Žertovat s přáteli a rodinou, pustit si komedii nebo se třeba zasmát koronavirovým vtípkům na sociálních sítích může být nejlepším lékem, jak se vyrovnat se současnou nelehkou dobou i jinými náročnými životními situacemi. Jak zjišťují někteří osvícení lékaři, sestry či terapeuti, je smích jedním z nejlepších způsobů, jak si ulevit od stresu a napětí – a to ani nemluvíme o zdravotních benefitech.
„Zvýšený stres umocňuje riziko kardiovaskulárních příhod včetně infarktů a mrtvic. Zachovat si smysl pro humor je skvělým způsobem, jak si od stresu a úzkosti ulevit a znovu se i v těchto turbulentních časech vrátit k pocitu normálnosti,“ říká podle New York Times kardiolog na lékařské fakultě Marylandské univerzity v Baltimoru Michael Miller. Ten tak podtrhuje, že humor není jen rozptýlením pozornosti od ponurého pocitu krize, ale je vítěznou strategií, jak tváří v tvář neradostné době zůstat zdravý.
Smích totiž podle Millera uvolňuje oxid dusnatý, který pro změnu uvolňuje cévy, snižuje krevní tlak a také srážlivost krve. Epidemiologická studie provedená mezi starším obyvatelstvem v Japonsku potvrdila, že ti, kdo se smáli více, měli nižší riziko závažných kardiovaskulárních chorob. A jak zjistila norská studie, je zdravý smysl pro humor je také spojen s delším životem, korelace se ovšem zdá silnější u žen než u mužů.
To jsou také důvody, proč Michael Miller předepisuje svým pacientům „denně pořádný smích od plic“. Nesmí přitom jít jen o formální ha, ha, ale o skutečný fyziologický smích, který vyvolává slzy radosti a uvolnění.
Dlouhodobý dopad takovéto praxe sice není znám, podle neurovědkyně z University College London Sophie Scottové však bylo prokázáno, že smích snižuje hladinu stresových hormonů kortizolu a adrenalinu. Zároveň se zvyšuje produkce endorfinů vedoucích k tomu, že se člověk cítí dobře. Aby toho nebylo málo, zdá se, že smích má i kognitivní přínosy. Jak zjistil Gurinder Singh Bains z Loma Linda University, sledování vtipného videa u starších pacientů je spojeno s lepší krátkodobou pamětí a větší kapacitou se učit.
Podle profesora klinické psychologie na Kolumbijské univerzitě George Bonanna je ale dnes možná vůbec nejdůležitější to, že smysl pro humor lidem pomáhá získat odolnost proti nepříznivým okolnostem. Během jedné studie Bonnano vyzpovídal mladé ženy, které byly sexuálně zneužity, a přitom zaznamenával výraz jejich obličeje. „Ty, které se během rozhovoru dovedly zasmát nebo usmát, se s větší pravděpodobností během dalších dvou let zlepšily. Humor drží negativní emoce na uzdě, poskytuje nám odlišnou perspektivu a umožňuje nám vidět některé ze špatných věcí, které se nám staly, jako výzvu spíše než jako hrozbu,“ vysvětluje Bonnano.
„Charlie Chaplin jednou řekl: abyste se byli schopni skutečně zasmát, musíte být schopni vzít svou bolest a hrát si s ní. Napište si seznam všech těžkých a otravných věcí ohledně karantény a hrajte si s nimi. Uvidíte, zda dokážete na své situaci najít něco humorného,“ radí prezident Asociace pro aplikovaný a terapeutický humor Paul Osincup.
Psychoterapeutka se soukromou praxí Megan Wernerová používá podobnou strategii při práci s ohroženou mládeží. Během skupinových sezení mladistvých členů gangů využívá Irwina, kostlivce životní velikosti, k tomu, aby své klienty povzbudila k přímé konfrontaci se svým nebezpečným životním stylem.
„Většinu času se pokoušíte zlehčit bolestivou situaci. Při mé terapeutické práci jde spíš o přístup: pojďme to učinit tak absurdním, že se tomu zasmějeme. To uvolňuje úzkost a my jsme pak schopni dostat se k tématům, která by na začátku přístupná nebyla. To ubírá traumatům sílu a pomáhá je zmírňovat,“ popisuje Wernerová.
Nášlapné miny? Šibeniční humor či zesměšňování pacientů
Humor se podle lékařky Mayo Clinic v Rochesteru Kari Phillipsové čím dál častěji zapojuje i do mainstreamové medicínské praxe. Phillipsová sledovala stovky setkání s pacienty a zjistila, že humor se během půlhodinové návštěvy objevuje průměrně dvakrát. Iniciován bývá jak lékaři, tak pacienty, a často prolomí ledy mezi oběma stranami nebo pomáhá zmírňovat dopad náročného rozhovoru. „Zjistili jsme, že využití humoru vede k lepší satisfakci pacientů a pomáhá jim cítit se při komunikaci s lékařem lépe,“ poukazuje Phillipsová.
