Původně se s nimi v první fázi očkování vůbec nepočítalo, přesto už nyní v některých krajích pomáhají praktičtí lékaři ve svých ordinacích s očkováním proti covid-19. Jde přitom o dobrovolnou iniciativu samotných lékařů, kteří se kvůli počátečnímu chaosu kolem očkování k aktivitě sami přihlásili – a ukázalo se, že navzdory složité logistice, kterou vakcína Pfizer vyžaduje, je očkování v ordinacích realizovatelné. Je ovšem trochu paradoxní, že je některé kraje tuto možnost odmítly a místo toho očekávají, že praktici pojedou očkovat do očkovacích center, kam za nimi jejich pacienti budou na očkování jezdit. Na včerejší tiskové konferenci to uvedli zástupci praktických lékařů.
Praktici denně vyřídí více než sto tisíc konzultací týkajících se covid-19 – vystavují žádanky na PCR, potvrzují pracovní neschopnost a karanténu, poskytují poradenství a rozhodují o klinických postupech. Vedle toho někteří praktici provádějí antigenní testování a nyní již mají i první zkušenosti s očkováním.
„Tím, že je výkon očkování ponechán na krajích, mají praktičtí lékaři různé zkušenosti a různou roli napříč republikou. Některé kraje organizačně umožňují očkovat praktickým lékařům vakcínou Pfizer v ordinacích, a ukázalo se, že je to prospěšné. Obzvláště pro seniory nad 80 let je očkování v přátelském a známém prostředí ordinace praktického lékaře jednodušší a bezpečnější než ve velkých očkovacích centrech. Příklady dobré praxe ukázaly, že očkování vakcínou Pfizer, které je z logistických důvodů zachování chladového řetězce náročné, je při dobré organizaci možné a proveditelné i v ordinacích praktických lékařů – a praktičtí lékaři mají o očkování pacientů zájem,“ uvádí vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Bohumil Seifert.
„Praktičtí lékaři skutečně v tuto chvíli jsou připraveni postarat se o své pacienty a očkovat je ve svých ordinacích. Ukazuje se zcela zjevně, že pacienti o takové očkování stojí a chtějí se nechat očkovat v ordinacích i vakcínou Pfizer. Zejména ti venkovští nemají chuť cestovat do očkovacích center. Je také zjevné, že mají problém s registrací. Proto jsme nabídli naši pomoc ve všech krajích,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka s tím, že v každém kraji se k očkování i vakcínou Pfizer dobrovolně přihlásila více než polovina praktiků. „Ochota lidí pustit do logisticky náročného kroku je velká,“ dodává Šonka.
„My jsme v první fázi ani očkovat nechtěli, zejména tou logisticky složitou vakcínou. Když jsme ale viděli chaos, který vypukl, a jaká je nejistota mezi pacienty, kteří nás neustále zaplavují dotazy, řekli jsme si: pojďme do toho. Kdo jiný než my to může udělat,“ přibližuje člen výboru Společnosti všeobecného lékařství Cyril Mucha.
Příkladem jde Praha 7
Kraje však k nabídce přistoupily různě. V některých regionech už očkování v ordinacích běží, i když se zatím zejména z důvodu nedostatku vakcín nedostalo na všechny praktické lékaře. V rámci pilotů ale ve vybraných krajích, například v tom Zlínském, očkuje v každém okrese alespoň několik praktiků. Vůbec nejlépe očkování běží na Praze 7, kde už bylo naočkováno přes 1100 seniorů ve věku 85 let a více.
„Je-li politická vůle dostat vakcíny k praktickým lékařům, ti jsou schopni ve velmi krátké době účinně zorganizovat naočkování této věkové skupiny. Bohužel máme i případy zcela opačné,“ poukazuje Šonka. Podle něj přitom bylo o zapojení praktiků jednáno jak s ministrem, tak s premiérem, kteří vakcinaci v ordinacích jednoznačně podporují. Partnery ale v tuto chvíli zůstávají kraje.
Špatnou zkušenost mají praktici například s Moravskoslezským krajem, kde v pátek dostali lékaři informaci, že dostanou vakcíny k očkování svých pacientů. Během víkendu se zapojilo 135 lékařů s poptávkou na 5800 dávek, které měli v plánu během čtyř dnů naočkovat. V neděli večer však byli krajem informováni, že se akce ruší, a v úterý hejtman potvrdil, že o zapojení praktiků v ordinacích není kvůli komplikovanější distribuci zájem. Pilot byl nyní pozastaven také v Ústeckém kraji.
Kraje, které praktiky v ordinacích nezapojily, obvykle očekávají, že praktici pomohou s očkováním v očkovacích centrech. Tam by také měli očkovat své pacienty. „Z prostého pohledu logistiky je to způsob, který nedává velký smysl,“ konstatuje Šonka. Podle něj jsou sice praktici, kteří se k výpomoci v centrech hlásí, ale nelze počítat s tím, že by očkovací centra mohla na prakticích stát.
