Podléhat nesmyslům patří k lidské přirozenosti. Problém však nastává, když nesmysly pronáší ti, které veřejnost považuje za autority v oblasti medicíny. Právě pandemie covid-19 ukázala, jak je snadné uvěřit zavádějícím či přímo manipulativním informacím, pokud je pronáší někdo, kdo má na sobě bílý plášť a před jménem lékařský titul. Výsledkem bylo podceňování závažnosti situace, odmítání protiepidemických opatření či propagace neověřených způsobů léčby, to vše s odvoláním na „osobní zkušenosti“ či „zdravý rozum“. Co dalšího uplynulý rok na poli iracionality přinesl? A jak nejrůznějším mýtům a pověrám bránit?
Mysleli jsme si, že nás v redakci, po letech bohatých zkušeností, které máme s šarlatány všeho druhu, jen tak něco nepřekvapí. Zažili jsme podvodníky zneužívající lidské zoufalství i strach, psali jsme o těch, co obchodují s falešnou nadějí vážně nemocných i o manipulativních lžích vytvářených za účelem zisku. Musíme však uznat, že tento rok byl v mnoha ohledech překvapivý. Největším a zároveň nejsmutnějším překvapením letošního roku však nebyli ti, kteří postavili svou živnost na šíření „alternativní“ medicíny, ale paradoxně sami lékaři, kteří, ať už někdy z původně bohulibých úmyslů ve snaze pomoci svým pacientům, z touhy po mediální pozornosti či nutkavému pocitu, že se jako „experti“ musí vyjádřit, šířili celou řadu spekulativních, zavádějících či přímo lživých informací. V době pandemie, jejíž řešení se neobejde bez důvěry a spolupráce veřejnosti, má však šíření podobných nepodložených názorů vážné dopady. Rok 2020 byl tak rokem, kdy ještě více než kdy dříve bylo nutné vyvracet nejrůznější dezinformace, fámy a mýty. Zároveň se ale ukázalo, že předkládat fakta a doufat, že to postačí k plnění nařízení, je pro zvládnutí pandemie málo.
„Pandemie covid-19 přinesla nárůst konspiračních teorií, falešných zpráv a dezinformací. V této souvislosti je tak pro veřejnost obtížné odlišit vědecké důkazy a fakta od méně spolehlivých zdrojů informací,“ popsala rozsáhlá analýza věnovaná využití sociálních a behaviorálních věd pro zvládání pandemie covid-19 publikovaná v dubnu v žurnálu Nature Human Behaviour.
Po letech, kdy se tak nejrůznější nesmysly, které se týkají lidského zdraví, dostávaly do veřejného prostoru a získávaly stále větší a větší pozornost, se v roce 2020 ukázalo, jak obrovské podhoubí iracionalita má, a jak je snadné šířit nejrůznější dezinformace, mýty či pověry o lidském zdraví a medicíně. Příklon k „alternativní medicíně“ ovšem znamená riskovat zdraví a mnohdy i život. Bohužel obchod s falešnou nadějí stále funguje, a dokonce je možné takto získat peníze od veřejnosti, která je ochotna přispět, i když nakonec profitují šarlatáni. Důležité je mít správný marketing, třeba tvrdit, že podporujete „osobní rozvoj“ či „pravé ženství. To bezesporu dokáže impérium Goop herečky Gwyneth Paltrow, které prodává třeba „vaginální energetická vajíčka“ a dnes má hodnotu vyšší než 250 milionů dolarů. Mimochodem, letošní Bludné balvany, které uděluje Český klub skeptiků Sysifos, byly uděleny také za šíření medicínských nesmyslů.
Velká očekávání, která splaskla jako mýdlová bublina
Podstatou medicíny je mít kvalitní vědecké důkazy a činit svá rozhodnutí na jejich základě. Léčit pacienty bez solidních dat znamená pustit se na tenký led a dát v sázku jejich zdraví, i když se tak může dít na základě snahy ulevit nemocným a „udělat aspoň něco“. V mimořádné době pandemie covid-19 se podobné úvahy objevily hned několikrát. Už jen proto, že čelíme nové nemoci, o níž stále máme poměrně omezené množství informací.
