Touha po atraktivnějším vzhledu, snaha ukázat svou sílu a moc, ale i tlak zaměstnavatele, to všechno mohou být důvody k nošení bot na vysokých podpatcích. Alespoň občas je nosí velká část ženské populace. Přesto zdravotní dopady nošení této módní obuvi nepatří mezi úplně častá témata vědeckých prací. Nový pohled na toto téma přináší studie publikovaná v PM&R Journal, oficiálním časopise American Academy of Physical Medicine and Rehabilitation, na níž se podílel tým z Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a z Hacettepe University v Ankaře. Podařilo se mu odhalit nová fakta vedoucí k bližšímu pochopení vlivu dlouhodobého nošení obuvi na vysokém podpatku na vybrané struktury kolenního a hlezenního kloubu.
Jsou ženy, které si bez nich neumí představit svůj život. Pro řadu dalších jsou ale symbolem (zbytečného) utrpení, jenž odmítají podstupovat. Jak ale dlouhodobé nošení bot na vysokých podpatcích ovlivňuje ženské zdraví? Právě na tuto otázku se zaměřila nová mezinárodní studie. „Už dlouho se ví, že vysoké podpatky nejsou úplně dobré pro pohybový aparát, ale je něco jiného mít pro své domněnky konkrétní data,“ vysvětluje Yvona Angerová, přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde studie ve spolupráci s týmem z turecké Hacettepe University v Ankaře probíhala. Výsledky této práce byly nedávno publikovány v PM&R Journal, oficiálním časopise American Academy of Physical Medicine and Rehabilitation. Ukázalo se, že dlouhodobé nošení vysokých podpatků negativně ovlivňuje struktury Achillovy šlachy a současně vede k časným artrotickým změnám v kolenní chrupavce, což se týká i mladých žen. Negativní vliv nošení módní obuvi se tak projeví dříve než ve vyšším věku, kdy jsou degenerativní změny častější.
Práce byla postavená na přímém zobrazení kolenní chrupavky, Achillovy šlachy a plosky nohy pomocí diagnostického ultrazvukového přístroje. „Tato technologie vstupuje také do rehabilitačního lékařství a pomocí ní je možné ukázat i to, co jsme dříve neviděli. Je možné změny vnitřních struktur těla měřit a objektivizovat, aniž by bylo nutné provádět invazivní výkony,“ dodává přednostka kliniky s tím, že studium měkkých tkání pohybového aparátu nebylo v minulosti možné, pouze s výjimkou pitvy zemřelé osoby. „Vlivem nošení vysokých podpatků na pohybový aparát se zabývala řada prací, jen minimum z nich však zaměřilo svoji pozornost na přímý průkaz změn na dolní končetině. Jednalo se o epidemiologické či laboratorní studie, například s použitím různých tlakových čidel či analýzy pohybu. V naší práci jsme pomocí ultrazvuku přímo studovali kolenní chrupavku, Achillovu šlachu a plosku nohy u žen nosících dlouhodobě obuv na vysokém podpatku. Data jsme porovnali s kontrolní skupinou žen nosících převážně obuv na nízkém nebo žádném podpatku,“ popisuje rehabilitační lékař Kamal Mezian, který působí na pražské klinice a současně vedl autorský tým. „Dle našich informací jsme byli prvními, kdo zmíněné struktury u této skupiny žen vyšetřoval přímo,“ shrnuje. Samotné použití ultrazvuku se na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze netýká pouze vědeckého výzkumu, ale také každodenní péče o pacienty a pacientky. S jeho pomocí je možné vidět i drobné nervy nebo právě kloubní chrupavky.
Změny probíhají na kolenní chrupavce a Achillově šlaše
Nošení obuvi na vysokých podpatcích je běžnou součástí života velkého počtu žen. Například v roce 2015 byla v odborném časopise Journal of Foot Ankle Surgery publikována souhrnná práce Epidemiology of high-heel shoe injuries in U.S. women: 2002 to 2012, podle níž pravidelně nosí podpatky vyšší než 5 cm 49 % dospělých Američanek. V minulosti již byly prokázány negativní důsledky nošení této módní obuvi na pohybový aparát. Týká se to zejména přetěžování kolenního kloubu, vzniku deformit na noze a také častějších úrazů. Jak ale upozorňuje česko-turecký autorský tým nové studie, předchozí práce se věnovaly zejména prokázání biomechanických změn, které mohou v dlouhodobém horizontu vést k degenerativním onemocněním, avšak už se nezaměřovaly na morfologické změny.
Současná studie tedy sledovala celkem 88 zdravých žen ve věku 20 až 45 let, jež byly rozděleny podle toho, zda nosí boty s podpatkem vyšším než 5 cm nebo naopak nižším než 1,4 cm po dobu nejméně 5 po sobě jdoucích hodin alespoň 5 dní v týdnu. Do studie byly zařazeny ženy, které neměly žádné vrozené nebo získané deformity pohybového aparátu, nepodstoupily ortopedickou operaci dolních končetin a netrpěly žádným neurologickým nebo revmatologickým onemocněním. Všechny tyto ženy také měly normální tělesnou hmotnost, případně mírnou nadváhu. Nebyly tedy obézní.
