Medicína dnes nabízí možnosti jako nikdy dříve. Ruku v ruce s tím, jak se lidé díky ní dožívají vyššího věku a zároveň populace stárne, však stojí zdravotní péče stále více peněz. Pokud tak i do budoucna chceme těžit z drahé inovativní léčby a finančně udržet systém stabilizovaný, musíme nacházet nové cesty, jak prostředky vynakládat co nejefektivněji. Nástrojem, jak toho dosáhnout, jsou přitom data. Pokud se totiž naučíme shromažďovat a analyzovat údaje z různých zdrojů, můžeme zjistit, u kterých pacientů konkrétní léčba funguje s větší pravděpodobností, a v návaznosti na to platit za výsledek – tedy jen za pacienty, kterým terapie skutečně pomohla. Abychom však něčeho takového dosáhli, je třeba co nejdříve začít s pilotními projekty, které nám v jednotlivých odbornostech ukážou cestu. Problematice se věnoval Kulatý stůl ZD s názvem Personalizovaná medicína a využití dat z reálné klinické praxe, který se konal 25. srpna v Praze.
„Pokud budeme lépe a inteligentněji pracovat s daty, která v systému máme, může to vést ke zlepšení péče,“ uvádí odborný pracovník Farmakologického ústavu LF MU Brno Adam Svobodník. Kdybychom přitom díky datům z reálné praxe byli schopni vytipovat skupiny pacientů, u nichž daná léčba funguje nejlépe, budeme pak po získání informací o konkrétním pacientovi schopni určit, která terapie by pro něj byla nejvhodnější. Na to by se daly navázat i úhrady pojišťoven, které by tak mohly platit jen terapii, která skutečně u jejich pojištěnce zabrala. Díky tomu by se zase daly ušetřit prostředky na nejnovější terapie, jež by se třeba jinak do systému nedostaly.
Obrovské množství dat, která bychom mohli využít, je k dispozici i v Česku. Bohužel se ale nacházejí na různých místech, a poskládat data z různých zdrojů je velmi těžké. Podle Adama Svobodníka bychom proto měli vypracovat plán k tomu, abychom uměli inteligentně s daty pracovat. Prvním krokem by přitom měl být pilotní projekt, na kterém by se fungování vyzkoušelo.
„Abychom nezůstali u plánování projektu, který by byl na velmi dlouhou trať, bylo by ideální říci si, s čím můžeme začít. Říkat, že nám chybí legislativa či superdatabáze propojující všechny nemocnice, tak to je otázka pěti, deseti, možná dvaceti let. Pilotní projekt by oproti tomu ukázal mezery,“ načrtává Svobodník.
S tím souhlasí i průmysl. „Za Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu vidíme jako nejlepší jít cestou pilotního projektu, kterého by se účastnily zdravotní pojišťovny, ministerstvo, poskytovatelé i průmysl. Jsme připraveni tyto iniciativy podpořit a napomoci tomu, aby se pacienti dostali k personalizované medicíně. To ve finále ušetří i prostředky z veřejného zdravotního pojištění,“ říká za AIFP Lenka Novotná.
Pomoci při sběru dat může úhradová motivace a zpětná vazba
Příkladem takového projektu by mohla být onkologie a rozvíjející se genomové testování nádorů a molekulární tumor boardy. Dala by se dohromady data z nemocnic a z pojišťoven, a na jejichž základě by se ověřilo, kde máme rezervy a co by bylo dobré zlepšit. „Na konci bychom si mohli říci: ano, má to smysl – když takto budeme pacienty screenovat, podaří se ušetřit takový a takový balík peněz. To by všechny motivovalo, protože by za rok, dva viděli výsledky,“ vysvětluje Svobodník.
Motivaci potřebují i nemocnice, kde je sběr dat asi nejhůře uchopitelný. Lékaři, kteří data zadávají, tak musí mít zpětnou vazbu, že to k něčemu je. Pokud tedy někdo data sbírá a zadává, měl by mít také následně možnost vidět výstupy.
Motivace ke sběru dat je důležitá i podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Takovým příkladem dobré praxe je podle něj krok, kdy pojišťovny začaly před dvěma roky po dohodě s odborníky bonifikovat nefrology za sběr dat do klinického registru. „Ve sběru klinických dat tak může hrát roli úhradová motivace,“ poukazuje Vojtěch s tím, že tu je celá řada oborů, kde nám takový sběr dat chybí. Prostor vzniká například u neurologických a respiračních onemocnění či alergií.
