u poskytovatelů, kteří vědí, že budou praxi brzy prodávat, a tak utlumí produkci – což pak pocítí další majitel, který má v důsledku toho rok či dva limitované příjmy. Ideální rozhodně není ani rozdílný přístup jednotlivých plátců, který může vést k nezohlednění mimořádně nákladných pojištěnců v úhradovém dodatku, a také neuhrazená produkce.
Tradiční problém: vzdělávání
Jako další, i jinými poskytovateli dokola zdůrazňovaný problém, je systém vzdělávání. „Zaměstnat lékaře bez atestace je v tuto chvíli pro nás nemožné. Vidíme velký rozdíl mezi pracovišti s akreditací nejvyššího typu, kde jsme schopni přijímat absolventy a personální situace je tak mnohem snáze řešitelná než v běžných ambulantních provozech. Tím, že se v nich absolventům nic nezapočte do praxe, je ochota tu pracovat mizivá. Pro ambulantní sektor by měla být otevřena možnost, aby tu alespoň část praxe byla vedena nebo abychom se v některých specializacích byli schopni k akreditaci dostat,“ přibližuje Markéta Hellerová.
A kde jsou dnes podle ní příležitosti? Jednou věcí je diskutovat o způsobu úhrad, důležité je ale také větší zapojení ze strany samoplátců.
„Systém není nekonečný. Je otázka, jestli se do hry vrátí debata ohledně možnosti nadstandardu. V ambulantním sektoru ale vnímám velkou příležitost v přesunu řady výkonů z nemocniční do ambulantní, zejména jednodenní sféry. To souvisí i s kontraktací podle ceny nabídnuté poskytovatelem, kde při porovnání s nemocniční sférou máme co nabídnout – jsme schopni řadu péče poskytnout efektivněji a levněji,“ dodává Hellerová, podle které je také velkou příležitostí telemedicína a snižování počtu návštěv pacientů v ambulancích.
Summit Ekonomika zdravotnictví se uskutečnil za laskavé podpory generálních partnerů společností Roche a Novartis a partnera společnosti Sprinx.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
