Situace na trhu práce dnes staví řadu nemocnic do velmi těžké situace. Kvůli nedostatku personálu zejména v menších regionálních nemocnicích tak někdy managementy prakticky nemohou potrestat lékaře, který svou práci nedělá uspokojivě. Na druhou stranu i samotné vedení některých zařízení přiznává, že rezervy jsou i v řízení. Dnes totiž není žádnou výjimkou, že sestřička nachodí během směny spousty kilometrů, což má však pro pacienty jen těžko nějakou přidanou hodnotu. Kdyby se tedy lépe nastavily procesy a personál byl využíván efektivněji, možná by jeho nedostatek nebyl tak markantní. Problematice se věnoval odborný panel Stálé konference českého zdravotnictví na téma lidské zdroje ve zdravotnictví, který se konal 26. října v Praze.
Podle generálního ředitele české softwarové společnosti OKsystem a.s. Vítězslava Cimla stojí za řadou současných problémů trh práce. „Míra nezaměstnanosti je v ČR taková, že nedovoluje zaměstnavatelům uspokojit potřeby rozumným způsobem. A politika státu tomu nenapomohla – tlak na to, že se musí zvyšovat minimální mzda nebo že dovážet cizince na místa, o které nemají Češi zájem, je špatně, vede k vyšponování mzdových nákladů tak, že potom zdravotní sestře stačí pracovat na 0,6 úvazku (více jsme psali zde, pozn. red.). Připadá mi, že tu chybí chuť něco dělat, něčeho dosahovat a někam se posouvat. Na trhu přitom není z čeho vybírat,“ říká Ciml s tím, že podobně neutěšená situace jako ve zdravotnictví je i v IT.
Problém komplikuje i to, že nemáme zcela jasná data o potřebě jednotlivých profesí a hlavně výhledu do budoucna. „Analýzy personální situace ve zdravotnictví jsou pouze částečné a neví se přesně, jaká je struktura lidí, kteří chybí, a jak se bude situace vyvíjet – a to nejen v kontextu České republiky. Situace se mění i v zemích okolo a v rámci EU. Je proto třeba provést analýzy celkového stavu, s čímž souvisí i to, jak by měly vypadat vzdělávací instituce. Mělo by se také přesně říci, jak má vypadat lékař a sestra. Je otázka, zda do budoucna budeme schopni zachovat extrémně vysokou kvalitu českého lékaře – jestli vzhledem k tomu, kolik nám jich chybí, nebudeme muset přistoupit na to, že část lékařů bude mít základní medicínské vzdělání,“ poukazuje náměstek ředitele Nemocnice Karviná – Ráj Miroslav Homza.
V takovémto režimu by podle něj mohla být příprava lékařů přesunuta do krajských nemocnic, a pouze ti superspecializovaní by se pak vzdělávali v nemocnicích fakultních. Důvodem je to, že lékaři vzdělávaní dnes v rámci fakultních nemocnic mají tendenci zde zůstávat, což pak personálně velmi pociťují menší zařízení. Zároveň by se měl redukovat počet základních oborů ukončených atestační zkouškou tak, aby pak lékaři byli využitelní na více odděleních. Vzhledem k disproporci financování nemocničního a ambulantního sektoru se navíc Homza obává toho, že nemocnice stáhnou zejména střední zdravotnický personál z terénu.
Chybí revize lůžkové péče
Problém má už dnes například moravskoslezský region, protože jde o lidnatý kraj s velkým množstvím nemocnic, které ovšem nejsou spojeny v holdingu. A protože to není zrovna region, který by lékaře nějak zvlášť lákal, a místní fakulta potřeby terénu zcela nepokrývá, přetahují si některá zařízení doktory navzájem.
Jinak je na tom sousední Olomoucký kraj, kde je spolupráce fakultní nemocnice a dalších zařízení i historicky dobře nastavena. Zároveň se FN Olomouc daří počty personálu naopak zvyšovat. „Velmi benefitujeme ze spolupráce s Univerzitou Palackého. Ta je velmi významným producentem lékařů a veškerého ošetřovatelského personálu,“ konstatuje personální náměstek ředitele FN Olomouc Jaroslav Lhoťan.
I když ale má olomoucká nemocnice zpracovaný generel na desítky let dopředu (více zde), je podle Lhoťana zásadní problém, že u nás schází celková revize lůžkové péče a dlouhodobá koncepce toho, jak bude naše zdravotnictví vypadat do budoucna. To ještě znásobuje fakt, že populace bude stárnout, tím pádem poroste potřeba péče, přičemž zároveň budou stárnout i zdravotníci.
„Mělo by dojít ke změně rigidity systému a atomizace, kdy každá odborná společnost vyjednává sama za sebe. Je tedy potřeba politická odvaha jít do radikálnějších řezů a odstranit určitou míru rigidity,“ dodává Lhoťan.
