Letecká záchranka nakonec nebude státní. Ministerstvo navrhuje vrátit se k původnímu modelu 8+2

Letecká záchranná služba (LZS) nebude v nejbližších letech postátněna. Vláda zařadila zpátečku, když si vyslechla odborníky, kteří jí varovali před riziky úplného překopání dosavadního funkčního modelu. Ministerstvo zdravotnictví připravilo pro jednání vlády materiál, v němž doporučuje variantu pro léta 2021 až 2029 v podobě provozu 10 základen, z nichž jednu by obsadila Police ČR, druhou Armáda ČR a na osm zbývajících by bylo vyhlášeno výběrové řízení pro soukromé poskytovatele. Znamená to návrat ke způsobu provozování LZS, který v Česku bez problémů fungoval mezi lety 2009 až 2017.  Ministerstvo chce ještě letos dokončit výběrové řízení tak, aby se mohli úspěšní uchazeči celý další rok chystat k provozování služby, které pak zahájí od 1. ledna 2021. Příprava zadávací dokumentace by měla být dokončena k 31. březnu 2019.

 

Z dokumentu je také patrné, že ministerstvo navrhne vládě nevyslyšet prosby z Karlovarského a Zlínského kraje na zřízení nových stanovišť LZS, ale hodlá tato území zajistit přeshraniční spoluprací a mezistátními smlouvami. Novým prvkem by měl být také větší důraz na kvalitu služby, což se týká zejména nočního provozu.

Obloukem zpátky

Pokus o přebudování dosavadního systému LZS, založeném na soukromých poskytovatelích (s doplněním o stanoviště armády a policie), na jednu státní organizaci odstartoval Andrej Babiš (ANO) už ve funkci ministra financí. Opřel se o dřívější stanoviska ČSSD, která kdysi ještě jako opoziční strana také se zestátněním koketovala.  V únoru 2016 Babiš tvrdil, že by stát mohl leteckou záchranku provozovat do tří let. Podařilo se mu ve vládě zpochybnit tendr, který připravoval ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) a který předpokládal pokračování dosavadního modelu se soukromníky. Záhy se ovšem ukázalo, že je představa státní LZS nereálná, zejména z důvodů velkých finančních nákladů a nedostatku pilotů. Navíc armáda i policie zopakovaly to, co už říkaly před deseti lety – mají primárně jiné úkoly, nejsou schopny provozovat tuto službu levněji než soukromníci, každá z těchto silových složek státu stojí pouze o jedno stanoviště.

Vládu Bohuslava Sobotky (ČSSD) tlačil čas, protože končilo osmileté období, na které byli vybráni provozovatelé vládou premiéra Mirka Topolánka (ODS) a bylo třeba zajistit LZS po 1. lednu 2017.  Letecká záchranka se dostala zcela zbytečně do krizové situace, protože nebylo jasné jakou má budoucnost. Jeden ze dvou českých soukromých provozovatelů Alfa Helicopter oznámil konec své činnosti. Po pokračujícím Babišově tlaku vznikl dočasný kompromis, kdy se snížil počet základen, provozovaných soukromníky a armáda a police si přibraly každá po jedné základně navíc. Výběrové řízení bylo vypsáno na kratší dobu čtyř let a jenom na 6 základen. Po uplynutí této doby už měla fungovat státní LZS. (Rozhodnutí vlády mělo ovšem i absurdní důsledek – zůstal opuštěný nový heliport v Plané u Českých Budějovic, protože byl dimenzován na civilní záchranářské vrtulníky. Dané území měla nově zajišťovat armáda, ovšem její těžké vrtulníky nemohou takový heliport využívat a tak startují od roku 2017 z letiště Bechyně).

