Standardy jsou důležitým milníkem pro veřejnost, a to především pro pozůstalé. Mohou se přesvědčit, jestli jejich blízký dostal maximum péče k důstojnému odchodu. Foto: Pixabay.

Zemřít doma by mělo aspoň 80 procent klientů mobilních hospiců, píše se ve standardech péče

Zemřít doma by podle standardů péče mělo alespoň 80 procent klientů mobilních hospiců. Dokument vytvořený ministerstvem zdravotnictví spolu s Českou společností paliativní medicíny a Fórem mobilních hospiců stanoví také, že by o pacienty a jejich rodiny v době umírání měl pečovat tým odborníků – lékař, sestra, sociální pracovník, ale také psycholog, kaplan nebo fyzioterapeut. Péče mobilních hospiců je od loňského roku hrazená z veřejného zdravotního pojištění.

 

Dokument bude vodítkem nejen pro pojišťovny, ale také pro pacienty a jejich rodiny. Srozumitelným způsobem ukáže, jakou kvalitu poskytované péče mohou očekávat od mobilních hospiců, které pečují o nemocné a umírající. „Standardy jsou důležitým milníkem pro veřejnost, a to především pro pozůstalé. Mohou se přesvědčit, jestli například jejich maminka dostala maximum péče k důstojnému odchodu,“ uvedla v tiskové zprávě předsedkyně Fóra mobilních hospiců Monika Marková.

Standardy vycházejí z podobného dokumentu z let 2015 a 2016, rozšiřuje je o nejnovější poznatky ze zahraničí nebo aktuální legislativu. Základem péče je plán, který vzniká v souladu s přáními pacienta a jeho rodiny. Jeho součástí jsou i řešení nečekaných krizí jako vážné zhoršení bolesti či akutní změna zdravotního stavu. Po smrti pacienta tým pomáhá rodině s truchlením.

„Cílem péče o umírajícího pacienta je mírnění nepříjemných tělesných projevů nemoci a dosažení maximálního možného pohodlí,“ píše se v dokumentu. V plánu jsou postupy pro každodenní péči ošetřovatelů i lékařů, tým se setkává zpravidla jednou týdně. Součástí péče je vedení dokumentace, která je přístupná i pacientům.

Paliativní péče se využívá u pacientů, jejichž prognóza je kratší než půl roku. Nejčastěji ji potřebují pacienti s pokročilými nádorovými onemocněními, neurodegenerativními nemocemi jako je roztroušené skleróza, Parkinsovova nemoc, demence, AIDS, konečná stádia chronických orgánových selhání nebo kombinace více nemocí u velmi starých pacientů.

Nejčastějšími příznaky, které musí tým řešit, je bolest, dušnost, únava a slabost, nevolnost a zvracení, úzkost a deprese, zácpa, nechutenství, poruchy vnímání nebo otoky. Hodnocená je také souvislost tělesných příznaků s psychologickými, sociálními nebo duchovními.

„Diagnóza nevyléčitelného onemocnění, umírání a konec života přináší nejistoty a otázky spirituálního rázu u většiny nemocných bez ohledu na jejich příslušnost k církvi,“ uvádí dokument.

V pilotním provozu byla péče hrazená v letech 2015 až 2016. V současné době má úhradu u jedné či více pojišťoven přiznáno asi 15 zařízení. Fórum mobilních hospiců sdružuje 35 těchto zařízení ze všech krajích kromě Libereckého. Loni pečovaly o více než 2200 nevyléčitelně nemocných.

-čtk-