Česká republika se může jako první ve střední a východní Evropě pochlubit národním akčním plánem (NAP) pro prevenci sebevražd. Ten se bude snažit snížit míru sebevražednosti během nadcházejících deseti let například prostřednictvím omezováním dostupnosti prostředků pro vykonání sebevraždy, podporou služeb zaměřených na osoby se zvýšeným rizikem, vzdělávání profesionálů či podporou zodpovědné mediální praxe. Plán byl představen včera na ministerstvu zdravotnictví při příležitosti Světového dne prevence sebevražd.
„Národní akční plán prevence sebevražd je první ucelený dokument, jak bojovat s tímto fenoménem. Jsme první zemí ve střední a východní Evropě, která se na národní úrovni hlásí k danému tématu a která připravila podobný dokument vztahující se k letům 2019 až 2030. Jeho cílem je snížit statistiky. Podle údajů WHO si na celém světě vezme život 800 tisíc osob, v České republice je to kolem 1400 osob. To vychází na tři až čtyři lidi denně, což je vyšší počet, než zemře při dopravních nehodách,“ konstatuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Ředitel českého zastoupení Světové zdravotnické organizace (WHO) Srdan Matič zároveň poukazuje, že ve věkové skupině 15 až 29 let jde o druhou nejčastější příčinu úmrtí. U mužů jsou přitom sebevraždy čtyři až pětkrát častější než u žen. Vůbec nejohroženější skupinou jsou muži nad 75 let a jde tak o jednu z cílových skupin, na které je třeba se zaměřit. Co se pak týče počtu sebevražd během posledních deseti let, ten zůstává v Česku stabilní – bohužel je ale v mezinárodním srovnání spíše vyšší.
„Sebevraždy jsou kulturně velmi specifické chování, což je jeden z důvodů, proč potřebujeme národní akční plán a nemůžeme ho převzít ze světa. V České republice je oproti jiným státům nejčastější příčinou spáchání sebevraždy oběšení, dále otrava, skok z výše nebo skok před pohybující se předmět,“ shrnuje člen výkonného výboru reformy psychiatrické péče Petr Winkler. Obecně riziko sebevraždy hrozí zhruba u čtyř procent populace, tři čtvrtiny z toho jsou ale v nízkém riziku, 0,2 procenta ve středním a 0,5 procenta ve vysokém riziku. Z těchto lidí v posledním roce vyhledala odbornou pomoc polovina, což značí, že máme na tomto poli rezervy.
Protože je problematika sebevražd spjatá s duševními chorobami napříč všemi diagnózami – souvisí s nimi 90 procent případů, je akční plán propojen i s reformou psychiatrické péče. „Z mezinárodní literatury víme, že tam, kde systematické reformy psychiatrické péče proběhly, se sebevražednost snížila,“ poukazuje Petr Winkler.
Mohlo by vás zajímat
Situaci zhoršuje stigmatizace
„Sebevraždy jsou do značné míry záležitost, které lze předcházet. Měli bychom o sebevraždách mluvit a řešit je, a to přesto, že jde v mnoha kulturách o tabuizované téma. Mít sebevražedné myšlenky je považováno za vysoce stigmatizující a dále to izoluje lidi, kteří pomoc potřebují nejvíce. Předcházení sebevraždám musí být nedílnou součástí národních zdravotních plánů každé země. Podporovali jsme vznik situační analýzy, která vznikala ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví a ministerstvem zdravotnictví a bude vydána příští měsíc. Stane se základním nástrojem, na základě kterého bude národní plán prevence sebevražd postaven,“ uvádí Srdan Matič.
Akční plán, na němž pracoval také Národní ústav duševního zdraví, WHO, odborná společnost i pacientská sdružení, je prvním strategickým dokumentem, který se komplexně zabývá prevencí sebevražedného chování. Je propojen také se vznikajícím NAP pro duševní zdraví či pro Alzheimerovy a jiné demence, kde se klade důraz na kvalitu péče, komunitní péči, destigmatizaci či dostupnost široké palety služeb.
Ministerstvo přitom nepředpokládá, že by si plnění plánu vyžádalo vysoké finanční prostředky. „Je to spíše o tom, odpracovat si systémové kroky ve spolupráci s dalšími institucemi. Není to o stovkách milionů či miliardách korun, ale o práci v rámci implementace a komunikaci se stakeholdery, kterých se to týká,“ přibližuje ministr Vojtěch.
