Každé páté dítě nebo dospívající se setká s nějakou formou duševních obtíží, přesto se potřebné pomoci dostane jen zlomku z nich. Často proto, že jejich okolí věří některým z mýtů o duševním zdraví, a dětské obtíže nevnímá nebo dokonce bagatelizuje. Naopak nárůst zdravotní gramotnosti, jak mezi žáky a studenty, tak jejich učiteli, je jednou z cest, jak snižovat míru stigmatizace, současně zvýšit kvalitu života dětí a dospívajících a také pozitivně ovlivnit jejich budoucnost.
I když duševní onemocnění patří k nejčastějším chronickým chorobám, stále jsou zahalena řadou mýtů, pověr a polopravd, které brání ve vyhledání potřebné odborné pomoci. Právě vysoká míra stigmatizace, se kterou se potýkají jak sami nemocní, tak jejich nejbližší, je stále jednou z největších bariér v úspěšné léčbě. Týká se to bohužel i dětí a dospívajících, pro které může mít navíc chybějící nebo obtížně dostupná péče dlouhodobé negativní dopady na jejich budoucnost. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) se každé páté dítě/dospívající ve věku od 10 do 19 let potýká s duševními obtížemi. Navíc se zhruba polovina chronických duševních onemocnění poprvé objeví ještě před 14. rokem života, tři čtvrtiny pak do 24 let věku.
„Důvodem, proč se lidé stydí vyhledat odbornou pomoc, nebo toto řešení odsouvají, může být strach pramenící z nejistoty, předsudky okolí či neinformovanost v tom, co lze od dané služby očekávat. Ve společnosti panuje mýtus, že mladí lidé netrpí duševními obtížemi, protože k tomu nemají důvod a zatím toho v životě moc nezažili, přitom každé páté dítě se s nějakou formou duševních obtíží setkává,“ upozorňuje Dominika Šinaľová, psycholožka, která působí v neziskové organizaci Nevypusť duši, jejímž cílem je zvyšovat povědomí o duševním zdraví dětí, dospívajících i dospělých.
Právě duševní zdraví v období dětství a dospívání je do značné míry prediktorem duševního zdraví v dospělosti. Jednoduše řečeno, pokud se dětem a dospívajícím dostane dostatečné edukace o tom, jak se o vlastní duševní zdraví starat a kdy případně vyhledat pomoc, mají šanci na to, že případné obtíže nebudou mít tak vážné dopady. Navíc pak sami budou pravděpodobně méně stigmatizující vůči lidem, kteří žijí s psychickým onemocněním.
Přesto má Česko v tomto ohledu dost co dohánět. Podle zjištění Národního ústavu duševního zdraví obecně platí, že informovanost české společnosti v této oblasti není dostatečná. „Veřejnost nemá povědomí jednak o tématu korelace mezi fyzickým a duševním zdravím, kde jedno výrazným způsobem ovlivňuje druhé, a pak o široké oblasti duševního zdraví od možností prevence přes způsob monitorování vlastního zhoršujícího se duševního zdraví až po informace o jednotlivých diagnózách duševních onemocnění, možnostech jejich léčby a existujícím systému péče a podpory,“ vysvětluje Slavomíra Pukanová, koordinátorka projektu Destigmatizace, který je součástí výzkumného programu Sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví. Konkrétním příkladem neuspokojivé situace je to, že v Česku zcela chybí psychosociální výchova dětí a mladých lidí jako součást vzdělávání.
Mohlo by vás zajímat
Polovina Čechů s psychickými problémy nikdy nevyhledá pomoc
Vlastní stigmatizace vůči lidem s duševním onemocněním vychází ze tří pilířů, a to nízké zdravotní gramotnosti, kdy veřejnost nemá dostatečné informace o celém tématu duševního zdraví, následně pak přejímá předsudky a mylné představy o lidech, kteří žijí s těmito diagnózami, a nakonec vůči nim vykazuje diskriminační chování v běžném životě.
