V souvislosti s rozsáhlými plány na elektronizaci českého zdravotnictví upozorňují odborní náměstci ředitelů velkých nemocnic, že jejich zařízení čelí několika ryze praktickým problémům. Aby například mohli proinvestovat peníze z evropských fondů opravdu efektivně, potřebují již teď vědět, jaké konkrétní standardy komunikace a kyberbezpečnosti mají dodržovat. Zoufale také chybí kvalifikovaní lidé, hovoří se dokonce o sdílení odborníků. A do budoucna hrozí, že nemocnice začnou platit astronomické částky za pronájem IT služeb a licencí od firem jako je Microsoft. Tématu se věnoval kulatý stůl Zdravotnického deníku k digitalizaci zdravotnictví a rozvoji eHealth.
České zdravotnictví stojí před elektronizací a digitalizací za miliardy korun. Plány jsou veliké a podrobněji jsme se jimi ve Zdravotnickém deníku opakovaně zabývali. Ale zdravotnická zařízení čelí v této souvislosti také zásadním praktickým problémům, které nevyřeší ani miliony eur přislíbené z evropských fondů.
„Mám hromadu peněz na eHealth, ale nevím, kudy se mám vydat,“ prohlásil na kulatém stole Zdravotnického deníku k digitalizaci zdravotnictví a rozvoji eHealth náměstek informačních technologií z Fakultní nemocnice Olomouc Antonín Hlavinka. Ten pro nemocnici aktuálně pořizuje novou integrační platformu propojující hlavní nemocniční moduly, na níž plánuje nasadit nový informační systém. „Máme sice zákon o eHealth, ale stále nemáme definované standardy. Hrozí, že peníze utratíme špatně, a pak budeme potřebovat další, abychom to napravili,“ varuje.
Jednotný standard potřebujeme tady a teď
Nedávno přijatý zákon o elektronizaci zdravotnictví předpokládá stanovení jednotných pravidel pro bezpečnou komunikaci a sdílení zdravotnické dokumentace mezi nemocnicemi. Potřebné prováděcí předpisy se však stále připravují. „Ministerstvo zdravotnictví sice uvádí přehled standardů ve zdravotnictví, ale jde o dlouhý excellový seznam, a to není správně. Už teď je potřebujeme definovat,“ říká Hlavinka.
On sám se musel již rozhodnout, protože olomoucký projekt financovaný ze strukturálních fondů běží. Inspiroval se v zahraničí s tím, že olomoucká integrační platforma bude využívat mezinárodní IHE profily a kodifikovaný jazyk HL7. To je ostatně řešení, s nímž pracují země Evropské unie při projektech mezinárodní výměny některých zdravotnických dat financovaných Evropskou komisí.
„Myslím si, že je to dobrý standard. Ale může se nakonec stát, že ve vyhlášce bude něco jiného, třeba DASTA (domácí datový standard pro výměnu informací ve zdravotnictví, není ovšem nikde zakotvený – pozn.red.). Zkrátka jiné podmínky, kterým naše řešení nebude vyhovovat,“ netají se obavami Hlavinka. Navíc právě z tohoto důvodu jeho projekt aktuálně stojí, protože byl kvůli volbě standardu napaden jedním z uchazečů o zakázku u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. „Pokud nebudeme mít jasné vyjádření shora, může se stejná věc stát i dalším zařízením,“ myslí si náměstek.
Olomoucká fakultní nemocnice má na starosti i výměnu elektronických záznamů mezi nemocnicemi v kraji. „Přitom stále nevíme, jak budeme potřebné údaje sdílet,“ pokračuje. A v tomto případě nejde jen o jednotné standardy, ale také o to, aby sdílená data byla bezpečná. Zejména u menších nemocnic to může být problém, protože nemají potřebné finance ani personální kapacity a nijak výrazně nepokročily se svým kybernetickým zabezpečením.
Pacient může nakonec zase skončit s papírem
„Velké fakultní nemocnice si nějak poradí, ale menší nemocnice mají opravdu problém,“ souhlasí náměstek pro informatiku Tomáš Iránek z Fakultní nemocnice Brno. „Pokud nebudou platit společné standardy pro komunikaci a kyberbezpečnost, tak si ty dokumenty nevyměníme. Pacient přijde nakonec s papírem a digitalizace končí,“ varuje.
I proto by ocenil, kdyby nemocnice mohly využívat již existující vládní infrastrukturu řízenou ministerstvem vnitra. „Teď si nemocnice budují samy archiv či registr. Pokud bychom mohli využívat vládní cloud, nemuseli bychom si vyměňovat data přes veřejný internet a řešit, zda jsou bezpečná.“
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se brání, že jeho resort musí jít postupnými kroky. Zákon o eHealth byl přijat teprve nedávno a s ministerstvem vnitra jeho úřad úzce spolupracuje. I na společných standardech se pracuje. „Myslím si ale, že budeme vycházet ze standardu, který je kompatibilní se zahraničím. Čeká nás mezinárodní komunikace, běží pilotní projekty,“ říká ministr a dodává: „Je to jeden z našich hlavních úkolů, jsme si toho vědomi. I proto jsem v září jmenoval nového náměstka pro IT a elektronizaci.“
Kde kreativita personalistů nestačí
„Nemůžeme jít vlastní cestou. Potřebujeme společného jmenovatele,“ potvrzuje náměstek ředitele pro informační technologie z Fakultní nemocnice Ostrava Petr Foltýn. Ten však dále dodává, že s tímto společným jmenovatelem také musí někdo umět pracovat. „Nemocnice se hrozně těší na ty peníze, ale neví, co je čeká. Bez kvalifikovaných lidí to nepůjde,“ tvrdí náměstek, který letos dokončuje několikaletý projekt zavádění zcela nového nemocničního informačního systému. Takže ví, co říká, když tvrdí, že žádná nemocnice si nevystačí se současným personálem. „Nepotřebujete jen IT lidi pro provoz, ale i projektové manažery čistě pro fázi implementace,“ vysvětluje.