„Některá opatření ani nevyžadují náklady navíc, ale aby problematika byla řešena v programech, které už běží – tedy například aby se myslelo na sebevražednost v rámci reforem psychiatrické péče nebo aby to bylo tématem pokračování destigmatizační kampaně. Samozřejmě jsou tam i opatření, která vyžadují extra zdroje. Ty mohou jít v omezené míře ze státního rozpočtu a ve větší míře z evropských strukturálních fondů,“ doplňuje Petr Winkler.
Jak snížit počet skoků pod metro? Nepsat o nich
Plán má celkem čtyři strategické cíle. Tím prvním je prevence, a to zejména z hlediska dostupnosti prostředků pro sebevraždu. Mezi specifické cíle proto patří analýza vlivu způsobu výdeje léčiv a jeho rizikovosti s ohledem na četnost zneužívání se sebevražedným úmyslem, dále podklady pro případné omezování dostupnosti prostředků pro vykonání sebevraždy, identifikace hot-spotů (např. Nuselský most), intervence na úrovni železniční sítě, zajištění bezpečného prostředí v rámci institucí a také podpora zodpovědné mediální praxe.
„Když ve Vídni zakázali reportovat o sebevraždách, které se staly v metru, klesl jejich počet na nulu. Zodpovědná mediální praxe je tedy velmi důležitá – neinformovat o sebevraždách slavných osobností a tak dále. Vidíme naprosto jasně, že když je excesivně reportována sebevražda nějaké celebrity, spousta mladých lidí ji vzápětí napodobuje a páchá sebevraždu,“ popisuje Winkler.
Dalším cílem je dostupnost služeb v oblasti duševního zdraví pro lidi procházející krizí a také informovanost o problematice sebevražd včetně odkazu na pomoc. Součástí třetího cíle pak je vzdělávání na školách a podpora prevence v rámci osvětových a destigmatizačních kampaní. Péče o vlastní duševní zdraví i schopnost rozeznat problémy a riziko sebevraždy u někoho v okolí přitom spadá do tzv. mentální gramotnosti, která s sebou nese i schopnost hovořit o problematice nestigmatizujícím způsobem. „Z postojů, které známe z mediálního obrazu nebo postojů veřejnosti, lze očekávat, že mentální gramotnost u nás nebude vysoká,“ konstatuje náměstkyně MZ Alena Šteflová. „Ministerstvo zdravotnictví chce akčnímu plánu prevence sebevražd přispět zvýšenou informovaností veřejnosti připravovaným portálem, kde by lidé měli nalézt informace, jak sebevraždám předcházet a kde nalézt potřebnou pomoc,“ dodává Šteflová.
Pomoci mohou praktičtí lékaři
Velkou roli v prevenci sebevražd má pochopitelně také vzdělávání odborníků v relevantních profesích. „Máme mnoho příkladů zdokumentovaných i v klinických studiích, které ukazují, že když se nám podaří dobře edukovat například praktické lékaře ve smyslu detekce depresivní poruchy a zahájení léčby, lze snížit riziko sebevražd skoro na nulu. Moc si vážím práce praktických lékařů a byl bych moc rád, kdyby i oni mohli být místem, kde aktivity zahájit. Ukazuje se, že řada lidí, kteří v několika nadcházejících měsících či týdnech spáchají sebevraždu, navštíví s nějakým problémem praktického lékaře,“ poukazuje místopředseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP Martin Anders.
Posledním cílem plánu je získávání spolehlivých dat. V tuto chvíli totiž nemáme například adekvátní údaje o tom, kolik u nás proběhne sebevražedných pokusů, které neskončí sebevraždou. „Byl by to jeden z důležitých ekonomických aspektů, proč věnovat prostředky do prevence. Udává se, že jde o 10 až 20 krát větší číslo než počet těch, kdo skutečně v důsledku sebevraždy zemřou. Každá JIP a nemocnice tak má dnes a denně příjmy související s touto aktivitou našich pacientů,“ dodává docent Anders. Podle Petra Winklera jsou však nyní často pokusy v Česku reportovány jen jako úrazy nebo nešťastné události, ne jako sebepoškození. Podobně mohou být některé případy sebevražd skryty pod úmrtími pro nezjištěné příčiny.
„Informace je třeba zjišťovat a analyzovat tak, aby lidem, kteří se o sebevraždu pokusí, mohla být zprostředkována adekvátní péče,“ dodává Winkler s tím, že získávání relevantních dat a informací by mělo být doprovázeno také výzkumem.
Problematice sebevražd jsme se věnovali také v rozhovoru s Alexandrem Kasalem z Národního centra duševního zdraví zde.
[infobox-cela-sirka]
Michaela Koubová
