Maďarský lékař Ignaz Semmelweis, který se narodil 1. července 1818, se proslavil svým pátráním po příčině epidemií horečky omladnic u rodiček v nemocnicích. Vyslovil teorii, že nákazu přenáší sami lékaři při přecházení mezi pitevnou a jinými odděleními. Semmelweis také formuloval zásady asepse, jejichž dodržování šíření nemoci bránilo a které se postupně staly obecným nemocničním standardem. Vysloužil si přízvisko „zachránce matek“.
Lékař si ve vídeňské nemocnici, kde od roku 1844 pracoval, povšiml, že nemocnost rodiček je mnohem vyšší na oddělení, kde působí studenti medicíny. Zároveň byla zřetelně nižší úmrtnost matek, které porodily ještě před hospitalizací. Semmelweis dospěl k závěru, že horečka omladnic má původ v mrtvých tělech na pitevně a šíří ji samotní lékaři a medici na svých rukou a nástrojích. Vyvodil z toho, že důkladná hygiena by měla výskytu choroby zabránit.
I přes evidentní úspěch nového přístupu se však Semmelweisova teorie setkala s prudkým odporem, a to zejména u jeho starších kolegů. Zkušení praktici si totiž odmítali připustit, že by za smrtí pacientek mohli stát oni sami. Nekončící boj o odborné uznání jeho teorie se odrazil na zhoršování Semmelweisova psychického stavu. Zemřel nakonec v psychiatrické léčebně. Jeho teorie a praktická opatření došly přijetí teprve s Pasteurovým objevem mikroskopických původců infekce.
-čtk-