Kvalifikovaní odborníci však v českých nemocnicích zoufale chybí. Své o tom ví Tomáš Iránek. „Vypisované inzeráty se nám nedaří obsadit, i když snižujeme kvalifikační požadavky,“ říká s tím, že si v Brně nekonkuruje jen s kolegy z Fakultní nemocnice u sv. Anny, ale i s mezinárodními giganty jako jsou společnosti SAP nebo Honeywell. Ovoce příliš nepřináší ani spolupráce s místními studenty. „Během studií si k nám chodí přivydělávat, ale jakmile skončí, odchází jinam. S našimi tabulkovými platy nejsme na trhu práce zkrátka konkurenceschopní, i když se naše personální oddělení snaží být hodně kreativní,“ konstatuje Iránek.
Tabulkové platy nemusí řešit náměstek ředitele nemocnice v Uherském Hradišti Jozef Machek. Jeho zařízení je jednou ze čtyř nemocnic Zlínského kraje a Machek se toho snaží využít. „Máme ambici se propojit. Na krajské a okresní úrovni je to s personálním zajištěním zlé, ale oproti přímo řízené organizaci si dokážeme celkem efektivně smluvně zaplatit IT odborníka,“ popisuje. Přímo na realizaci IT projektů z peněz strukturálních fondů si tak nemocnice společně najaly jednoho člověka. „Pak jsme se ale ještě rozhodli nabrat mladou schopnou sestru, která se teď bude učit a až projekt skončí, tak u nás zůstane,“ dodává.
Podobnou cestou, tedy sdílením společného IT pracovníka, chtějí jít i moravské fakultky. A ministr Adam Vojtěch s nimi souhlasí. „Sdílení personálních kapacit v prostředí, kde nelze příliš konkurovat platy, je nosná myšlenka. Vzájemně bojovat o lidi, který je i tak málo, přináší jen komplikace,“ myslí si ministr.
Hlavinka dále navrhuje vyrazit i cestou vzdělávání, kde by se mělo více myslet na oblast digitálního zdravotnictví. Jeho nemocnice proto spolupracuje s Fakultou zdravotních věd Univerzity Palackého v Olomouci na přípravě vzdělávacího programu, který by potřebné lidi pomáhal vychovat. „Inspirovali jsme se v Izraeli, kde mají obor digital healthcare, jenž chrlí desítky lidí ročně. U nás máme biomedicínské inženýry, ale co se týče data flow, řízení IT projektů, integrace nebo interoperability, tak tu nikdo není. Potřebujeme však podpořit, aby tu ti lidé za pět let skutečně byli. Byla by po nich velká poptávka,“ apeluje Hlavinka.
Hrozí astronomické částky za pronájmy aplikací
V souvislosti s chystanými projekty eHealth upozorňují náměstci ještě na jeden skrytý problém zdravotnického IT prostoru. Jde o platby za každodenní používání IT služeb a aplikací od firem jako je Microsoft, které hrozí v brzké době narůst do astronomických výšin. Tyto finanční prostředky nelze přitom čerpat z dotací, protože ty neumí refundovat platbu za poskytnutí služby.
Důvodem obav jsou zejména vysoké náklady, které nemocnice čekají s přechodem na systém pronájmu licencí především na aplikace Microsoftu. Problém má podle Petra Foltýna kořeny již z doby kolem roku 2007. Microsoft se totiž tehdy rozhodl, že začne nemocnicím své licence prodávat již nikoli v levnějším režimu pro školy a další subjekty zajišťující výuku, ale v režimu běžném. Zdravotnická zařízení tak tehdy horečně skupovala potřebný software, aby se vyhnula až desetinásobným částkám v příštích letech.
„Od doby těchto nákupů se investice zdravotnických zařízení do licencí zásadně snížily. Přitom jen u nás jsme po mém nástupu před několika lety na nich utratili kolem sto milionů korun, aby bylo vše v pořádku,“ popisuje Foltýn. A nejde jen o to, že tyto licence z doby před téměř patnácti lety jsou již poněkud zastaralé. Microsoft podobně jako ostatní velké firmy začal své služby a aplikace místo prodeje pronajímat s tím, že pak může zajišťovat i průběžný servis, aktualizace a další údržbu. Jde zároveň i o způsob, jak si firma zajistí, že její software je využíván pouze legálním způsobem.
„Co s tím uděláme? To mohou být až desítky milionů ročně,“ varuje Foltýn před náklady, které nemocnice do pár let čekají. Dotace je nepokryjí a poskytovatelé si to budou muset hradit sami. Apeluje proto na resort zdravotnictví, aby navázal kontakt s firmou Microsoft a snažil se pro nemocnice, které jsou i místem výuky studentů, získat levnější akademické licence.
Některá zdravotnická zařízení se podle Foltýna dostávají do problémů již dnes, když jim nebyly z dotačních programů nakonec proplaceny značné částky peněz, jež byly podle závěrů kontroly vynaloženy na službu.
„Je to obecně velký problém firem, které nás drží tak trochu pod krkem. Já osobně bych nejraději viděl, kdyby se více využívaly open source aplikace,“ komentoval to ministr Vojtěch. Nicméně přislíbil, že se problémem bude zabývat.
Helena Sedláčková
Foto: Martin Kovář
