Onemocněním covid-19 se od začátku pandemie nakazilo v Česku více než 60 tisíc zdravotníků. Mnoho z nich se přitom infikovalo při výkonu povolání, takže by v případě, že šlo o klinicky manifestní onemocnění, měli mít nárok na uznání finanční náhrady v důsledku nemoci z povolání. Za minulý rok ovšem bylo pojistných událostí vyplaceno jen minimum – celkem bylo do Registru nemocí z povolání hlášeno 150 případů onemocnění covid-19. Hlavní důvody jsou zřejmě dva: celý proces je administrativně velmi náročný a zdlouhavý, takže peníze zatím byly vyplaceny jen těm, kdo se nakazili v první vlně. Zároveň ovšem vzhledem k pracnosti procedury mnoho zdravotníků o náhradu raději nežádá a přistupují k ní hlavně ti, kteří měli průběh choroby závažnější. Faktem tak je, že hlavní nápor žádostí o náhradu zřejmě ještě mají pojišťovny před sebou.
„Administrativa s žádostí spojená je poměrně náročná. Pokud má někdo jen nekomplikovaný průběh covidu a je nemocný deset dní, tak většina lidí na to, aby podnikala takto technicky administrativně náročnou akci, nemá a nechají to být. Ti, kdo mají komplikace a jsou nemocní déle, si o to, myslím, žádat začnou. Na začátku pandemie to navíc bylo tak, že řada zaměstnavatelů tvrdila, že na náhradu není nárok a mohli se nakazit kdekoliv – neakceptovali stanovisko odborné společnosti pracovního lékařství, že podmínky jsou splněné, když je riziko nákazy v zařízení a už se to nemá přesně dohledávat a trasovat. Spousta žádostí navíc ještě není došetřená,“ uvádí šéfka zdravotních a sociálních odborů Dagmar Žitníková s odkazem na stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP k podmínkám uznání nemoci z povolání z 25. března 2020.
V roce 2020 přitom bylo do Registru nemocí z povolání hlášeno celkem 150 případů onemocnění covid-19, z nichž všechny jsou důsledkem první vlny koronavirové pandemie z jara 2020. Naprostá většina případů, celkem 148, pocházela z odvětví zdravotní a sociální péče. Nejvíce případů vzniklo v psychiatrických nemocnicích (23), domovech pro seniory (12) a v Alzheimercentru (10). Onemocněly zejména zdravotní sestry (62 případů), následovali lékaři a sanitářky – ošetřovatelky (po 27 případech), dále pečovatelky (6 případů), fyzioterapeuti a zdravotničtí záchranáři (po 5 případech), pracovnice sociálních služeb (4 případy), pracovnice v přímé obslužné péči a údržbáři (po dvou případech), dalších osm různých profesí ve zdravotnictví pak mělo po jednom případu. Mimo zdravotnictví byla v registru hlášena jedna bankovní specialistka a učitelka zpěvu. Ve skoro čtvrtině případů onemocnění probíhalo pod klinickým obrazem virózy s chřipkovými příznaky nebo se zánětem horních cest dýchacích, u tří osob choroba vyvolala zápal plic, u zbylých případů nebyly klinické příznaky v hlášeních popsány.
„Řešili jsme i fatální případy úmrtí a jsem ráda, že je mezi odborníky shoda, aby náhradu dostali vyplacenou příbuzní. Zpočátku se totiž objevovaly názory, že smrtí zaměstnance nárok zaniká, což není pravda,“ doplňuje Dagmar Žitníková.
Informace z registru potvrzují i dvě pojišťovny, u nichž musí být poskytovatelé zdravotních služeb pojištěni. „Prozatím evidujeme 133 pojistných událostí, kde byla jako příčina označena nákaza virem covid-19. Z tohoto počtu byla u 72 případů příslušnou klinikou nemocí z povolání přiznána nemoc z povolání a celkem jsme vyplatili pojistné plnění ve výši pět milionů Kč. Jednalo se především o zdravotníky (lékaře, sestřičky nebo pomocný personál v nemocnicích) a také zaměstnance sociálních zařízení (domovy pro seniory apod.). Zbývajících 61 případů je buď v šetření, neboť poškození nedodali posudek o přiznané nemoci z povolání, nebo se jednalo pouze o zaměstnance v karanténě, což není pojistná událost a případ byl uzavřen,“ popisuje za pojišťovnu Kooperativa Milan Káňa.
„Obecně řečeno, ve srovnání s rokem 2019 způsobil covid-19 loni jen nepatrné navýšení počtu pojistných událostí v oblasti pracovních neschopností. V případě nemocí z povolání (covid u zdravotníků) jsme zaznamenali jednotky desítek případů. Průměrně se jednalo o 12 denní pracovní neschopnost, případně hospitalizaci, s průměrným plněním na úrovni zhruba 80 000 korun,“ říká mluvčí Generali České pojišťovny Ivana Buriánková.