„Z toho vyplývá, že míra stigmatizace lidí s potížemi v oblasti duševního zdraví velice úzce souvisí s informovaností a všeobecným přehledem o oblasti duševního zdraví. U těch lidí, kteří mají objektivních informací málo, případně je jejich kontakt s člověkem s duševním onemocněním zúžen jenom na negativní zkušenost, například na základě negativních a bulvárních zpráv z médií, jsou stigmatizační postoje velmi výrazné. Projevují se pak sociální distancí, tedy nechutí pracovat, bydlet v sousedství či kamarádit s člověkem s duševním onemocněním,“ dodává Pukanová.
Právě nedostatečné povědomí veřejnosti o duševním zdraví pak má řadu konkrétních negativní dopadů. „Drtivá většina lidí s nějakou psychiatrickou diagnózou se chce zapojit do života co nejvíce, chce pracovat, tvořit něco i pro ostatní. Vysoká stigmatizace ve společnosti a odmítání jim to pak může ztížit až znemožnit,“ přibližuje Jiří Pasz, novinář a spoluautor knihy Normální šílenství: Rozhovory o duševním zdraví, léčbě a přístupu k lidem s psychickým onemocněním.
„Nedostatečné povědomí se projevuje ve stigmatizaci a diskriminaci na mnoha úrovních života. Konkrétně do může být třeba nedostatek adekvátních služeb, nepochopení a nespolupráce úřadů, nebo diskriminace ve zdravotnictví. Ta se projevuje třeba tím, že lékaři přisuzují projevy nějaké nemoci psychickému stavu a diagnóze konkrétního člověka. Bolí vás u srdce a máte schizofrenii? Tak to si jen vymýšlíte. To je jedna z nejzávažnějších forem nedostatečného povědomí, protože to může končit i tragicky,“ dodává.
Stigmatizace pak negativně dopadá i na to, zda lidé s psychickými problémy vyhledají pomoc. Podle zjištění NÚDZ z listopadu 2020 se v tomto roce zhruba 30 procent všech dospělých potýkalo s nějakými obtížemi v oblasti duševního zdraví. Nutně to neznamená, že u všech z nich již došlo k rozvoji duševního onemocnění, ale spíše to, že se řada z nich nacházela či nachází na pomezí mezi zdravím a nemocí. Nicméně více než polovina z těch, kteří uváděli, že mají psychické problémy, nikdy nevyhledala odbornou pomoc. „Důvodem pro to může být stále vysoká stigmatizace a diskriminace lidí s duševním onemocněním, neznalost služeb poskytujících pomoc, ale i chybějí kompetence v péči o vlastní duševní zdraví, které jsou častokrát v české společnosti nahrazovány nezdravými strategiemi první pomoci při potížích, jako je konzumace návykových látek, hlavně alkoholu,“ shrnuje koordinátorka projektu Destigmatizace.
Změna je možná, pomoci mohou i zdravotní pojišťovny
Na druhé straně to, jak společnost vnímá duševní onemocnění i zdraví, je ovlivnitelné a je možné dosáhnout změny k lepšímu. Podle dat ze tří průřezových šetření NÚDZ provedených mezi lety 2013 až 2019 se ukazuje, že lidé, kteří se v minulosti setkali s celonárodními destigmatizačními projekty, například Iniciativou NA ROVINU, vykazovali v průměru o čtyři procenta tolerantnější postoje vůči lidem s duševním onemocněním. V případě, že byli vystaveni kontaktu s reformou péče o duševní zdraví, se jejich stigmatizační postoje snížily pak o zhruba sedm procent.
Postupně to také znamená dostávat do veřejného prostoru více konkrétních osobních zkušeností lidí s duševním onemocněním. „Podle výzkumů v oblasti destigmatizace nejvíce pomáhá osobní setkávání, člověk pak často mění své postoje k výrazně pozitivnějším. I pokud je takové osobní setkání s někým zprostředkované alespoň rozhovorem, může to mít velký potenciál. Lidé jsou konfrontováni s předsudky, protože najednou zjišťují, že realita je jiná, že i lidé s duševním onemocnění mohou a chtějí žít kvalitní život, mají práci, rodinu, studují školy, mají koníčky nebo se věnují umění,“ přibližuje Pasz s tím, že i díky lidem, kteří se objevili v knize Normální šílenství a sdílejí své životní výzvy veřejně, se situace pomalu mění.
