Zbavovat se co nejvíce zbytečné byrokracie a získat tak víc času na pacienty, kterým by díky reformě primární péče měli praktici v budoucnu poskytovat podstatně větší objem péče než nyní – takový je cíl (nejen) Sdružení praktických lékařů. To se proto také na MPSV podílelo na přípravě elektronické neschopenky, která by skutečně papíry odstranila. Místo toho ale nyní hrozí, že bude půl roku platit hybridní model, jenž k hromadě papírů přidá ještě elektronické rozesílání. Sdružení proto vyzývá k bojkotu s tím, že je třeba počkat na smysluplnou eNeschopenku. Zároveň se ale praktici snaží na ministerstvu zdravotnictví dávat podněty na drobné i větší změny, které by lékařům uvolnily ruce od zbytečné administrativy. Aktuality na tomto poli představili zástupci Sdružení praktických lékařů na Kongresu primární péče, který se konal na konci února v Praze.
„Naštěstí na rozdíl od minulého roku nedošlo k žádným legislativním změnám, které by negativně ovlivnily naši činnost,“ konstatuje právník Sdružení praktických lékařů Jakub Uher. Úspěchem pro praktiky přitom bylo, že se povedlo zabránit opatření protipadělkové novely, které by nutilo lékaře odebírat pojišťovnou nehrazené očkovací látky přes lékárnu – což by dle obav lékařů vedlo k dalšímu snížení již beztak mizerné proočkovanosti (psali jsme například zde). Nakonec se ale povedlo prosadit pozměňovací návrh, který umožňuje setrvání u stávajícího stavu, kdy nehrazené vakcíny smí dodávat do ordinace distributor.
Některým opatřením s nevítaným dopadem se sice povedlo zabránit, jiná ale stále hrozí. Jednou z věcí, která v poslední době praktikům hýbla žlučí, je první etapa eNeschopenky, kterou MPSV navrhlo zavést v rámci novely rušící karenční dobu od letošního července.
Paradoxně se přitom Sdružení praktických lékařů podílelo na verzi eNeschopenky, která má začít platit od ledna příštího roku a se kterou doktoři nemají problém. „Existuje finální verze elektronické neschopenky, na které se podílíme a kterou bychom byli schopni odkývat. Spočívala by v tom, že se naťuká rodné číslo, dohledá to zaměstnavatele i adresu, neschopenka se elektronicky rozešle sociálce i zaměstnavateli a jediná se případně vytiskne pacientovi. Do toho se ale objevuje snaha zavést od pololetí polotovar, který by parametry nesplňoval a byl by komplikující,“ načrtává Jakub Uher.
Podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky je sice otázka, jestli se eNeschopenka v pro lékaře přijatelné podobě technicky od Nového roku stihne, Česká správa sociálního zabezpečení je ale názoru, že ano. „Já o tom mám své pochybnosti. Každopádně s tím ale nemáme problém a k tomuto elektronickému systému se připojíme s tím, že trváme na dvouletém přechodném období, jak to bylo původně navrženo,“ uvádí Petr Šonka.
Jenže spolu se zrušením karenční doby, které bylo podmínkou koaliční vlády, zaměstnavatelé řekli, že chtějí elektronickou neschopenku. Vznikl tak hybridní systém podobající se dnes existující eNeschopence, kterou lékaři příliš nepoužívají.
„Měli bychom elektronicky nahlásit, že pacient je neschopen, ale zároveň vystavit všech pět papírů v písemné podobě. Je to elektronizace po česku, podle nás totální nesmysl a výsměch práci všech lékařů. Opakovaně jsem proto upozornil paní ministryni práce a sociálních věcí, že pokud to skutečně projde, tak zákon respektovat nebudeme a po zbytek roku budeme dál vystavovat papírové neschopenky s tím, že se připojíme až k elektronickému systému od 1. 1. 2020,“ shrnuje Petr Šonka s výzvou, aby praktici od pololetí na elektronické neschopenky nepřistupovali. „Půjdeme cestou občanské neposlušnosti. Nehrozí žádné sankce, v zákoně nejsou,“ dodává Šonka.
Papírové EET nic neřeší, je komplikovanější než elektronické
Dalším „elektronickým“ tématem, který praktičtí lékaři řeší, je EET. Ta měla být původně pro lékaře povinně zavedena od března 2018, což ovšem zrušil Ústavní soud. Nyní tak je ve druhém čtení novela, která opět povinnost vrací, otvírá ale možnost evidovat EET neelektronickou formou pro poskytovatele, kteří v uplynulém roce nevybrali v hotovosti více než 200 tisíc korun. To ovšem pro lékaře bude obnášet nutnost fasovat bločky od finančního úřadu, každoměsíčně vykazovat, co bylo vybráno, a hlídat si dosažení stanoveného limitu.