Profesor urgentní medicíny na longislandské Stony Brook University Hospital Peter Viccellio se pak snaží humorem usnadnit situaci pacientům s covid čekajícím na pohotovosti. Podle něj je trocha hravého, přívětivého humoru pomáhá usnadnit velmi náročnou situaci jak pacientům, tak přetíženému zdravotnickému personálu.
„Odlehčení pomůže pacientům uvěřit, že je dnes nečeká konec světa,“ říká Viccellio, který ovšem dodává, že humor musí být přirozený. „Jestliže s danou osobou soucítíte, většinou jí váš humor sedne, není to vynucené. Ale pokud nejste emocionálně propojeni a budete se nutit do vtipkování, může se to velmi zvrtnout,“ dodává. Jako příklad uvádí kolegu, který nenuceně prohodil k pacientovi, jehož anamnézu neznal: nedělejte si hlavu, alespoň to není rakovina. „Bohužel, pane doktore, je,“ odpověděl mu pacient.
Některé vtipy dokonce mohou být potenciálně destruktivní. Podle Petera Viccellia jde hlavně o zesměšňování pacientů nebo dalších členů zdravotnického personálu a také šibeniční humor zaměřený na temnější stránky medicíny. Je také potřeba dávat si pozor na to, aby humor nevypadal jako zlehčování něčí bolesti.
Navzdory těmto rizikům už některé nemocnice zavedly programy zaměřené na humor, tvorbu vtipných knih a videí či zvaní klaunů, kteří pracují s mladšími pacienty. Někteří zdravotníci také pracují na inovativních způsobech, jak humor využít ve vlastní praxi. Mary Laskinová, která působí jako sestra v Kaiser Permanente v San Diegu, pracuje online s pacienty trpícími chronickou bolestí a učí je „smíchová cvičení“ a praktiky navržené tak, aby rozvíjely další pozitivní duševní stavy, jako je vděčnost a odpuštění.
„Pandemie je jako tygr, který se k nám plíží – velký, pomalu se přibližující stresor, který zhoršuje vnímání bolesti. Humor pomáhá pacientům relaxovat a uvolnit jejich soustředění na bolest,“ vysvětluje Laskinová. Podle ní berou její pacienti humor podobně jako fyzické cvičení a denně si na něj vyhradí čas. Doporučuje přitom „krabici první pomoci“, kde budou mít lidé knihy s vtipy, směšné hračky a další příslušenství k tomuto účelu. „Naše zdravotnické systémy se soustředí na pasivní způsoby, jak zvládat bolest – například užívání léků nebo podstoupení operace. Já podporuji lidi v tom, aby aktivně pracovali na ozdravné síle smíchu, což je vrací zpět do pozice toho, kdo věci řídí,“ dodává Laskinová.
Humor navrací lidskost
Humor také může sloužit jako prostředek, který tváří v tvář nemoci nebo postižení pomáhá ujistit o vlastní lidskosti. Osobní zkušenost s tím má paliativní lékař ze San Francisca B.J. Miller, který v roce 1990 při úrazu s elektřinou přišel o obě nohy a ruku. Po úraze ho většina lidí včetně zdravotníků brala jako objekt lítosti. „Je tu jakási vážnost, s jakou se na vás lidé dívají. Jste ve své podstatě oddělen od ostatních, kteří vás přestávají posuzovat jako sexuální bytost a jako zdroj humoru,“ popisuje Miller. Zároveň si však dobře vzpomíná na jednu výjimku, muže, který mu v nemocnici oškrabával spálenou kůži. „Je to strašná práce, protože někomu způsobujete bolest, abyste mu zachránili život. Ale tahle parta byla prostě šíleně veselá. Jeden z nich měl lahev a během procedury popíjel. Celou dobu vtipkovali. To mě posílilo, protože se na mě dívali a říkali, tenhle chlápek zvládne bolest, tak také může zvládnout vtip – a to mi umožnilo znovu se cítit jako lidská bytost,“ říká Miller.
Inspirován vlastní zkušeností Miller využívá každou příležitost, kdy může do medicínské práce vnést komičnem úlevu. A čím dál častěji vidí, že jeho kolegové dělají totéž. „Kultura se začíná měnit – do medicíny se vrací zpět humor a lidskost. Když už nemůžete změnit to, s čím se potýkáte, můžete alespoň změnit to, jak se na věc díváte. Humor nám dává sílu to udělat,“ uzavírá.
-mk-