Příkladem obrovských nadějí, ale také značného politického tlaku na to, jak má fungovat klinická praxe, je příběh hydroxychlorochinu, léku, který se běžně používá jako antimalarikum i jako lék při léčbě revmatologických onemocnění. Po několik měsíců tohoto roku se však tento lék stal také naprosto běžně používaným přípravkem u pacientů hospitalizovaných s covid-19, a to i přesto, že nikdy nebyla k dispozici dostatečně solidní data, která by ukazovala, že se jedná o skutečně účinný lék proti covid-19. A co víc, strach z nového onemocnění vedl k tomu, že po hydroxychlorochinu sahali někteří zdravotníci, kteří pečovali o pacienty s covid-19, v naději, že tak sníží riziko a sami se nenakazí a neonemocní. A to i přesto, že se nikdy neobjevil jediný důkaz o smysluplnosti preventivního užívání.
„Nikdy jindy dříve v historii medicíny se nestalo, že bychom zažívali tak velkou míru nejistoty a současně tak velký tlak na rychlé řešení situace. I když jsme byli vybaveni teoretickými znalostmi a pravidly, jak vyhodnocovat data a jak s nimi nakládat v klinické praxi, ukázalo se, že jsme je nebyli schopni v kritických okamžicích použít. Trochu to připomíná situaci člověka, který absolvoval řadu teoretických školení první pomoci, přesně ví, co má kdy dělat, ale v situaci, kdy se opravdu dostane k člověku, který potřebuje pomoc, bezradně stojí a nedokáže nic udělat,“ popisoval Jan Strojil, klinický farmakolog z Ústavu farmakologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Desítky tisíc pacientů s onemocněním covid-19 po celém světě byly léčeny pomocí hydroxychlorochinu, a to na základě jen několika málo studií často pochybného designu zahrnujících řádově desítky osob. I proto je nutné vést debatu o tom, jak se připravit na to, až se podobná situace vyskytne příště a my budeme znovu čelit zdravotní hrozbě, aniž bychom měli jistotu, že naše kroky znamenají skutečně přínos pro pacienty,“ dodal.
Hydroxychlorochin ale nebyl jedinou mýdlovou bublinou. Velká očekávání, a to opět bez chybějících dat, byla spojena také s BCG vakcínou, stoletou očkovací látkou používanou proti tuberkulóze. O ní se na jaře spekulovalo jako o možné ochraně proti covid-19. Spekulacím nahrávalo i to, že země zejména východní Evropy, kde po desetiletí fungovalo plošné očkování proti tuberkulóze, vyšly z jarních měsíců epidemie s menšími ztrátami. Jenže korelace není kauzalita a na složité otázky neexistují jednoduché odpovědi, i když je veřejnost a média dychtivě očekávají. Jak upozornil žurnál Nature, z velkého zájmu médií může vzniknout falešný dojem, že „stoletá vakcína může posílit imunitu jednotlivců tím, že poskytne nespecifickou ochranu proti jiným onemocněním, a rozšíří ochranu také proti covid-19 či sníží závažnost jeho průběhu“.
Obzvlášť nebezpečné jsou tyto zprávy v zemích, jako je Indie, kde probíhá plošné očkování BCG vakcínou, a může tak vzniknout „falešný pocit bezpečí“, který vede k podceňování skutečně účinných preventivních opatření. „Pokud tvrzení jako jsou tato, založená na nedostatečných důkazech, zasáhnou do reakce na pandemii, budou nezranitelnější skupiny nejvíce postižené negativními důsledky,“ popsal ve svém dubnovém článku Nature s tím, že další výzkum skutečně může potvrdit, že použití BCG vakcíny přináší také ochranu před covid-19, nicméně při současném stavu poznání toto tvrdit nelze.
Příliš mnoho názorů, ale málo důkazů. To bylo selhání medicínských autorit
Velmi názorně byly dopady šíření obrovského množství informací, z nichž jen část je pravdivá, vidět na české situaci, kdy v médiích a na sociálních sítích své osobní názory prezentují nejrůznější lékaři mnoha odlišných specializací. Bez ohledu na to, že jejich odbornost je zcela jiná a nijak nesouvisí s infektologií či epidemiologií, jsou prezentováni jako autority a jejich prohlášení byla a mnohdy stále jsou brána vážně, i když pro svá tvrzení nepředkládají solidní vědecké důkazy. Přesto působí velmi přesvědčivě a odhodlaně, když třeba odmítají používání roušek, zpochybňují závažnost pandemie covid-19, nebo dokonce nabízejí neověřené metody léčby či odmítají vyvíjené vakcíny proti této chorobě.
