Stále ještě ve fázi příprav, ale už podle jasného itineráře, principů a s definovanými okruhy komodit – tak vypadá aktuální stav sdružených nákupů nemocnic přímo řízených ministerstvem zdravotnictví. S požadavkem na centrální nakupování přišel hned po svém nástupu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO). „Ministerstvo je impulzním místem, ale nechce nákupy za nemocnice procesovat, ony si je musejí vydefinovat a přijít s jasným návrhem do konce dubna,“ uvedl před měsícem u Kulatého stolu Zdravotnického deníku ministr (více jsme psali zde a zde). Obchodní náměstci přímo řízených nemocnic z celé republiky na jeho výzvu zareagovali a na dvou dubnových jednáních dospěli ke společným zásadám sdružených nákupů. Vedení celé aktivity se ujala ta zařízení, která již od loňska v této oblasti spolupracují – fakultní nemocnice v Plzni, Hradci Králové a Olomouci. Styčnými důstojníky či mediátory pak jsou náměstci – hradecký Michal Filip, plzeňský Viktor Wendler a olomoucký Čeněk Merta. Přípravy by měly být hotovy do prázdnin, pokud by vše šlo hladce, první komodity by mohly nemocnice společně nakupovat již od 1. ledna příštího roku.
Ještě než se začne společně nakupovat, je nutné vyřešit tři okruhy problémů: rozdíly v ekonomické situaci nemocnic, komodity, které by se tak nakupovaly a „technický“ postup – organizaci výběrových řízení, přípravu smluv, koordinaci.
Jiná ekonomika – jiné podmínky nákupů
První okruh je pro úspěch sdružených nákupů zcela zásadní. Náměstek Merta Zdravotnickému deníku potvrdil, že s kolegy velmi dlouho diskutovali „těžkosti smluvního stavu“. Některé nemocnice jsou totiž na tom ekonomicky dobře a jiné nikoliv, z toho plynou i rozdílné podmínky, za nichž nakupují. „Když není nemocnice v dobré ekonomické kondici a není schopna platit své závazky po třiceti, šedesáti dnech, a měla by se stát účastníkem sdruženého nákupu, hrozí, že se do takového nákupu nikdo nepřihlásí. Taková nemocnice se také může dostávat do právních sporů, protože by mohla být obviněna, že upřednostňuje věřitele, když se zaváže k běžným splatnostem, přestože jinému dodavateli třeba už rok dluží,“ vysvětlil ZD Čeněk Merta. Rozdílné mohou být podmínky penalizace, nemocnice, které se dlouhodobě ekonomicky daří, „dělá lepší obchody“, což také znamená, že může přitvrzovat vůči dodavatelům, což si ta v ekonomických problémech nemůže dovolit.
Nemocnice se tedy musejí respektovat navzájem a nakupovat ve skupinách, v nichž budou sdružena ekonomicky podobná zařízení. „Ta, která jsou v horší kondici, musejí respektovat ty lepší, nemohou s nimi jít do jedné soutěže a naopak. To platí i pro zadávací dokumentace a smlouvy, ti co dnes mají jemnější podmínky, musejí respektovat smlouvy, kde jsou naopak podmínky pro dodavatele nejtvrdší,“ míní Merta. Je tudíž podle něj nezbytné, aby se nemocnice sdružovaly k nákupům, ale i výběru komodit naprosto dobrovolně. Může se tak stát, že určitý produkt bude společně soutěžit deset zdravotnických zařízení, u jiného zůstanou tři. V praxi se tak přímo řízené nemocnice mohou při nákupech z hlediska stavu svého hospodaření rozdělit do tří, čtyři skupin. To ovšem nebrání tomu, aby se sdílela data, kde by si například sám ministr mohl nakupování jednotlivých zařízení srovnávat, ovšem to už je věcí ministerstva a mimo kompetenci náměstků z nemocnic.
Komodity – léky, zdravotnické prostředky a ostatní
Náměstci se dohodli, že u léků vyberou vždy po jednom „reprezentantovi“ ze tří skupin léků:
- které budou ještě nějakou dobu pod patentovým krytím (tady by se odehrála soutěž mezi distributory),
- kde čerstvě došlo k ukončení patentové ochrany, například v posledních 12 měsících, a nastoupila tam buď generika nebo biosimilars
- kde je rozvinutá konkurence, už dávno jsou tam k dispozici generika, biosimilars, originály, může to být třeba jedna ATC skupina s 12 přípravky apod.
Konkrétní účinné látky, či skupiny látek budou ještě definovány.
„U zdravotnického materiálu jsme šli do běžných věcí, to znamená, budeme vybírat ze skupiny vyšetřovací a operační rukavice, gázy, základní inkontinence – plenkové kalhotky apod., injekční stříkačky a jehly a tak dále – z této skupiny vybereme tři reprezentanty,“ říká náměstek Merta. Z ostatních komodit a služeb připadají v úvahu telekomunikace (mobilní služby), medicinální a technické plyny, papírový program, počítače.
Nyní se budou jednotlivé skupiny komodit dále diskutovat, upřesňovat a konkretizovat. „Každou skupinu, včetně zdravotnického materiálu, si na starost vzala jedna nemocnice, která potom bude organizovat vlastní zadávací dokumentaci, výběrová řízení, smluvní vztahy a další náležitosti pro ostatní nemocnice, které se budou chtít přihlásit. Shodneme se na produktu, nebo na účinné látce, potom se zeptáme všech ostatních, kdo do toho půjde a potom ti, kdo to mají organizovat, spolu s přihlášenými, provedou celou administraci veřejné zakázky,“ popisuje Čeněk Merta, který ovšem nechce prozrazovat, který segment si jaká nemocnice vzala na starosti, aby pak nebyla pod mediálním tlakem a mohla se v klidu připravit.
Další postup a rizika
V květnu proběhne koordinační schůzka a také školení pro právníky, jehož se ujme FN Olomouc, protože tam mají, jak nám sdělil Čeněk Merta, „nejtvrdší a možná nejlepší kupní smlouvy“. Sám náměstek jim bude přednášet i o kupních smlouvách, smlouvách o servisu, včetně zadávací dokumentace apod. V červnu by pak měly být přípravy završeny, a kdyby soutěže proběhly na podzim úspěšně, mohly by realizovány první dodávky společně nakupovaných komodit už od 1. ledna příštího roku.
Na závěr shrňme případná rizika a podmínky celého projektu tak, jak je pro ZD definoval náměstek FN Olomouc Čeněk Merta:
- Sdružené nákupy nemusí v daném případě znamenat dobrý výsledek, je nutné je vyzkoušet.
- Soutěže nesmí žádné nemocnici zhoršit současné ani ceny ani obchodní podmínky, musí být výhodné pro všechny nemocnice, které se jich zúčastní.
- Musí být reflektována různá ekonomická kondice nemocnic. Ty, které jsou v horší kondici, musejí respektovat ty lepší a naopak. Není možné zjemňovat tvrdší podmínky pro dodavatele, které si vyjednaly úspěšnější nemocnice.
Tomáš Cikrt
