Situace, v níž jsme se v posledních měsících ocitli kvůli kampani proti očkování, je bezprecedentní. S dezinformacemi a hoaxy na téma covid-19 a očkování proti němu se takřka utrhla lavina. Otázkou je, proč, a jak něčemu takovému do budoucna zabránit. Jednou z možných odpovědí je to, že u nás schází silná nezávislá instituce typu německého Institutu Roberta Kocha, která by dokázala jasně a srozumitelně veřejnosti vysvětlovat odborná stanoviska. Zároveň by bylo na místě posílit vzdělávání lékařů ve smyslu akcentování medicíny založené na důkazech. Ti doktoři, kteří by šířili lži dopadající na veřejné zdraví, by navíc měli být adekvátně potrestáni. Problematice se věnovala konference Zdravotnického deníku a VZP, která se konala 26. srpna v Praze.
Během pandemie covid-19 byl veřejný prostor zaplaven lidmi, kteří se i bez hlubší znalosti problematiky vyjadřovali k nemoci, její léčbě, očkování i epidemii celkově. Výsledkem je zmatení – jen málokdo totiž dokáže rozklíčovat, kdy se jedná o subjektivní názory, a kdy o studiemi podložené poznatky opřené o odborné autority.
„Dcera, vysokoškolská studentka, se mě ptala, jak vlastně pozná, kdo má v mediálních rozporech pravdu. Já jsem jí na otázku, jak to pozná, neuměl odpovědět. Potřebujeme proto silnou instituci, kterou však nemáme,“ načrtává člen Výboru České vakcinologické společnosti a praktický lékař pro děti a dorost Daniel Dražan.
Silné, nezávislé odborné instituce přitom pomáhaly zvládat situaci i v zahraničí. „Situace v Německu byla výrazně ovlivněna Kochovým institutem a postavou Christiana Drostena, ve Spojených státech zase NHI a Anthonym Faucim. My jsme tu jednotící autoritativní instituci a osobnost, která by byla přirozeným, respektovaným partnerem politiků, neměli a hledali jsme ji. V roli se lidé střídali s různým úspěchem,“ poukazuje prorektor UK pro vědeckou činnost a vedoucí výzkumné skupiny Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR profesor Jan Konvalinka.
Takovou roli by u nás sice mohl hrát Státní zdravotní ústav, doposud se tak ale nestalo. Pokud bychom to chtěli změnit, je třeba udělat řadu změn. Jednou z nich je nezávislost – ředitel by neměl být jednoduše odvolatelný rozhodnutím ministra ze dne na den, ale mělo by jít o rozhodnutí silně zastoupené, renomované rady. Zároveň by instituce měla mít zajištěné adekvátní financování, což ovšem není rozhodně nic jednoduchého. „Vybudovat takovou instituci je běh na dlouhou trať a je to i finančně náročné – podívejme se na rozpočet CDC v deseti miliardách dolarů,“ upozorňuje Daniel Dražan.
Pro vybudování silné instituce by byl i vedoucí Mezioborové skupiny pro epidemické situace a hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal. Jak už dříve řekl ZD, mohl by takový silný ústav vzniknout například spojením SZÚ a ÚZIS.
Ministerstvo zdravotnictví by každopádně rádo systém institucí ochrany veřejného zdraví zreformovalo tak, aby to odpovídalo současným požadavkům a umožnilo lépe reagovat na budoucí zdravotní výzvy. Proto ministr Adam Vojtěch v červenci ustanovil desetičlennou pracovní skupinu, která se problematikou zabývá a koncept reformy připraví. Tomu, jak se na transformaci SZÚ, potažmo hygieny, dívají jednotlivé politické strany, jsme se věnovali zde.
Překládejme mezinárodní vědecký konsenzus
I když však vůle k vybudování silné odborné instituce vydrží i po volbách, bude to běh na dlouhou trať. Co tedy zatím? „Měli bychom se dívat na instituce v zahraničí, přičlenit se k nim a brát si jejich poznatky. Pohled bychom zkrátka neměli brát od jednotlivých odborníků, ale od respektovaných, nadnárodně uznávaných institucí,“ navrhuje Daniel Dražan.
Úlohou odborných společností, univerzit i médií by tak mělo být pomoci překládat mezinárodní vědecký konsenzus. „Tento konsenzus se sice také může mýlit, ale přiznejme si, je to málo pravděpodobné,“ dodává Jan Konvalinka.
Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka také připomíná postavu hlavního hygienika a hygienické služby. „Alternativní názory a jejich popularitu umožnil i otevřený prostor, kdy jsme tu neměli žádnou autoritu, která by mluvila jasně. Postrádal jsem tu silnou osobnost a autoritativní názor, který by v médiích dokázal vystoupit. Přitom hlavní hygienik je poměrně klíčová osoba, která má podstatné pravomoci,“ domnívá se Šonka.
S tím souhlasí i zdravotní pojišťovny. „Využívání stávajících institucí s jasnějším, jednoznačnějším a srozumitelnějším vyjádřením by bylo správné. Mělo by také zaznít, o co jsou argumenty opřené,“ potvrzuje náměstek VZP pro zdravotní péči David Šmehlík. „Odpovědí je tedy kombinace a synergie všeho – je důležité, aby autority a přední experti vystupovali a možná i populárně vědeckou formou dávali jasná stanoviska k důležitým tématům a neposkytovali tak prostor pro různé interpretace,“ dodává.
Špinavý veřejný prostor se těžko čistí
Tématem je podle Šmehlíka i informovanost pacientů, zvyšování gramotnosti a podávání ověřených, zaručených informací. Právě zde je velký prostor právě pro zdravotní pojišťovny, aby se svými pojištěnci komunikovaly. Inspirací pro plátce a ministerstvo přitom může být slovenská kampaň, která jednoduše porovnala nežádoucí účinky po očkování a komplikace způsobené covidem. Něco podobného bychom podle náměstka VZP pro služby klientům Ivana Duškova mohli vymyslet i v Česku, kdy by byla například porovnána cena vakcíny za cca 380 korun se dnem hospitalizace na JIP, který stojí 80 tisíc.
Zásadní roli v celém procesu osvěty pak mají samozřejmě také lékaři. „Hovoří přímo s pacientem a mohou v osobním kontaktu ovlivnit velmi mnoho. Měli bychom tedy lékaře k edukační činnosti motivovat,“ doplňuje David Šmehlík.
Bohužel jsou to ale právě někteří lékaři, kteří mají na dnešním rozporuplném vnímání celé situace lví podíl. Boj proti šíření bludů je ale obtížný. Pokud tak chování některých smutných výjimek například v řadách praktických lékařů nepřekročí únosnou mez, snaží se jim Sdružení praktických lékařů nevěnovat zbytečně mediální pozornost. „My je nemůžeme odnikud vyloučit, často to ani nejsou naši členové – jsme dobrovolná organizace. Jistě by mohla reagovat Česká lékařská komora, která má povinné členství a mohla by asi najít způsob, jak to korigovat – myslím si, že by to i její role měla být. Víc s tím ale asi dělat nedokážeme,“ říká k tomu Petr Šonka.
Silnější roli ČLK v tomto ohledu podporuje i Ivan Duškov. „Když budu členem cechu architektů či statiků a špatně naprojektuji most, takže spadne, také za to nesu odpovědnost,“ podtrhává Duškov.
Bojovat proti dezinformacím bychom zároveň měli začít už při vzdělávání lékařů, kde by měla být akcentována medicína založená na důkazech. „První kontakt s medicínou je u mediků, takže bychom i ze strany nás učitelů měli akcentovat pohled a interpretaci tímto způsobem. Obávám se, že jsme situaci trochu podcenili, a když se podíváme na naše curriculum, je tu stále ještě prostor na doplnění. Měla by tu také být akcentace kvalitního celoživotního vzdělávání lékařů. Ať už si to chceme připustit či ne, celoživotní vzdělávání u nás není optimální. Velká část odborných sdělení je spíše marketingem některých firem než vzděláváním lékařů. Je tu tedy prostor pro instituce, jako je IPVZ či lékařské fakulty,“ přibližuje vedoucí Katedry Infekčního lékařství FN Bulovka Milan Trojánek.
Zároveň by ale podle Ivana Duškova měla být zodpovědnější také média. „Dávat prostor člověku s alternativním názorem je v pořádku, ale mínění si musí doložit a prokázat. Očekával bych více kritického myšlení. Že se kontext relevantnosti nahradil atraktivností až bulvarizací, platilo i v covidové době – média vyhledávala polarity a dávala prostor extrémním názorům. Pak se to ve špinavém veřejném prostoru těžko čistí,“ uzavírá Duškov.
Michaela Koubová