„Lékaři charakterem své profese vždy vzbuzují více důvěry, což není samo o sobě špatné, protože dobrý lékař, kterému pacient automaticky důvěřuje, je schopen pro nemocného ve své péči udělat maximum. Bohužel silná důvěra v lékaře se přenáší i tam, kde není opodstatněná. Snad jen málo lidí si myslí, že by mohl existovat univerzální inženýr podobný Simonu Hartovi nebo Marcelu Bruckmannovi z románů Julese Verna, ale představa takového univerzálního lékaře je celkem rozšířená. I na ne úplné laiky tak může jako odborník působit i lékař, jehož formální vzdělání i odborné zájmy se s problematikou zcela míjejí,“ vysvětluje Jaromír Šrámek, předseda Českého klubu skeptiků Sisyfos, který působí na Ústavu histologie a embryologie 1. LF UK. Nicméně nemalému mediálnímu zájmu o „odborníky s názorem“ podle něj nahrálo to, že vládní opatření byla prezentována značně chaoticky.
Obrovské množství informací, ve kterém bylo jen velmi obtížné se vyznat, nahrálo i šíření více či méně ověřených zpráv o tom, zda použití ibuprofenu při léčbě covid-19 neznamená příliš velké riziko. Internetem se pak rychlostí blesku rozletěly nejrůznější zavádějící informace, včetně těch, že právě ibuprofen způsobuje úmrtí u pacientů s covid-19 či že pacienti, kteří užívají ACE inhibitory, jsou v případě infekce ve větším ohrožení života právě kvůli své léčbě. Nic z toho neprokázalo a před šířením těchto nepravdivých zpráv varoval jak Státní ústav pro kontrolu léčiv, tak Evropská kardiologická společnost.
Ve chvíli, kdy odborné společnosti mlčely a média chtěla vyjádření kohokoliv, kdo mohl být alespoň částečně považován za experta, bez ohledu na to, zda skutečně problematice rozumí, vznikly ideální podmínky pro šíření nesmyslů. Pandemie covid-19 je možná jednou z nejnáročnějších kapitol v dějinách vědy. Paralelně probíhají doslova závody, kdy se hledají odpovědi na řadu otázek, které se týkají onemocnění samotného, jeho léčby i možné prevence v podobě očkování.
„V těchto závodech nejsou vítězové, pokud škodu, byť neúmyslnou, způsobí šíření uspěchaných, neúplných či zkreslených informací nebo dezinformací. Důvěra ve vědu, medicínu, žurnalistiku a public relations může být na křižovatce, kde se tyto obory setkávají, narušena,“ popsali ve své eseji pro žurnál JAMA profesor Richard Saitz, specializující se na oblast veřejného zdraví působící na Boston University, a profesor Gary Schwitzer věnující se komunikaci medicíny na University of Minnesota.
Abychom však i my v redakci byli spravedliví, je potřeba říct, že tato pandemie přinesla nejen nesmysly, ale také lékaře schopné obhajovat kvalitní medicínu a také postavit se za své pacienty. Právě oni vyvraceli mýtus, že lidé umírají „s“ covid-19 a navíc se jedná o nemocné, kteří by „stejně brzy zemřeli“. Dobrým příkladem odvahy postavit se bludům je profesor Vladimír Tesař, přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze: „Vždy existuje nějaká terminální příčina úmrtí, která je odlišná od základních onemocnění, jimiž pacient trpí. Ke smrti vždy dochází v konstelaci nějaké další nemoci. To ale neznamená, že nyní zavřeme oči a budeme se tvářit, že covid-19 nevede k předčasným úmrtím. Covid-19 opravdu může přijít jako pomyslná poslední rána, stejně jako mrtvice nebo infarkt. Podstatné ale je, že pokud by tyto události nenastaly, tito lidé by žili,“ vysvětloval v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Umět se postavit proti iracionalitě
Sklony k iracionalitě i propagace nejrůznějších metod „alternativní medicíny“ rozhodně nejsou ničím novým. Nesmyslům podléhají dokonce i někteří lékaři. „Skutečnost, že mají doktorské tituly, neznamená, že nemohou dělat chyby. Správné je dívat se na důkazy, a důkazy nepodporují většinu metod „alternativní medicíny“. Pokud tedy někdo jde proti důkazům, ať už na poli „alternativní medicíny“ či jinde, tak postupuje non lege artis a jedná v rozporu s etikou své profese,“ popisoval v rozhovoru pro Zdravotnický deník profesor Edzard Ernst, jedna z nejvýraznějších postav evropského skeptického hnutí. „Pokud používáte u svých pacientům falešnou „alternativní terapii“, rozhodně jim nepomáháte. Dám vám příklad. Je to jako kdybyste se věnovali prodeji aut a prodávali taková, která se brzy porouchají a havarují. Ano, lidé možná budou chvíli šťastní, že si koupili nové auto, ale etické a zodpovědné je prodávat jim taková auta, která budou bezpečná a budou fungovat,“ dodal.
