Britský ministr pro brexit Stephen Barclay tento týden během jednání s ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD) potvrdil úmysl Velké Británie odejít z Evropské unie k 31. říjnu 2019. Zároveň ujistil, že práva českých občanů žijících v Británii zůstanou zachována v nynější podobě i po tomto datu. Hamáček zase připomněl, že Česko přijalo zákon, který bude britským občanům v zemi garantovat stejná práva, jaká mají nyní jako občané Evropské unie. Nicméně z hlediska zachování práva na přístup ke zdravotní péči, resp. na její úhradu, není situace zdaleka tak jasná.
Odchod Velké Británie z Evropské unie se blíží. Pokud se nestane něco neočekávaného, Britové se na konci října rozloučí s ostatními členskými státy a odejdou z Unie bez jakékoli dohody, která by upravovala práva britských občanů v EU a naopak občanů EU ve Velké Británii. S uvedeným termínem počítá i Evropská komise. Ta počátkem září vyzvala občany i podniky EU, aby pokračovali v intenzivních přípravách na „tvrdý“ brexit k 31. říjnu. Úmysl britské vlády odejít z EU na konci října potvrdil tento týden i britský ministr pro brexit Stephen Barclay na jednání s ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD).
Lex brexit platby za zdravotní péči neřeší
Co se týče stávajícího práva občanů EU na poskytnutí, resp. úhradu zdravotní péče čerpané v jiném členském státě EU, tak v principu platí, že ten, kdo je v některém členském státě EU pojištěn, má nárok na úhradu nákladů na zdravotní péči, která mu je poskytnuta v jiném členském státě. A to buď v plné nebo částečné výši v závislosti na podmínkách čerpání zdravotní péče v daném státě a případné domluvě se svou pojišťovnou (to se týká především předem plánované, obvykle nákladné péče).
Dnem odchodu Velké Británie z EU bez dohody se však britští občané stanou přes noc občany třetího státu, i když s určitými výhodami pro ty, kteří se již v jiném členském státě před datem brexitu nacházeli. Tuto základní ochranu jim poskytuje unijní nařízení, které letos pro případ brexitu bez dohody přijaly členské státy a které např. zaručuje rovnost zacházení či upravuje pravidla pro sčítání dob pojištění.
Jinak se ovšem pro Brity v ČR začne uplatňovat český zákon o veřejném zdravotním pojištění. Tzv. lex brexit, který letos schválili naši zákonodárci a který upravuje práva Britů pobývajících v ČR před termínem brexitu, sice britským občanům zachovává alespoň po dobu přechodného období do 31. prosince 2020 obdobná práva jako mají občané EU, nicméně tento zákon neříká nic o přístupu ke zdravotní péči. Pro britské občany žijící v ČR to znamená, že pro vstup do systému musí splnit určité podmínky, především se jedná o trvalý pobyt nebo zaměstnání u českého zaměstnavatele. Všichni ostatní si musí během pobytu v ČR hradit zdravotní péči v plné výši nebo si zajistit komerční zdravotní pojištění.
Mohlo by vás zajímat
Někdo půjde z kola ven
V současnosti obecně platí, že všichni Britové, kteří v ČR žijí a byli zde před datem brexitu zdravotně pojištěni, budou v ČR pojištěni i nadále. Jedná se typicky o zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné a osoby s trvalým pobytem. Vedle toho u nás však žijí i britští pojištěnci tzv. výpomocně (administrativně) registrovaní pro účely čerpání zdravotní péče na účet britského systému, což pravidla EU umožňují, kteří ale nebudou po brexitu české podmínky pro veřejné pojištění splňovat.