Na absenci vize poukazuje také zástupce ředitele Klaudiánovy nemocnice Ján Dudra. „Plánovat se dá jen v relativně stabilním prostředí. Zdravotnické prostředí v Česku má ale ke stabilitě daleko – už jen samotný fenomén úhradové vyhlášky vytváří velký stupeň nejistoty,“ podotýká Dudra s tím, že dnes jediné, co lze reálně naplánovat, je několikaletý strategický výhled nemocnice v kontextu potřeb regionu.
Neschopnost razantně řešit problémy při poskytování péče
Klaudiánova nemocnice v Mladé Boleslavi přitom také není v jednoduché situaci. Je totiž relativně blízko od Prahy a tedy velkých nemocnic, jimž dává řada zdravotníků přednost. Zároveň tu je Škodovka, která mzdami a pracovními podmínkami odlákává sestry, takže jich tu několik desítek pracuje na pásu, ačkoliv nemocnici schází čtyři desítky sestřiček. Aby toho nebylo málo, potřebovala by nemocnice postavit nový pavilon pro porodnici a dětské oddělení, na což ovšem scházejí finance.
Nedostatek personálu staví nemocnici do těžkého postavení také z toho důvodu, že pracovníky jde špatně potrestat. „Jde dolů kvalita péče, protože nemohu razantně zakročit proti doktorovi, který na konzilium přijde o hodinu a půl později. Kdybych ho vyhodil, což bych nejraději udělal, protože by to zvedlo morálku v nemocnici, rozpadl by se mi celý tým a já bych nepostavil službu. S neradostnou personální otázkou tak jde ruku v ruce velmi nežádoucí jev, a to neschopnost razantně řešit problémy při poskytování péče,“ konstatuje Ján Dudra.
Podobná situace je podle Vítězslava Cimla i v IT. „Někoho potrestat nebo se s ním rozloučit, protože nedělá svou práci dobře, což by mělo neuvěřitelně okysličující efekt, není možné. I nekvalitní zaměstnanec je pro nás nesmírně důležitý,“ souhlasí Ciml.
V některých případech by však šlo personální nedostatek řešit i lepším managementem. Podle Dudry je časová dotace práce sestry na sto pacientohodin při splnění všech zákonných podmínek 12 až 13 hodin. A zatímco například interna v Klaudiálnově nemocnici tuto dotaci naplňuje, na jiném oddělení je dotace 24 hodin – tedy dvojnásobně horší efektivita.
„Možná že pohled na tuto problematiku není jen o tom, že máme málo sester, ale i o tom, jak je management dokáže využít. Kdybychom šli do procesu a poskytli sestrám technologie, třeba bychom zjistili, že se dá s menším počtem sester stejně kvalitní práce ve větším objemu. Možná to tedy není o tom, že máme málo sester, ale že je špatně řídíme,“ vysvětluje Dudra.
Podobně to vidí i Jaroslav Lhoťan. „Sestra na II. interní klinice nachodí za 12 hodin 12 kilometrů. Ale čas strávený chůzí není u ošetřovatelského personálu přidaná hodnota. Měli bychom tedy jít cestou optimalizace procesů,“ potvrzuje náměstek FN Olomouc.
Lékařky vedle peněz zajímají i další benefity
Vedle zvyšování efektivity práce ale pochopitelně nemocnice musejí být pro zdravotníky atraktivním zaměstnavatelem. Dnes přitom hraje vedle peněz čím dál větší roli volný čas, takže jsou sestry i lékaři méně a méně ochotní sloužit dlouhé služby. Vzhledem k tomu, jak v posledních letech narostly odměny ve zdravotnictví, již navíc nemají peníze takovou sílu jako dříve.
„Pokud má sestra 40 nebo 55 tisíc, je to zásadní rozdíl. Když má ale lékař 110 nebo 125 tisíc, tak už to takový rozdíl není. Je navíc třeba se na to dívat také tak, že lékaři a lékařky mají jiné motivace. Lékař spíše sáhne po penězích, lékařka je ale schopna vnímat i jiné benefity – a 75 procent mediků jsou dnes ženy. Zákonitě tu tedy musí být posun od peněz k benefitům,“ domnívá se Miroslav Homza.
Zejména menším nemocnicím by také velmi pomohla stabilizovaná, transparentní situace na poli vzdělávání. Dnes totiž mnohá zařízení roky bojují o akreditace. „To pak znervózňuje doktory, kteří z oddělení utíkají, protože nevědí, jak to bude – zda se dostanou k atestaci. A to jen proto, že někdo někde není schopen dát razítko,“ dodává Dudra.
Problematice lidských zdrojů ve zdravotnictví se budeme dále věnovat v nadcházejících vydáních ZD.
Odborný panel se uskutečnil za laskavé podpory OKsystem a.s.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