Dalším lékařem, který se dokázal postavit vlně iracionality, je profesor Robert Burioni, jenž začal využívat sociální sítě pro to, aby srozumitelně a jednoduše vysvětloval třeba to, proč je i v moderní době důležité očkování či jaké dopady má víra v pověry. „Vím něco vakcínách, bakteriích a virech, protože jsem je celý svůj život studoval. Ale nemám tušení, jak péct dort nebo nainstalovat lampu,“ napsal ve své knize knize La congiura dei somari. Perché la scienza non può essere democratica (Konspirace tupců: Proč věda nemůže být demokratická). Problémy podle něj začínají, když se pekaři nebo elektrikáři cítí dostatečně kvalifikovaní k tomu, aby rozhodovali o očkování. Internet a média to navíc jen zhoršují, když dávají na stejnou úroveň „tupce z ulice“ a skutečné experty v oblasti medicíny. „Nemohu podporovat svět, ve kterém je lžím dávána stejná důstojnost jako pravdě,“ prohlásil v jednom z televizních pořadů a následoval potlesk z publika.
Jen na okraj, právě v roce 2020 se znovu potvrdilo, jak vážné dopady má odmítání očkování. Nejenže jsme zažili demo-verzi světa bez očkování, kdy jsme napjatě čekali na příchod vakcín proti covid-19, ale také byla v žurnálu The Lancet Public Health publikována studie, která jednoznačně prokázala, že odmítání očkování proti HPV zabíjí. Japonsko zažilo v důsledku šíření neověřených zpráv o nebezpečnosti tohoto očkování obrovský pokles proočkovanosti, který bude v příštích 50 letech znamenat zhruba 10 tisíc úmrtí žen v důsledku rakoviny děložního hrdla, jimž by bylo možné předejít. Přitom právě toto nádorové onemocnění je reálné zcela eliminovat.
Odmítání očkování je navíc často spojeno s odmítáním lékařské péče. Česko v loňském roce zažilo případ tříletého neočkovaného chlapce, který onemocněl tetanem a jehož matka odmítala podávat synovi předepsaná antibiotika. Místo toho se radila ve facebookové skupině, kde se jí dostalo rad jako potírání rány močí. Chlapec se dostal do přímého ohrožení života, ale naštěstí přežil. V USA však čtyřletý chlapec zemřel na chřipku, protože jeho matka odmítla podávat předepsané antivirotikum, ale hledala rady ve facebookové skupině Stop Mandatory Vaccination (Stop povinnému očkování). Šíření nepravdivých informací, včetně opakovaně vyvráceného mýtu, že očkování způsobuje autismus, tak znamená ohrožení zdraví i životů.
Homeopatie není medicína, jen prodej cukrových kuliček
I v roce 2020 se dařilo homeopatii, i když zřejmě ne tak, jak si příznivci cukrových kuliček představovali. Ve Francii, která postupně přestala hradit homeopatii z veřejných peněz, prý dokonce „existuje Ku-Klux-Klan proti homeopatii“. Přesněji se stalo to, že se 124 zdravotníků veřejně postavilo proti této neověřené metodě: „Chceme se distancovat od těchto praktik, které nejsou ani vědecké, ani etické, ale velmi iracionální a nebezpečné,“ napsali signatáři a signatářky otevřeného dopisu. Výsledkem však bylo to, že francouzská obdoba lékařské komory Conseil national de l‘Ordre des médecins vedla celkem 63 disciplinárních řízení právě proti lékařům a lékařkám, kteří se postavili za medicínu postavenou na důkazech. Ovšem homeopaté a homeopatky v lékařském plášti si stěžovali na „neetické“ a „nekolegiální jednání“. Lékař homeopat Daniel Scimeca, prezident Fédération Française des Sociétés d’Homéopathie (Francouzské federace homeopatických společností), který zastupoval stěžovatele, pak deníku Le Figaro sdělil, že lékaři, kteří podepsali otevřený dopis, „uráželi své kolegy a pošpinili lékařskou čest a etiku“.