Podle Kanceláře zdravotních pojišťoven (KZP), styčného místa ČR pro tuto agendu, spadá nyní do skupiny výpomocně registrovaných pojištěnců celkem 1.957 britských občanů. Pro představu – podle statistik KZP proplatila Velká Británie v loňském roce České republice zdravotní péči poskytnutou těmto pojištěncům v hodnotě 16 milionů korun. Pro naprostou většinu z nich by však neměl představovat problém splnit podmínky českého zákona o veřejném zdravotním pojištění alespoň dodatečně, tj. získat např. trvalý pobyt nebo registraci v systému prostřednictvím svého zaměstnavatele. Jak zjistil Zdravotnický deník, KZP předpokládá, že v konečném důsledku to bude nakonec asi 120 osob, které podmínky pro zařazení do českého systému nesplní a mohou se tak dostat do vážných problémů. Jde zejména o nezaopatřené rodinné příslušníky britských pojištěnců žijících v ČR, důchodce a chronicky nemocné osoby, pro které není možné sjednat si ani komerční zdravotní pojištění.
Britové jsou si této situace vědomi a Stephen Barclay ji také podle informací Zdravotnického deníku na jednání s Hamáčkem zmínil, k žádnému posunu však nedošlo.
Češi v Británii se musí registrovat…
Otázkou totiž také zůstává, do jaké míry se Britové po brexitu zachovají k občanům EU skutečně recipročně. Nyní žije podle ministerstva vnitra ve Velké Británii přibližně 40 000 Čechů. Ti se budou od listopadu v Británii řídit čistě britskými předpisy, neboť žádná dohoda o vzájemných pobrexitových vztazích nebyla uzavřena. Z hlediska čerpání zdravotní péče tak budou odkázáni na pravidla britského národního zdravotního systému.
Stephen Barclay ministra Hamáčka výslovně ujistil, že práva českých občanů žijících v době brexitu v Británii zůstanou zachována v nynější podobě i po odchodu země z EU, a to včetně přístupu ke zdravotní péči. Češi se však musí za tímto účelem do 31. prosince 2020 přihlásit – zdarma – u britských úřadů ke statutu usedlíka v rámci vládního programu pro občany EU, který britská vláda spustila letos v lednu (EU settlement scheme). Pro získání statutu usedlíka (settled status) je třeba žít ve Velké Británii alespoň pět let. Ti, kteří tuto podmínky nesplňují, mohou získat alespoň dočasné povolení k pobytu (pre-settled status), nicméně i to opravňuje k čerpání zdravotní péče zdarma.
Podle Barclayho bylo doposud v systému registrováno přibližně 1,5 miliónu lidí. Odhady počtu občanů EU dlouhodobě žijících ve Velké Británii se přitom pohybují kolem 3 miliónů, zatím se jich tedy přihlásila zhruba polovina.
…statut usedlíka však není zaručen
„Můžeme plně ujistit občany EU, kteří nyní žijí ve Velké Británii a jsou tu usazení, že budou mít přístup ke zdravotní péči zdarma i po 31. říjnu,“ ujišťovalo veřejnost britské ministerstvo zdravotnictví letos v srpnu. Tehdy britská média obletěla zpráva o ministerském pokynu poskytovatelům národního zdravotního systému, aby po brexitu občany EU prověřovali, zda skutečně splňují nárok na čerpání zdravotní péče zdarma. Toto prohlášení vyvolalo značné obavy, že mnoho z těch, kteří ještě nejsou registrovaní „usedlíci“, si budou muset po brexitu péči hradit. Ministerstvo zdravotnictví tehdy uvedlo, že postačí doložit adresu pobytu. Podrobnosti však nejsou známy. Objevily se i hlasy, že administrativní náklady na zjišťování nároku zdaleka převýší případné úspory.
Zároveň se ukazuje, že ani několik let života v Británii přiznání statutu usedlíka nezaručuje, jak nedávno popsal reportér Reuters. Ten hovořil se šesti Evropany dlouhodobě žijícími a pracujícími ve Velké Británii, kterým byl tento statut odepřen – včetně 57leté Anny Amato, jež žije v Británii od svých dvou let, vdala se zde, vychovala dvě děti a přes 40 let pracovala a odváděla daně. Podle ministerstva vnitra jednoduše nedoložila, že má na statut usedlíka právo, i když – jak Anna popisuje v uvedené reportáži – krabice s potřebnou dokumentací byla tak těžká, že poštovné ji stálo 35 liber. Čechům dlouhodobě žijícím v EU a usilujícím o statut usedlíka tedy nezbývá než doufat, že je podobný osud nezastihne.
Helena Sedláčková
