Pokud nejsou Němci spokojeni se svou stávající zdravotní pojišťovnou, mohou ji změnit. Ovšem pojištěncem té stávající musí být nejméně rok a půl. I tak se ale zdravotní pojišťovny o své klienty perou. A pojištěnci to poznají nejen na svých peněženkách, ale i na kvalitě péče.
Na německém pojistném trhu funguje více než stovka zdravotních pojišťoven, z nichž asi sedmdesát spadá do systému zákonného pojištění (GKV – gesetzliche Krankenversicherung) a zbytek do systému pojištění soukromého (PKV – private Krankenversicherung). Oba dva systémy jsou ale povinné, pro vstup do jednoho či druhého pilíře pak zákon definuje podmínky.
Na rozdíl od českých zdravotních pojišťoven, které si mohou konkurovat prakticky jen službami, které poskytují navíc (například příspěvek na plavání pro děti), si ty německé konkurují i výší pojistného. Základní sazba zdravotního pojištění je v Německu nastavena na 14,6 procenta z hrubého příjmu, přičemž polovinu hradí zaměstnanec, polovinu zaměstnavatel.
Možnost si připlatit
Nadto některé pojišťovny účtují dodatečnou sazbu pojistného, a to procentní přirážkou k sazbě základní. Reálná výše pojistného se tak pohybuje mezi 14,6 a 17,3 procenty z hrubého příjmu. Vedle zdravotního pojištění mohou zdravotní pojišťovny po svých klientech žádat ještě zvláštní příspěvek, který je Spolkovým ministerstvem zdravotnictví pro letošní rok stanoven na 1,1 procenta z hrubých příjmů.
Nejedná se ale o závaznou sazbu, pojišťovny mohou účtovat příplatek vyšší. V takovém případě ale musí o svém záměru předem informovat své klienty, kteří tím pádem mají právo změnit zdravotní pojišťovnu ihned, a to bez ohledu na to, zda jsou klientem té stávající požadovaných osmnáct měsíců, či dobu kratší. Stejné právo má pojištěnec i v případě, že pojišťovna hodlá zvýšit sazbu samotného pojištění, jak uvádí portál Krankenversicherung.net.
Výše pojistného včetně jeho dodatečných sazeb je pouze jedna strana mince. Pro každého klienta je samozřejmě důležité, jakou péči či jaké dodatečné služby za své pojistné získá. Jelikož i německý zdravotnický systém stojí ve velké míře na solidaritě zdravých s nemocnými a vysokopříjmových s nízkopříjmovými, co do rozsahu hrazené zdravotní péče mezi jednotlivými pojišťovnami neexistují (ani nemohou) zásadní rozdíly.
Zcela hrazená péče
Základním právem pojištěnců je právo zvolit si ošetřujícího lékaře. Podmínkou pouze je, že konkrétní lékař má s pojišťovnou uzavřenou smlouvu. Ve zvláštních případech může pojišťovna pacientovi lékaře určit sama. Ze zdravotního pojištění jsou rovněž hrazeny léky na předpis. Za tyto léky se rovněž účtují poplatky, které jsou ale zastropovány na deset eur za každou položku Hospitalizace lidí ve věku do 18 let je z pojistného hrazena plně, u straších pacientů se pak vybírá deset eur za den hospitalizace, nejvýše však 280 eur ročně.
Ze zdravotního pojištění se hradí také preventivní prohlídky, očkování u dětí a dospívajících, u dívek ve věku 12 až 17 let je pojištěním kryto očkování proti HPV virům. Ženám ve věku 50 až 69 pak pojišťovny platí každoroční mamografické vyšetření. Mužům ve věku 45 a více let pojišťovny zcela hradí vyšetření na rakovinu prostaty či v oblasti genitálií, a to jednou za rok. Od 35 let věku je hrazena každoroční prohlídka zaměřená na kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, screening rakoviny kůže či hmatové vyšetří lymfatických uzlin. Po dovršení padesáti let věku je pak nárok na bezplatné vyšetření tlustého střeva a konečníku, od 55 let pak pojišťovny hradí použití kolonoskopie pro včasné zachycení rakoviny tlustého střeva.
Na co pojišťovna přispěje dobrovolně
Z hlediska pacientovy volby zdravotní pojišťovny je pak zajímavější, jaká péče není hrazena automaticky, ale pojišťovny na ni zcela nebo částečně přispívají. A zde už mohou existovat značné rozdíly. Některé pojišťovny vůbec u dospělých nehradí vyšetření na HPV. Takový test pak stojí kolem 80 eur. Měření nitroočního tlaku jednou ročně hradí například jen pojišťovny v rámci PKV pilíře, ostatní pojištěnci za výkon zaplatí asi dvacet eur.
Existuje celá řada dalších výkonů, u kterých neexistuje povinnost pojišťoven je hradit, a tak je z hlediska pacientů dobré zjistit, jakou péči budou muset nést částečně či zcela na svých bedrech, nebo co vše jim ještě jejich pojišťovna zaplatí celé sama. Jedná se zejména o: kostní denzitometrii, očkování proti pneumokokům, očkování pro soukromé cesty do zahraničí, nádorové marker testy, test sluchu a podobně.
Pojišťovny pak nabízejí částečnou nebo úplnou úhradu aktivit, které plní preventivní funkci. Zde se jedná o služby, které známe i z našich končin. Jde například o příspěvky na sportovní kurzy či kurzy zvládání stresu, ale i kurz správného čištění zubů a podobně. V Německu asi polovina pojišťoven hradí alespoň jednu z těchto preventivních aktivit. Němci mohou vhodnou volbou pojišťovny či její změnou v závislosti na aktuální fázi svého života ušetřit i několik stovek eur ročně a současně s tím optimalizovat péči respektive služby, které v rámci zdravotnického systému upřednostňují.
Petr Musil