Současná vláda díky zkrácenému období tendru musí nyní rozhodnout o tom, jak a kým bude provozována letecká záchranka od 1. ledna 2021. Nejnovější návrh ministerstva zdravotnictví zcela upouští od nereálného modelu státní LZS a vrací se obloukem zpátky tam, kde tato služba byla před vstupem Andreje Babiše do vlády. Nutno ocenit, že ministerstvo zdravotnictví, ač vedené ministrem nominovaným ANO, dokázalo celý problém posoudit expertně a neuvízlo v politickém zadání. Posouzení výhod a rizik státního modelu věnovalo mnoho měsíců, přizvalo experty, a to jak záchranáře, tak zástupce armády, policie, krajů apod., nechalo spočítat různé varianty.  Výsledek je podepřen fakty a pádnými argumenty. Kam ministerstvo směřuje dalo tušit již na podzim loňského roku, kdy informovalo zdravotní výbor sněmovny a představilo některé zajímavé detaily – Zdravotnický deník informoval zde).

Nejen Babiš, ale i Zeman

Není bez zajímavosti, že to je již druhý pokus o zestátnění letecké záchranky, který skončil stejně neslavně, jako začal. O ten první se pokusila v roce 1999 vláda Miloše Zemana (ČSSD), která dokonce přijala usnesení, jímž dala zelenou státní LZS, uložila ministrům zdravotnictví, obrany, vnitra, financí a průmyslu zřídit nová střediska, nakupit vrtulníky, spustit offsetové programy…  Službu mělo zajišťovat především ministerstvo vnitra a ve vymezeném rozsahu ministerstvo obrany a jenom jako výplň případný soukromý provozovatel (od roku 2005 měla šest stanovišť zajišťovat policie, tři armáda a jedno soukromý provozovatel).

Záměr se ale ukázal nereálný a Zemanova vláda byla nucena své usnesení opravit dalším usnesením o dva roky později.  Nová podoba počítala nikoliv s jedním, ale s šesti stanovišti obsluhovanými nestátním provozovatelem, tři další měla mít na starosti policie a jedno armáda.  Po nástupu vlády Mirka Topolánka se o od snah o zestátnění upustilo a naopak byl vytvořen model 8+2, tedy osm základen obsluhovaných soukromníky a po jedné armádou a policií. Tento model fungoval bez jakýchkoliv potíží od roku 2009 do roku 2017 a právě k němu nyní vláda zřejmě zase vrátí. (Zejména starší historie LZS byla velmi přehledně popsána na aeroweb.cz zde.)

Možnosti, které byly na stole

Materiál ministerstva zdravotnictví pro vládu obsahuje zhodnocení několika možných variant provozování LZS po roce 2020:

1. Zajištění ministerstvem obrany (armáda) a vnitra (policie). „Ani jeden z dotčených resortů, na základě jednání s jejich představiteli, nejeví ochotu převzít břemeno zabezpečení dopravní části LZS. I v pozitivním případě je však režie Policie a AČR významně vyšší než u soukromých dopravců,“ píše se v materiálu. Oba rezorty mají tolik vlastních úkolů a tak málo lidí, že by nebyly schopny nést odpovědnost za celou leteckou záchranku.
2. Vytvoření státního podniku (nového, nebo transformací nějakého stávajícího). Podle ministerstva zdravotnictví je nevýhodou „velmi vysoká vstupní investice (pořízení chybějící techniky a vycvičení pilotů), nutnost zahájení výcviku až 30 pilotů již na počátku příštího roku (případně kontraktace části z nich od existujících subjektů), vytvoření nového systému s rizikem selhání a minimálního prostoru pro záložní variantu, rizikem mohou být i řízení ÚOHS a Evropské komise ve věci nedovolené podpory“.
3. Předání problematiky pod zdravotní pojišťovny. Tato varianta by nic neřešila, pojišťovny by si musely najmout soukromé dopravce.
4. Pokračovat ve stávajícím modelu (kombinujícím soukromé subjekty s armádou a policií.) „Tento systém při přísných zadávacích podmínkách je schopen zabezpečit racionální cenu služby a garantovat její kvalitní provozování při minimálním riziku selhání systému a participaci státní složky,“ uvádí se v materiálu.
5. Postupné přebírání funkcí státním podnikem (tedy „vykutálená varianta“), kdy by stát využíval soukromníky tak dlouho, dokud by nepřekonal všechny problémy, které jsou spojeny se vznikem státního podniku. Uvažovalo se o etapách, které by skončily vítězným stoprocentním zestátněním v roce 2031. „Nevýhodou je systémová diverzita. V prvních obdobích existence čtyřech typově různých poskytovatelů služby,“ píše MZ.