Také v Německu se homeopatii věnuje zhruba 7 tisíc lékařů a lékařek a několik tisíc registrovaných léčitelů, kteří nemají žádné lékařské vzdělání. „Oficiálně se léčitelem může stát kdokoliv, komu je více než 25 let a zvládne projít jednoduchou zkouškou, která spočívá ve vyplnění testu se šedesáti otázkami, kde jen zaškrtává možné odpovědi. Celé je to směšné a nebezpečné zároveň. Jejich praxe pak běžně vypadá tak, že si za úvodní hodinu, kterou nazývají „zdravotní analýzou“, což ve skutečnosti není nic jiného než vyplňování velmi dlouhého dotazníku, jenž však pro zdravotní problém, který řešíte, nemá žádný význam, naúčtují 90 euro. Do této částky není zahrnuta cena za „léky“. Pak se dozvíte, že budete muset docházet každé tři čtyři týdny a opět platit. Pokud se váš stav zhorší, přijde odpověď, že je to v pořádku, že jde o důkaz, že vaše tělo s nemocí bojuje a bude dobré tento boj podpořit dalšími přípravky. A tak zase platíte. Stanete se součástí systému, ze kterého není vůbec snadné vystoupit. Může se stát, že nakonec za takovou „léčbu“ zaplatíte i víc než rodinnou dovolenou,“ popsala německou praxi v rozhovoru pro Zdravotnický deník Susanne Austová, která spolu se svým manželem Norbertem stojí za organizací Informationsnetzwerk Homöopathie, jejímž cílem je nabízet veřejnosti kvalitní informace o homeopatii a dát jí tak prostor se rozhodnout.
Náboženství do medicíny nepatří
Sousední Slovensko v roce 2020 kromě pandemie covid-19 (opět) řešilo problematiku interrupcí. I když v zemi setrvale dochází k poklesu těchto zákroků, už pojedenácté slovenský parlament řešil zákon, jehož cílem bylo změnit současnou legislativní úpravu. „Bohužel ti, kteří navrhují změnit interrupční zákon, odmítají sexuální výchovu v jakékoliv podobě, dokonce odmítají antikoncepci. Pohybujeme se výsostně v ideologické rovině, kde racionální argumenty nezaznívají a zůstává to v oblasti moralizování,“ popsal v rozhovoru pro deník Pravda sociolog Michal Vašečka, který působí na Panerópské vysoké škole a dlouhodobě se věnuje problematice populismu a extrémismu. Současná slovenská vláda si pak „ochranu nenarozených dětí skrze prevenci interrupcí“ dala do svého programového prohlášení.
Zpřísnění legislativy nakonec slovenským parlamentem neprošlo, byť předkladatelé a předkladatelky zákona už avizovali, že se jej pokusí předložit znovu. Do návrhu se dostaly i paragrafy, které by zásadně ovlivnily poskytování zdravotní péče. Mimo jiné zde byl požadavek na to, aby ženy mohly zákrok podstoupit nejdříve 96 hodin poté, co o něj požádají, a v případě, že by k interrupci měly zdravotní důvody, musely by předložit dvě na sobě nezávislé lékařské zprávy od odborníků ze dvou zdravotnických zařízení. Také se do návrhu dostal požadavek na to, aby lékaři a lékařky povinně shromažďovali soukromé informace o ženách, které žádají o interrupce.
„Není to nic jiného než státem vyvíjený nátlak na ženy, aby přehodnotily své rozhodnutí. V praxi čekací lhůta jen oddaluje přístup žen k interrupcím a způsobuje, že podstoupí zákrok v pozdějším stádiu těhotenství. Pokud vezmeme do úvahy restriktivní prostředí na Slovensku a to, že mnozí uplatňují výhradu svědomí, může to způsobit takové zdržení, které bude pro mnohé ženy de facto znamenat zákaz interrupcí – protože jednoduše nestihnou zákonem stanovenou lhůtu,“ varovala před možnými dopady zákona Adriana Mesochoritisová, členka Rady vlády SR pro lidská práva, národnostní menšiny a rodovou rovnost a také statutární zástupkyně organizace Možnosť voľby.
Ludmila Hamplová