Mohlo by vás zajímat
„Nepříznivé změny jsme prokázali na kolenní chrupavce a Achillově šlaše. Naopak u plosky nohy nebyl ve srovnání s kontrolní skupinou významný rozdíl. Lze tedy předpokládat, že mezi vznikem tzv. patní ostruhy a nošením bot na vysokém podpatku není příčinná souvislost,“ popisuje Kamal Mezian, vedoucí autorského týmu s tím, že zjištěné nálezy na kolenním kloubu a Achillově šlaše lze považovat za časné degenerativní změny, v pravděpodobné souvislosti s chronickým přetěžováním chůzí na vysokých podpatcích. „Je zde tedy reálné riziko vzniku chronické bolesti Achillovy šlachy a dřívějšího rozvoje artrózy kolene,“ dodává.
Vzdát se vysokých podpatků kvůli zdraví?
Část žen nosí boty na vysokých podpatcích ve snaze zvýšit svou fyzickou atraktivitu, což má do značné míry racionální základ. Při nošení takové obuvi se mění těžiště těla, které se posouvá dopředu a žena mění svůj tělesný postoj. Celkově se napřímí. Více také zatíná hýžďové svaly a také se více zapojují svaly pánve. „Současně se mění tvar lýtkového svalu, který je při takové chůzi výrazně zapojen. Vynikne jeho silueta, což je u řady žen velmi atraktivní,“ přibližuje přednostka kliniky. Podle ní je ovšem důležité si uvědomit, za jakých podmínek žena nosí vysoké podpatky. Pokud takové boty obouvá jen při zvláštních příležitostech, například při návštěvě divadla nebo na důležité pracovní schůzky, velmi pravděpodobně si nezpůsobí větší obtíže. „Problematické je každodenní nošení vysokých podpatků 8 hodin denně po celou dobu pracovní doby, zejména, pokud jí žena tráví ve stoje a chodí po nerovném povrchu,“ dodává Yvona Angerová s tím, že v tomto ohledu jsou mezi ženami rozdíly ovlivňující celkové dopady nošení vysokých podpatků na jejich zdraví.
Část z nich si během života vytvořila pohybové dysbalance, mají vrozené dispozice negativně ovlivňující jejich pohybový aparát a současně mají geneticky danou horší kvalitu vazivové tkáně. Výrazný negativní dopad má pak nadváha nebo dokonce obezita. „Některé ženy tak poměrně dobře zvládnou i větší zátěž, zatímco u jiných i relativně brzy dochází k degenerativním změnám,“ shrnuje expertka na rehabilitační lékařství. Negativní dopady lze ale částečně kompenzovat, pokud se žena nechce své oblíbené obuvi vzdát úplně. „Jako možné kompenzační cvičení lze doporučit pravidelný strečink lýtkové svalové skupiny a posilování čtyřhlavého stehenního svalu. U žen s nadváhou pomůže redukce hmotnosti zpomalení rozvoje těchto nepříznivých změn,“ radí Kamal Mezian. Relativně bezpečná je pak výše podpatku okolo 3 až 4 cm.
Ženy v zahraničí se brání tlaku zaměstnavatelů
Vysoké podpatky jsou brány jako součást pracovního dress code, která podtrhuje formální vzhled. Podle britského deníku The Guardian miliony žen na celém světě nosí vysoké podpatky i přes to, že jim působí bolest, mají puchýře, nohy rozedřené do krve, cítí bolesti kolenou a zad a co víc, činí tak mnohdy kvůli tomu, že to nich požaduje jejich zaměstnavatel. „Podstupují to v důsledku tlaku přizpůsobit se estetickému kodexu, někdy výslovně zapsanému do pracovních smluv nebo firemní politiky, častěji podprahově očekávanému jako společenský standard, jež určuje jako vhodné nosit vysoké podpatky,“ napsal v loňském roce The Guardian v souvislosti s protesty japonských žen, které odmítly nosit tuto obuv na základě požadavku zaměstnavatelů. Konkrétně Yumi Ishikawaová, mladá Japonka pracující v pohřební službě odmítla splnit požadavek vedení společnosti na povinné nošení bot na vysokých podpatcích ve smuteční síni. Tyto předpisy však hájil japonský ministr zdravotnictví a sociálních věcí Takumi Nemoto se slovy, že pro výkon určitých povolání je taková obuv „nezbytná“ a „vhodná“.
V roce 2015 pak vyvolala velkou pozornost Nicola Thorpová, mladá recepční, kterou jako agenturní pracovnici poslal její nadřízený ve společnosti PwC domů, protože měla prý nevhodnou obuv. Místo toho, aby obula lodičky, přišla do kancelářské budovy v balerínách. Její případ znamenal zahájení vládního vyšetřování a zájmu o to, co přesně obsahují požadavky na dress code na různých pozicích. „To, co jsme zjistili, nás šokovalo. Narazili jsme na postoje, které by lépe zapadly do poloviny dvacátého nebo spíš devatenáctého století než do století jednadvacátého,“ prohlásila tehdy Helen Jonesová, předsedkyně petičního výboru britského parlamentu. Podle ní se řada žen setkala s výhrůžkami propuštění ze zaměstnání, pokud nebudou dodržovat dress code, k němuž patří i vysoké podpatky. „Z etického hlediska je problematický vnější tlak od některých zaměstnavatelů, kteří vyžadují u žen vysoké podpatky jako ‚dress code‘. Podle našeho názoru by se v těchto případech měla respektovat možná zdravotní rizika. V Kanadě byl v roce 2017 uzákoněn zákaz povinného vyžadování obuvi na vysokém podpatku zaměstnavatelem. K podobnému kroku již přistoupily například i úřady na Filipínách,“ uzavírá Kamal Mezian z Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Ludmila Hamplová
