V Česku jsme se desítky let mohli radovat z toho, že úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění díky zlepšujícím se podmínkám klesá. Tomuto trendu je však bohužel konec – už před začátkem covidu se křivka začala obracet směrem vzhůru. Vzhledem k tomu, že Češi na slovo prevence příliš neslyší (o dopadech pandemie na zdraví obyvatel nemluvě), nemůžeme čekat, že by bez dalšího úsilí mohl opět nastat návrat k lepšímu. Na místě jsou podle šéfa České kardiologické společnosti profesora Aleše Linharta investice do prevence i léčby a apel na osobní odpovědnost každého z nás. Problematice se věnoval mezinárodní panel Stálé konference českého zdravotnictví Zdravotnického deníku, který se uskutečnil ve čtvrtek 22. července v Praze.
„Naše situace není vůbec růžová. V posledních letech jsme se moc plácali po ramenou, a je doba přestat. Jako kardiologové jsme se báli, že nebudeme mít, literárně řečeno, do čeho píchnout, protože kardiologických pacientů začalo ubývat a prodlužoval se život. Je tady ale reálné riziko, že jsme dosáhli něčeho, co je maximem dosažitelného, spojeného s tím, že se nám jako státu dařilo lépe a naše socioekonomická situace a zdravotnictví rostly. Bohužel, když se podíváme na to, jak jsme si poradili s kompeticí v rámci Evropy, je to výrazně horší než ve fotbale – ať vezmete kterékoliv statistiky, patří Česká republika mezi země s nejvyšším výskytem kardiovaskulárních chorob a s nejvyšší úmrtností na ně,“ konstatuje Aleš Linhart.
Zhruba 40 až 50 procent Čechů tak dnes umírá na kardiovaskulární choroby (44 procent mužů a 47,5 procenta žen). A i když několik desetiletí množství Čechů podléhajících kardiovaskulárním nemocem klesalo, nyní již tento trend neplatí. Kopírujeme tak to, co se stalo i v západních zemích, kde úmrtí na tyto choroby začalo u lidí do 74 let opět přibývat. U nás začala mortalita stoupat od roku 2016, což podle Linharta není způsobeno zhoršenou dostupností péče – ta je u nás velmi dobrá. Nijak znatelně se nezhoršila ani během covidu, přesto ale ve vrcholných měsících pandemie klesl počet příchozích pacientů s infarktem o 20 až 27 procent. Každý pátý pacient tak buď zaměnil příznaky infarktu s covidem (obé je spojeno s dušností a tísní na hrudi), nebo se bál kvůli covidu jít do nemocnice.
Pomohla by úhrada nových léků
Trend ovšem není u všech kardiovaskulárních nemocí stejný. Například úmrtí na infarkt myokardu stále ubývá, to ovšem vyrovnává množství lidí se srdečním selháním, které je v kardiologii označováno za pandemii 21. století. „Tady jsme oběťmi vlastního úspěchu, protože úspěšně vyléčený infarkt sice znamená, že pacient přežil, ale neznamená to, že přežil bez rizika srdečního selhání. Počet hospitalizací pro srdeční selhání znamená problém pro zdravotní pojištění, protože už dnes je hospitalizací několik set tisíc ročně a znamenají ekonomickou zátěž pro celý systém,“ přibližuje Aleš Linhart s tím, že číslo navíc nyní může narůst o výše zmíněné pacienty, kteří přechodili infarkt.
Smutnému trendu bohužel v Česku napomáháme životním stylem. Zejména u mužů stoupá průměrný BMI ve všech věkových kategoriích, u žen pak zejména v těch mladších. Co se týče kouření, to mezi muži postupně v posledních desetiletích klesá, nicméně u žen v mladé věkové kategorii naopak roste. Jak přitom ukazují studie, existuje souvislost mezi kouřením, včetně toho pasivního, a dosaženým vzděláním – čím vyšší vzdělání, tím menší procento kuřáků. Rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění je také diabetes, kterým dnes trpí kolem milionu lidí v Česku.
Neveselý je také fakt, že i když se podařilo v Česku prodloužit průměrnou délku života, nevzrostla délka života ve zdraví. Ačkoliv se tak Češi dožívají vyššího věku, tráví větší část svého života v nemoci. Z tohoto hlediska dokonce patří ČR k nejhůře situovaným zemím.
Vyhlídky jsou přitom takové, že když nezačneme něco dělat, bude úmrtí na kardiovaskulární onemocnění přibývat. Jak ukazuje predikce pro USA, bez dalších kroků stoupne kardiovaskulární mortalita do roku 2040 o 41 procent.