Vlastní téma duševního zdraví je pak nevhodnější otevírat vhodnou formou právě už u dětí v rámci jejich vzdělávání. „Měli bychom umožnit dětem v rámci školního vzdělávání nejen přístup k informacím atraktivní formou, ale také nabízet prostředí, kde je možné o vlastních emocích, potížích či pochybnostech mluvit bez zábran, beze studu a bez obav z jejich zneužití,“ doplňuje Pukanová.
Konkrétním pozitivním příkladem edukačních aktivity jsou programy organizace Nevypusť duši, které cílí jak přímo na školáky a studenty, tak na jejich vyučující. „S programem Duševní zdravověda pro středoškoláky jezdíme do středních škol v celé ČR. Dosud našimi programy prošlo více než 8 300 dětí nejen z velkých měst, ale i z regionů ohrožených nerovnostmi ve vzdělávání a nedostatkem služeb péče o duševní zdraví nezletilých. Na základě zpětné vazby se nám daří mapovat, že před začátkem programu vědělo pouze 60 – 65 procent školáků, kam se v případě duševních obtíží obrátit. Více než 250 mladistvých se díky našim programům rozhodlo vyhledat pomoc odborníka a v průměru se v každé třídě zvýší znalost dostupných služeb o 30 procent,“ vyjmenovává dopady edukačních aktivit Šinaľová s tím, že zájem mladých lidí o téma duševního zdraví podle zkušeností organizace roste, a běžně na workshopech padají otázky na to, jak pomoci kamarádovi, který si prochází psychickými obtížemi. „Žáci mají množství informací ze sociálních sítí. Ty ale mohou být zkreslené a opředené spoustou mýtů, proto je třeba o tom mluvit a relevantně uvádět věci na pravou míru,“ doplňuje.
Pozitivní úlohu ve zvyšování informovanosti a zároveň šíření kvalitních a ověřených informací mohou sehrát také zdravotní pojišťovny. Podle Denisy Kalouskové, ředitelky obchodně-organizačního úseku Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR, je úkolem pojišťoven nejen zajistit zdravotní služby a jejich úhrady, ale také podporovat prevenci a osvětovou činnost, což se týká také oblasti duševního zdraví.
„Vlivem pandemie covid-19 jsme zažili velký tlak na naše duševní zdraví. Celé rodiny byly zavřené doma a prožívali jsme obavy o své zdraví a životy. To s sebou přineslo i větší zájem o problematiku duševního zdraví. Zdravotní pojišťovny v tomto ohledu nad rámec vlastního zajištění zdravotní péče a její úhrady pak mohou podporovat osvětovou činnost a také prevenci skrze fondy prevence,“ vysvětluje Denisa Kalousková.
Konkrétně to pro tuto zdravotní pojišťovnu znamená v rámci fondu prevence rozvíjet program Podpory duševního zdraví, v rámci něhož lze čerpat příspěvek pro děti například na psychosomatické konzultace, skupinové nácviky dovedností, jako jsou různé relaxační techniky, asertivního chování či kurzy pro děti s ADHD. „Z pohledu zákona lze z fondu prevence nad rámec hrazených služeb hradit „zdravotní služby, u nichž je prokazatelný preventivní, diagnostický nebo léčebný efekt a které jsou poskytovány pojištěncům v souvislosti s jejich existujícím nebo hrozícím onemocněním“. Právě oblast duševního zdraví lze v tomto ohledu považovat za jednu z nejdůležitějších, a naším cílem je podporovat kvalitní zdravý život našich pojištěnců, ke kterému duševní zdraví neodmyslitelně patří,“ shrnuje Denisa Kalousková.
Ludmila Hamplová