„Podle mého papírová evidence neřeší nic, protože je asi desetkrát komplikovanější než EET samotné,“ říká k tomu Jakub Uher. Na druhou stranu lékaři, kteří používají Sdružením praktických lékařů podporovanou eZprávu, nic nemusí řešit, protože program umí bezplatně i EET.
A jak by to se zavedením EET pro lékaře mělo vypadat časově? „Můj odhad je, že ve finále bude návrh poslaneckou sněmovnou schválen. Pravděpodobně se to budeme snažit v Senátu vrátit, ale sněmovna to může přehlasovat 101 hlasy. I když to ale půjde pro nás nejhůře, nemůže se díky přechodným ustanovením stát, že by náběh třetí fáze EET nastal dříve než k 1. 1. 2020. Spíše bych ale řekl, že později,“ domnívá se Uher.
Lékař, který vymyslí návrh na lázně, nechť ho i podá
Co dalšího se na poli legislativních změn pro praktiky chystá? „Ministerstvo je velmi aktivní, otevřelo všechna zákony, které jsou pro nás podstatné. Je otevřený zákon 48/1997, kde se odehraje změna v případě péče, kterou schvaluje revizní lékař. Změní se mechanizmus a asi i rozsah schvalované péče. Za praktické lékaře se to týká zejména lázní a ozdravoven. V rámci připomínkového řízení jsme navrhli a ministerstvo na to docela slyší, že návrh na lázně by podával ten, kdo to vymyslel. Odpadlo by tak to, že všechno podává praktik,“ přibližuje Jakub Uher.
V rámci novely zákona 373/2011 o specifických zdravotních službách by pak praktičtí lékaři stáli o to, aby bylo jasně řečeno, u kterých povolání smí praktik poskytovat pracovně-lékařské služby.
„Vedou se i úvahy o tom, zda je vůbec účelné mít u kategorie jedna závodní péče takovýto rozsah periodických prohlídek a zda vůbec jsou u této kategorie bez rizik potřeba periodické prohlídky v práci. Pereme se mezi dvěma přístupy. Proč by někde, kde nehrozí riziko, měla být periodická prohlídka? Na druhou stranu praktičtí lékaři pro dospělé jsou skoro jediná odbornost, která tyto prohlídky může dělat, a máme volnou cenu,“ vysvětluje Uher s tím, že SPL k problematice nakonec nedává stanovisko.
Jak se zbavit problematického pacienta
Změnou projde také zákon 372/2011 o zdravotních službách. „Motto je snaha o snížení administrativní zátěže. Navrhli jsme řadu věcí, jejichž vypuštění není nic světoborného, ale když se to sečte, mohlo by to pomoci. Například k čemu je vlastně provozní řád, interní předpis o tom, jak si mám mýt ruce, nebo tři ceníky. Asi zásadní, co se snažíme otevřít, je ale uvolnění či zlepšení možnosti zbavit se pacienta, kterého nechci,“ uvádí Jakub Uher.
Dnes je něco takového prakticky nemožné. Zkusit mohou lékaři například popsat do vnitřního řádu (který ovšem v ambulantní péči nemá právní oporu), že pokud se pacient opakovaně objedná a následně bez omluvy nedorazí, bude to považováno za porušení součinnosti při poskytování zdravotních služeb. Pacient se ale proti ukončení péče může odvolat na krajský úřad, který argumentaci uznat může a nemusí.
„Neděláme si ambici na to, aby prošlo, že by lékař mohl odregistrovat pacienta v případě, že zanikne vztah důvěry – to ministerstvo neskousne, protože by to bylo, vyhoď si, koho chceš. Domnívám se ale dle prvních konzultací, že by mohlo být reálné odregistrovat pacienta, který po určitou dobu nečerpal péči – a bavme se, jestli to budou tři roky nebo pět let. Pak bych si mohl rozmyslet, jestli ho ukončím, nebo neukončím. Nebo že by bylo možné odregistrovat pacienta, který negativním způsobem vystupuje vůči poskytovateli. Paradoxně máme pacienta, který byl odsouzen za trestný čin vůči poskytovateli, šlo o stalking, a lékařka ho nemůže odregistrovat,“ popisuje Uher. V tuto chvíli lékař nemusí zaregistrovat pacienta mimo dosah návštěvní služby, ale pokud se později někam přestěhuje, už není možné ho vyškrtnout – což by lékaři také rádi změnili.
Michaela Koubová