„Kardiovaskulární medicína patří k oblastem, kde budeme muset investovat do prevence a terapie. Prevence bude drahá, ale pokud do ní budeme investovat, ušetříme lidem život v nepříjemných komplikacích, jako je diabetes mellitus. Úhrada některých léků by tomu výrazně pomohla,“ podotýká Linhart. Rizikové faktory jako hypertenze, vysoký cholesterol a diabetes můžeme léčit, nicméně nové léky podle něj nepřicházejí do úhrad dost rychle.
Roli hraje ekonomická situace státu i jednotlivých lidí
Úspěšnost toho, jak bojujeme s kardiovaskulárními chorobami, tak závisí na ekonomické situaci státu i jednotlivých obyvatel. Podle švédské studie mají lidé po infarktu nebo mrtvici horší prognózu, pokud se nacházejí v nižší příjmové kategorii. Tento fakt potvrzují i naše data, kdy nejchudší regiony mají nejvíce hospitalizací pro akutní infarkt myokardu – rozdíl mezi Prahou a Ústeckým krajem je více než 50 procent. Česko se přitom v mezinárodním srovnání nachází v pozici, kde může být i menší pokles HDP doprovázen poměrně strmým růstem kardiovaskulární mortality.
Souvislost kardiovaskulárních problémů a socioekonomické situace se pak promítá i v dostupnosti léčby. „Je fér, že si každý zdravotní systém může říci, za co, kdy a jak bude platit. Bohužel český zdravotní systém je nastaven tak, že většina má pocit, že všechno musí být hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a tudíž je téměř zadarmo. To nejde, a my jsme si ještě nezvykli za některé věci vytahovat peněženky. Je to ale problematické, protože bychom nejraději zlepšili situaci právě v sociálně znevýhodněných oblastech – a zkuste tam přemluvit pacienta, aby vytáhl peněženku a za krabičku gliflozinu si měsíčně připlatil 1200 korun,“ konstatuje Aleš Linhart.
Kvůli covidu přitom hrozí, že se socioekonomická situace bude horšit. Na vině je sociální deprivace, přibývající psychiatrická onemocnění či obezita, které hrál dlouhý lockdown do karet.
„Nikomu nechceme upírat nárok na vepřo-knedlo-zelo, pár piv a cigaret k tomu a fyzickou inaktivitu, to je každého volba. Jako kardiology nás ale mrzí, že bojujeme s větrnými mlýny, a to o velmi mladé pacienty,“ podtrhává profesor Linhart s tím, že polovina mužů dostává infarkt v produktivním věku.
Systém preventivních prohlídek je velkorysý. Ale nevyužíváme ho
Jak s problémem naložit? „Především bychom měli apelovat na osobní odpovědnost. Stát již 30 let není garantem zdravotního stavu populace, je to každý z nás – každý ručí za to, jestli se bude chovat z hlediska preventabilních onemocnění zodpovědně, nebo ne. V České republice máme velmi komfortně nastaven systém preventivních prohlídek, který leží na bedrech praktických lékařů. Je škoda, že systém je ze strany pacientů špatně navštěvován, protože je velmi velkorysý a budete těžko hledat jinou zemi, kde to je nastaveno tak dobře,“ zdůrazňuje profesor Linhart.
Podle něj je cílem, aby každý dospělý věděl, jaký má cholesterol, krevní tlak, zda nemá cukrovku či poruchu srdečního rytmu. Na to také míří kampaň České kardiologické společnosti Nemocné české srdce, která odstartovala před několika týdny. Zároveň je dle Aleše Linharta třeba Česko rozhýbat. U těch pacientů, kteří již nějaké onemocnění mají, je vedle diagnózy nutné také to, aby léčbu náležitě užívali. Choroby, jako je vysoký krevní tlak či cholesterol, totiž nebolí, a pacienti mají tendenci po nějaké době přestat léky řádně užívat. Rok po zaléčení tak polovina pacientů léky nebere.
V tuto chvíli tak s vyhlídkami na nějaké větší zlepšování v oblasti prevence kardiovaskulárních onemocnění a úmrtí na ně příliš nemůžeme počítat. Kardiologická společnost si sice stanovila cíl, že během deseti let sníží úmrtnost na kardiovaskulární choroby o pět procent, teď se ale zdá, že to je meta obtížně dosažitelná. „Za ČKS však slibuji, že za to budeme bojovat,“ uzavírá Linhart.
Mezinárodní panel Stálé konference českého zdravotnictví se uskutečnil za laskavé podpory generálního partnera konference Všeobecné zdravotní pojišťovny, spolupořádajícího partnera Institutu pro střední Evropu a partnerů společností Sprinx Pharma a Satum Czech.
Jednotlivým tématům panelu se budeme věnovat v dalších vydáních Zdravotnického deníku.
Michaela Koubová