Stávající model bude vylepšen

Proč se nakonec ministerstvo zdravotnictví rozhodlo pro variantu D? Stojí za to si přečíst celé zdůvodnění. „MZ hodnotilo efektivitu alternativních modelů předložených vládě, a to jak z hlediska současného stavu fungování LZS, tak z hlediska potřeb pacienta i z hlediska ekonomického. Jako nejracionálnější se jeví zachování stávajícího modelu zajištění LZS rezorty obrany a vnitra v kombinaci se soukromými subjekty vybranými na základě odborných, kvalitativních i ekonomických kritérií stanovených ve výběrovém řízení. Varianta stávající podoby LZS se soukromými poskytovateli a dvěma silovými resorty na dvou základnách také nejvíce svědčí aktuální analýze a doporučení k současnému i budoucímu uspořádání LZS v ČR, která byla připravena expertní skupinou, složenou ze zástupců Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR, Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP a dále ze zástupců všech současných pěti provozovatelů vrtulníků v ČR.“

Nicméně návrat k původnímu modelu neznamená, že by byl dokonal. Ministerstvo zdravotnictví považuje za nutné některé oblasti zlepšit:

• Zajištění LZS v některých regionech (zejména Karlovarský kraj a Zlínský kraj). Rozmístění současných 10 základen není ideální, ale jakékoliv změny by byly nákladné. „Největším rizikem je budoucí nedostatek pilotů. Jejich počet je omezen na armádu, policii a soukromý sektor a s výjimkou doškolení nových pilotů je jejich jediným zdrojem redistribuce mezi stávajícími složkami,“ píše se v materiálu pro vládu. V kontrastu s tím pak stojí požadavek na zřízení základen v Karlových Varech a Zlíně, který vzešel od představitelů tamních krajů.  Jenže podle MZ by to bylo personálně náročné, stejně by nebylo dosaženo stoprocentní dostupnosti, naopak by se rozšířily oblasti s vícenásobným pokrytím, což by systém prodražilo. Ministerstvo zdravotnictví vidí jako alternativu ke zřizování nových základen uzavření smluv o přeshraniční spolupráci. V současnosti je smluvně ošetřena s Německem a Rakouskem, probíhají jednání s Polskem i se Slovenskem, zatím se ale rozvíjí především pro pozemní záchranku.
• Zajištění nočního provozu LZS.  Doba pohotovosti na všech základnách by měla být jednotná a rozšířená na dobu od 7:00 do 21:00 každý den. Počet základen s provozem 24 denně 7 dní v týdnu (nyní 5 základen, perspektivně 6 základen) je podle MZ dostačující. Pro zásahy v terénu za tmy však budou stanoveny bezpečnostní prvky. Z hlediska bezpečnosti provozu LZS pro pacienty a personál přichází v úvahu i požadavek dvoučlenné pilotní posádky.
• Zkvalitnění operačního řízení. „Operační řízení LZS v současnosti probíhá tak, že letecká výjezdová skupina (LVS) je přímo řízena tím operačním střediskem, na jehož území má sídlo, přičemž vzlet může indikovat jakékoliv ze 14 krajských operačních středisek,“ píše se v materiálu.  Stávající systém má kromě celé řady předností i negativa, například není celostátně jednotné „indikační spektrum“ mezi jednotlivými kraji, správnost indikace vzletů není nijak systematicky vyhodnocována, vyskytují se i vzlety, které jsou v rozporu s indikačními kritérii, nebo vzlety ze vzdálenějšího stanoviště z důvodu nedostatečné mezikrajské koordinace. Ministerstvo zdravotnictví dává k úvaze vybudování „jednotného místa operačního řízení LZS v ČR“. Musel by ale kvůli tomu novelizován Zákon č. 374/2000 Sb., o zdravotnické záchranné službě a samozřejmě by si své náklady vyžádalo zřízení příslušného pracoviště.