Je třeba klinické potvrzení a šetření hygieny
Na náhradu přitom mají nárok zdravotníci s klinicky manifestním onemocněním podloženým příslušným laboratorním nálezem. „V případě, že se domníváte, že jste v souvislosti se svým zaměstnáním onemocněli nemocí z povolání covid-19, postupujte, prosím, takto: Požádejte ošetřujícího lékaře, tj. praktického lékaře nebo lékaře pracovnělékařských služeb (závodního lékaře), ať vám vystaví žádost a posudek ohledně vaší nemoci. Formulář žádosti je stejný jako žádost o jakékoliv jiné konziliární vyšetření – tj. Poukaz na vyšetření/ošetření. Žádost o vyšetření pro podezření na nemoc z povolání doručte na adresu příslušného střediska jakýmkoliv prokazatelným způsobem – poštou nebo osobně. Příslušné pracoviště posoudí podmínky a vyzve vás k lékařské prohlídce,“ radí Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče v návodu uveřejněném na svých webových stránkách. Odeslat k posouzení může i zaměstnavatel a žádost smí podat i sama osoba, pokud má podezření, že jí v souvislosti s prací vznikla nemoc z povolání. Žádost lze podat i zpětně.
Středisko pro uznávání nemoci z povolání si žadatel nevybírá, ale připadá k němu místně (seznam poskytovatelů je k nalezení na webu ministerstva zdravotnictví). Na vyšetření je třeba přinést kopii zdravotnické dokumentace od registrujícího praktického lékaře v rozsahu potřebném k posouzení nemoci včetně údajů o trvání pracovní neschopnosti, dále výsledky laboratorních testů na koronavirus a nálezy odborných lékařů týkající se řešeného onemocnění včetně rentgenových snímků, pokud byly provedeny.
Pokud je na základě vyšetření podezření na nemoc z povolání potvrzeno, následuje hygienické šetření u zaměstnavatele, které vykonává krajská hygienická stanice. „Krajská hygienická stanice posuzuje, zda jsou na místě výkonu práce u zaměstnavatele splněny předpoklady k tomu, aby mohla zjištěná nemoc z povolání vzniknout. Na pracovišti jsou při šetření prováděny různé testy, odebírány potřebné vzorky a zjišťovány další poznatky za účelem ověření podmínek vzniku nemoci z povolání získaná u pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách,“ vysvětluje odborový svaz.
Po vyšetřeních a na základě vyhodnocení zprávy o šetření krajské hygienické stanice u zaměstnavatele je příslušným centrem vydán lékařský posudek, kterým se stanovuje, zda je onemocnění covid uznáno jako nemoc z povolání. Ten pak postižený zaměstnanec donese zaměstnavateli, který ho zašle na pojišťovnu.
„Pokud byste se závěrem šetření nesouhlasili, tak máte právo podat Návrh na přezkoumání lékařského posudku. Dle § 46 zákona č. 373/2011 Sb. může proti vydanému lékařskému posudku do deseti pracovních dnů od jeho prokazatelného předání podat posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, návrh na jeho přezkoumaní, a to k poskytovateli, který lékařský posudek vydal. V případě uznání onemocnění covid-19 jako nemoci z povolání vám náleží náhrada ztráty na výdělku (rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem újmy a výší nemocenských dávek) a bolestné a odškodnění za ztížené společenské uplatnění, které mají povahu jednorázové výplaty,“ vysvětlují odbory.
Posudek za několik tisíc si řada žadatelů musí zaplatit
Jak je vidět, absolvovat celý proces není žádná hračka. „Délka je katastrofální, což ale platí pro všechny nemoci z povolání. Na začátku jsme se bavili o tom, zda by to pro covid nešlo zjednodušit, ale bohužel, proces je daný vyhláškou. Navíc si řada lidí, pokud se nedohodnou se zaměstnavatelem, musí posudek zaplatit. Ten přitom stojí od 2500 do 4000 korun. To je špatně, náklad by měl jít za zaměstnavatelem. Správně by to mělo probíhat tak, že pokud má zaměstnavatel podezření, měl by se vším zaměstnanci pomoci. Ve většině případů je to ale spíše obráceně, takže má zaměstnanec hodně problémů, aby se nároku domohl,“ doplňuje Dagmar Žitníková.
Co se týče výše bolestného, to je pro většinu zaměstnanců stanoveno nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Podle něj činí v tomto případě základní hodnocení bolesti 50 až 200 bodů, pokud onemocnění trvalo méně než měsíc, u délky jeden až dva měsíce s hospitalizací a pracovní neschopností pak jde o 201 až 400 bodů. U ještě déle trvající léčby a velmi komplikovaných případů činí základní sazba 401 až 600 bodů. Hodnota bodu přitom dosahuje 250 Kč. Bodové ohodnocení je navíc možné za splnění některých podmínek dále navýšit. Vedle ušlého výdělku, náhrady nákladů na léčení a bolestného je při dlouhodobějším nebo trvalém postižení možno žádat také odškodné za ztížení společenského uplatnění. Pokud si navíc vynutí změnu pracovního uplatnění postiženého zaměstnance, přichází v úvahu i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy takzvaná renta.
„V případě tzv. posmrtného ohlášení nemoci z povolání přichází v úvahu i dodatečné obodování bolestného a ztížení společenského uplatnění a jeho poskytnutí dědicům zemřelého, jednorázové odškodnění pozůstalých (jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých) a náhrada nákladů na výživu pozůstalých,“ dodává v článku zveřejněném na webu zdravotních a sociálních odborů advokát a soudní znalec Martin Mikyska.
Michaela Koubová