„K tomu nemáme kapacitu. Nás je pět tisíc, celkový počet aktivních lékařů v ČR je 40 tisíc. Když jsme řekli, že oněch pět tisíc naočkuje polovinu lidí, kteří mají být naočkováni, mělo by být na zbývajících 35 tisících, aby se postarali o druhou polovinu. Pokud někdo otevírá očkovací centra, může se obrátit s prosbou na ambulantní specialisty, kterých je dvakrát víc než praktických lékařů. Dobrovolně se také hlásí praktičtí lékaři pro děti a dorost, kteří ve svých ordinacích proti covidu neočkují. Zatím se ale reálně do očkování zapojilo jen několik desítek ze stovek praktických dětských lékařů, kteří nabídli pomoc, protože je zatím nikdo neoslovil. A mluví se i o tom, že by očkovali stomatologové. Domnívám se tedy, že personální kapacita pro očkování je dostatečná. Hlavně je třeba zajistit dostatek vakcín,“ podtrhává Petr Šonka.
Praktikům je třeba co nejvíce odlehčit od administrativy
Že praktici budou schopni s očkováním výrazně pomoci, potvrzuje i docent Seifert. „Věříme, že v okamžiku, kdy praktičtí lékaři budou zapojeni naplno do očkování, dojde k zásadnímu zlomu pokrytí populace očkováním. Podmínkou je samozřejmě plynulé zásobování vakcínou, stříkačkami, jehlami a přátelský záznamový software. Při splnění těchto podmínek jsme schopni naočkovat do podzimu šest milionů dávek a imunizovat tak tři miliony našich spoluobčanů,“ říká Bohumil Seifert, který doufá, že praktičtí lékaři budou plně zapojeni do začátku března.
V ordinacích přitom bude možné bez problémů skladovat vakcínu Astra-Zeneky, o trochu složitější je to s Modernou. Ta by měla být skladována v minus dvaceti stupních, tedy v mrazáku, dlouho ale po vyjmutí vydrží i v lednici.
Na druhou stranu praktici apelují na to, aby jejich zapojení do očkování proti covid-19 bylo na dobrovolné bázi, aby lékař dle časových možností zvládal zajistit základní péči. Stejně jako v jiných segmentech i zde se změnilo spektrum pacientů a způsob práce. Do ordinace přicházejí obvykle lidé v horším stavu, zatímco řada problémů se řeší dálkově. Vyšetřit pacienta distančním způsobem je ale podle Cyrila Muchy náročnější. Celkově tak mají praktici dohromady kolem 200 tisíc kontaktů denně. Většina praktiků je však připravena očkovat, a to zejména seniorní pacienty. Někteří z nich ale možná vyčkají do doby, kdy budou k dispozici logisticky méně náročné vakcíny. „Nezaznamenal jsem od praktických lékařů jediný ohlas, že očkovat nebudou,“ dodává Petr Šonka.
Aby zbyl dostatečný prostor na očkování, je podle Cyrila Muchy třeba práci zracionalizovat a zredukovat zbytné administrativní činnosti. „Jednou z možností je dálkový přístup k softwaru, který už mnoho ordinací má. Znamená to ale, že když lékař přijede domů, dělá papíry z domova. Další možností je, že si řada ordinací přijala administrativní sílu navíc – většinou poučenou telefonistku, která může část hovorů z ordinace odklonit tak, aby lékaři i sestře šly jen odborné dotazy. Pracujeme také na elektronických telefonních ústřednách, které už při vstupu částečně umožní dotazy rozvrstvit. Výkřikem poslední doby pak je elektronická sestra, což je software umožňující, aby pacient přes internet zadal požadavek a k lékaři se informace dostaly předem roztříděné tak, že jim to šetří čas,“ popisuje Cyril Mucha.
Jednou ze zbytných zátěží, s níž nyní praktici bojují, je zdravotní vysvědčení. K očkování v centru je totiž třeba doklad o tom, že pacient trpí danými chorobami. Může ovšem použít starší zprávy od praktika či specialisty, neměl by si k lékaři chodit jen pro zdravotní vysvědčení. Zatím podle Muchy není příliš přívětivě nastaveno ani zadávání očkování do systému a zdržovat bude i informovaný souhlas v případě, že bude vyžadován podepsáním papíru. „Kdo přijde k doktorovi a nastaví rameno, de facto dává souhlas s očkováním, a už není potřeba podepisování papíru. To jsou minuty, které se ve finále načítají na hodiny a dny,“ dodává Mucha.
Aby očkování u praktiků co nejvíce „odsýpalo“, je možné, že se některé ordinace domluví a uspořádají speciální očkovací dny, kdy nebudou dělat nic jiného. Akutní pacienty by v ten den převzala spřátelená ordinace, díky čemuž by se proces velmi urychlil. Naopak zcela krajním řešením je očkování v domácím prostředí u pacienta – očkovaného člověka je totiž nutno mít půl hodiny na sledování, takže by tento model byl časově velmi náročný, nemluvě o tom, že v domácím prostředí lékař hůře ošetří případné nežádoucí účinky.
Michaela Koubová