Nutné je také se dále zaměřit na personální zabezpečení, kvalitu a bezpečí LZS a nezapomenout ani na zkvalitňování primárního pokrytí území ČR pozemní službou.

Výběrové řízení na provozovatele po roce 2020

Prioritním úkolem ministerstva zdravotnictví pro nejbližší období je příprava zadávací dokumentace pro výběrové řízení na provozovatele vrtulníků po roce 2020. Příprava zadávací dokumentace by měla být dokončena k 31. březnu 2019. Ministerstvo se přitom chce opírat o několik zásad: nastavení služby z pohledu bezpečné a kvalitní péče o pacienta, zákonnost, transparentnost, jednoznačnost, jednoduchost, včasnost, kvalita a cena. Pokud jde o včasnost, jde podle MZ o to, aby výběrové řízení „proběhlo během roku 2019 tak, aby noví provozovatelé vrtulníků a také poskytovatelé zdravotnické záchranné služby (ZZS) měli možnost se během roku 2020 připravit na provoz a případné převzetí základen (pokud to bude nutné).“

Při tvorbě zadávací dokumentace MZ zvažuje „významné změny ve vztahu k poslední dokumentaci“:

• Rozsah pohotovosti 7:00 – 21:00 ve všech základnách s denním provozem.
• Zachovat piloty vrtulníků na základnách – tj. provozovatel, který vyhraje VŘ na danou základnu, bude mít povinnost uzavřít smlouvy se stávajícími piloty na této základně (pokud budou mít zájem).
• Požadavky na vrtulník budou formulovány jasněji než právní předpis, a to s využitím evropské technické normy.
• Požadavek na zásahy do terénu za tmy s využitím brýlí pro noční vidění.
• Požadavky na speciální činnosti budou sladěny se skutečnými potřebami záchranky, tam, kde to bude vhodné – mohou být využiti například hasiči, jako tom už je dnes v Praze.
• Kvalitativní aspekty – v rámci kritérií bude hodnocena zkušenost provozovatele, rozsah služby, výcvik, bezpečnost, spolupráce se zahraničím.
• Významné zlepšení operačního řízení ve smyslu standardizace a postupného zavedení jednotných protokolů.

Současný stav – provozovatelé na jednotlivých základnách od 1. 1. 2017 (smluvně zajištěna do 31. 12. 2020):

• základny Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové – DSA,
• základny Ostrava, Jihlava – HAT,
• základna Olomouc – ATE,
• základny Bechyně, Plzeň- Líně – Ministerstvo obrany prostřednictvím Armády ČR,
• základny Praha, Brno – Ministerstvo vnitra prostřednictvím Policie ČR.

 

Ceny pro soukromé provozovatele od r. 2017

DSA, a.s.  

• Ústí nad Labem, cena – pohotovost 84 900 Kč, letová hodina 17 000 Kč
• Hradec Králové, cena –  pohotovost 115 000 Kč, letová hodina 17 000 Kč
• Liberec, cena –  pohotovost 115 000 Kč, letová hodina 17 000 Kč

Helikopter Air Transport Gesellschaft m. b. H  – HAT

• Ostrava, cena –  pohotovost 102 908,07 Kč, letová hodina 23 152,50 Kč
• Jihlava, cena –  pohotovost 89 175,06 Kč, letová hodina 23 152,50 Kč

Air Transport Europe spol. s r. o. – ATE)

• Olomouc, cena –  pohotovost 77 590,39 Kč, letová hodina 22 940,59 Kč

(ceny jsou uvedeny bez DPH)

 

Ceny pro MO a MV v roce 2017 (ceny se každoročně mění)

Ministerstvo obrany prostřednictvím Armády ČR

• Bechyně (Jihočeský kraj), Plzeň – Líně, cena letové hodiny 50 934,83 Kč

Ministerstvo vnitra prostřednictvím Policie ČR

• Praha, Brno, cena letové hodiny 37 640,00 Kč

LZS je pro soukromé provozovatele hrazena na základě faktur 1x měsíčně, pro MO a MV rozpočtovým opatřením 1x ročně

Tomáš Cikrt