Co při tom může udělat ministerstvo? „Může dát základní legislativní rámec, určitou strategii. Teď se udělal krok k lepšímu uchopení systému sběru a sdílení dat ve formě zákona o elektronizaci zdravotnictví, potažmo v novely zákona o zdravotních službách vytvářející takzvané referenční resortní statistiky přístupné širší veřejnosti. Já jsem příznivec práce s daty a myslím si, že by s nimi neměl pracovat jen úzký okruh lidí – měli by to být plátci, poskytovatelé, akademická sféra, potažmo i v rámci sekundárního využití dat za jasně stanovených podmínek různé komerční subjekty,“ uvádí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Platformu pro práci s daty by mohly poskytnout pojišťovny
Technologickou platformu pro práci s daty by podle ředitele VZP Zdeňka Kabátka mohly zajistit pojišťovny. Tato možnost je správnou cestou i podle Adama Svobodníka – vytváření nových subjektů by mohlo vést k dohadům o tom, kdo bude mít k datům přístup.
„Do platformy by mohly být připojovány i dílčí projekty, které by měly formu pilotní studie nebo analýzy,“ poukazuje Kabátek, podle kterého je práce s daty cestou k tomu, aby se zdravotní systém udržel životaschopný a nákladově efektivní. VZP už přitom v tuto chvíli na některých projektech pracuje, nicméně má v ruce jen strukturovaná data plátců – k nim je ale potřeba mít také data klinická, která dnes ve strukturované formě většinou nemáme.
Pojišťovny by každopádně mohly dávat náměty, na které oblasti se zaměřit. Podobnou roli by ale měly mít i odborné společnosti a akademická obec, které by zase ze svého pohledu mohly vytipovávat oblasti, kterým by bylo v rámci shromažďování a analýzy dat na místě věnovat pozornost a na základě toho zlepšovat péči. Díky nim by tak mohly vznikat další projekty z různých oblastí, které budou celou oblast posouvat dál.
„Je to hlavně o tom otevřít diskuzi s odbornými společnostmi. Ty mají frontu nápadů, které by je zajímaly. Pak je třeba podívat se, jaká data mají pojišťovny a jaká se dají využít z nemocnic. Měla by tu zkrátka být platforma, kde by se diskutovalo, co vlastně chceme,“ načrtává Svobodník s tím, že by se tímto procesem prostředí postupně kultivovalo.
Standardy budou za pět let, zatím pilotujme
Možností by také podle ministra Vojtěcha byly i projekty zaměřené na personalizovanou medicínu z akademické sféry, které by bylo možno podpořit přes Agenturu pro zdravotnický výzkum. Zapojit by se mohly i přímo řízené nemocnice, protože jsou to právě jejich data, které by bylo potřeba využít.
Faktem ale zatím je, že každý data shromažďuje jinak. S vytvořením standardů, včetně těch pro vedení elektronické dokumentace, však počítá zákon o eHealth. Ten byl schválen ve znění pozměňovacího návrhu, který zkracuje desetileté přechodné období na polovinu. Za pět let bychom tu tak měli mít standardy, na které se budou poskytovatelé zdravotní péče adaptovat. Velkým krokem vpřed by zároveň podle Adama Svobodníka bylo, pokud by se dařilo naplňovat koncepci digitalizace, která vznikla na ministerstvu zdravotnictví.
Dlouhý čas potřebný k naplňování systémových reforem je ale potřeba využít také ke zmiňovaným pilotním projektům. A čím dříve se na ně vrhneme, tím lépe. „Můj cíl by byl, abychom se sešli za dva roky a probrali výsledky konkrétního projektu. Neříkali bychom si, jak to vypadá v Itálii, v Holandsku, ve Finsku, ale měli bychom vlastní projekt zaměřený na propojení dat. Viděli bychom, že to má taková a taková omezení a takové a takové přínosy. Bylo by tedy skvělé se nyní sejít se s pojišťovnami a v koordinaci s odbornými společnostmi a ministerstvem vytipovat možná témata projektu,“ uzavírá Adam Svobodník.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Kulatý stůl vznikl za laskavé podpory společností Roche a Sprinx.
Podívejte se na galerii dalších obrázků z Kulatého stolu:
