Elektronická neschopenka, lékařská posudková služba i novela zákona o sociálních službách – to jsou témata úzce se dotýkající zdravotnictví, která na včerejším zasedání projednával sněmovní sociální výbor. Všechny tři by přitom mělo MPSV přinejmenším začít řešit v tomto roce. U elektronické neschopenky bude třeba rychle vysoutěžit dodavatele softwaru, protože už od ledna příštího roku bude eNeschopenka zakotvena v zákoně. U lékařské posudkové služby bude muset ministerstvo co nejrychleji řešit neutěšenou situaci, která již nějakou dobu trvá a zatím se ji příliš nedaří vyřešit. V sociálních službách pak ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová (ANO) plánuje systémovou změnu – totiž definici sítě a standardy péče, na což by pak byly navázány i finance od státu.

 

Když se řekne elektronizace ve zdravotnictví, strhl na sebe v posledním roce téměř veškerou pozornost eRecept. Ačkoliv si ale vysloužil salvu kritiky za nepřipravenost, ještě hůře je v tuto chvíli připravený projekt eNeschopenek. Legislativní úprava, která elektronické neschopenky zakotvuje, přitom začne platit už od 1. ledna 2019, prozatím ovšem pro lékaře v nepovinné formě s možností vystavovat neschopenku dál i v papírové podobě.

„Jedna z prvních elektronických věcí měla být elektronická neschopenka. Jako lékař s praxí musím říct, že eRecept používám už několik let. O certifikát k eNeschopence jsem zažádal v říjnu, ale dodnes registraci nemám. Bylo mi navíc řečeno, že kdo se zaregistroval, je to jen provizorní věc, vůbec ne eNeschopenka,“ popisuje vlastní zkušenost předseda senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Peter Koliba. „Velmi mě to mrzí, protože je to nástroj, který by zvýšil přehlednost a informovanost. Mělo to být už dávno – jde o jeden z procesů, který byl daleko jednodušší než eRecept a týkal by se daleko menšího počtu lidí. Proto se přimlouvám, aby se proces co nejvíc urychlil,“ dodává.

Že na věci ještě bude nutno hodně odpracovat, přiznává i MPSV.

Mohlo by vás zajímat

„Projekt byl původně nastartován na ČSSZ a historicky bylo rozhodnuto, že bude součástí informačního systému práce a sociálních věcí jako nově vzniklé entity. Měl být zařazen do jednoho ze strategických projektů, kde je to bohužel po smluvní stránce velmi komplikované. V tuto chvíli projekt nechci zrovna říct, že visí ve vzduchoprázdnu, ale jako jednu z priorit teď budeme řešit, jestli ho nevrátíme pod gesci ministerstva, kdy bude Česká správa sociálního zabezpečení pověřena realizací eNeschopenky jako takové s následným začleněním do ISPSV. Od roku 2017, byť měla ČSSZ zpracovánu velmi detailní analýzu řešení, se totiž na tomto poli v podstatě nic nestalo,“ konstatuje náměstek ministryně Oleg Blaško s tím, že na projektu na MPSV už tři roky dělá stejný realizační tým pod vedením Jiřího Károlyho.

[mn_protected]

„Čeká nás strategické rozhodování, kdo dá povel k technické realizaci a implementaci – jestli to bude na straně ministerstva, nebo České správy sociálního zabezpečení. Souvisí to s tím, že v legislativě od 1. 1. 2019 se mají agendové systémy ČSSZ stát součástí jednotného informačního systému práce a sociálních věcí, což je samo o sobě velmi složitá záležitost. My musíme každý velký projekt posoudit s ohledem na cílový stav od ledna 2019,“ doplňuje ředitel odboru sociálního pojištění Tomáš Machanec.

Vystavování eNeschopenek už bylo schváleno v zákoně loni v srpnu, ovšem s účinností od 1. ledna příštího roku. Podle Machance přitom už od loňského června MPSV dělá na podrobných metodických postupech, připraveny jsou i nové formuláře. V tomto ohledu by tedy věc měla být připravená – jenže jedna zásadní věc schází.

„Nemáme software – to je to hlavní, co potřebujeme. My přitom ještě ani nevíme, kdo to bude realizovat. Jedná se o zakázku, která bude nadlimitní a bude určitě trvat několik měsíců. Pokud by se to nestihlo od 1. 1. 2019, museli bychom určitě iniciovat změnu. I když se o tom ví léta, tak mít na přípravu 11 měsíců úplně standardní není. Co ale bude možné, to do procesu pošleme,“ shrnuje ministryně Jaroslava Němcová.

Přijde znovu na řadu služební zákon?

Další bod, který MPSV nyní řeší a jenž se úzce dotýká zdravotnictví, je lékařská posudková služba. Jde přitom o palčivý problém – v posledních letech se totiž hromadí stížnosti ohledně toho, že nestíhá, o kvalitě práce často ani nemluvě (psali jsme např. zde, zde  či zde). V tuto chvíli má LPS kolem devíti tisíc nedodělků po lhůtě, na ČSSZ a ministerstvu pak 4200. Problémy způsobil hlavně zákon o státní službě, protože v roce 2015 téměř třetina posudkářů nepožádala o vzetí do státní služby, protože řadě z nich je přes 70 let. Od té doby se problém v praxi řešil hlavně odsouváním termínu ve služebním zákoně.

Co tedy chystá nové vedení MPSV? „Máme připravený podklad, který by se dal do novely zákona o státní službě, případně pokud by nebyla taková vůle, předložila by se novela tohoto zákona, což ale není úplně jednoduché. My jsme otázku řešili velmi komplexně a jsou tu řešení administrativní, organizační, která by se dala provést bez změny předpisů, nicméně celá situace bez změny legislativy vyřešit nepůjde. Zřejmě bychom přitom šli cestou větší flexibility v právním vztahu vůči posudkovému lékaři, aby bylo možno využít odborných kapacit lékařů nikoliv pouze ve státní službě na plný služební poměr, ale v pracovním poměru i na kratší dobu a za využití jiných pracovně-právních vztahů, jako jsou dohody, a také s využitém institutu smluvního lékaře. Patrně si to vyžádá i změnu zákona 582/1991 o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a také zákona o sociálních službách,“ načrtává náměstek pro legislativu Petr Hůrka.

První kroky by proto měly spočívat v technických a manažerských opatřeních, které jsou plánovány na letošní rok. V rámci zákona o provádění sociálního zabezpečení by také měla vzniknout jednotná lékařská posudková služba (dnes jsou odvolací agendy pro účely pojistných dávek na ČSSZ, zatímco odvolací agendy pro nepojistné dávky mají na starosti komise na MPSV). Sociální šetření by také mělo být převedeno do týmu posudkového lékaře, takže by posudkář nemusel být na vše sám, ale mohl by využít mimo jiné odborného asistenta, který by mu sehnal potřebné podklady.

Sociální služby by se měly inspirovat ve zdravotnictví

Častým tématem debat sociálního výboru, tu včerejší nevyjímaje, je také úprava zákona o sociálních službách. Nové vedení přitom podle legislativního plánu zamýšlí s novelou přijít v závěru roku. Poslanec Bohuslav Sobotka (ČSSD) však na včerejším zasedání připomněl také úpravu, která se nestihla schválit v minulém volebním období. Podle náměstkyně Marie Bílkové ovšem k oprášení této novely nedojde, přinejmenším ne ve stejné podobě.

„Novela přinášela některá pozitiva, ale také negativa, která bychom neradi pustili do praxe. Zejména to byl zvýšený nárůst administrativy pro poskytovatele sociálních služeb, což je nepřípustné. Potřebujeme, aby se pracovníci v sociálních službách věnovali zejména klientům, a administrativní stránku práce bychom jim měli usnadnit. Druhá věc jsou prostředky na sociální služby. Tam je potřeba nastavit systém tak, aby byl předvídatelný, průhledný a spravedlivý pro všechny, jak pro poskytovatele, tak pro klienty i zřizovatele. Při novele zákona je také třeba podívat se na to, jak zajistit, aby dostupnost potřebných sociálních služeb byla po celém území. Určitě je také nutné podívat se na návaznost sociálních a zdravotních služeb,“ vysvětluje Marie Bílková.

Jednu novelu zákona o sociálních službách přichystal také Senát, do sněmovny by měla dorazit někdy v polovině února. V tuto chvíli to ale nevypadá, že by se ji MPSV chystalo podpořit.

„Posílat do světa zákon o sociálních službách, které musí stát garantovat včetně financování, by bylo podle mého velmi nezodpovědné v případě, kdy nemáme vydefinovanou základní síť, její strukturu a strukturu služeb. Nemáme ani standardy jednotlivých sociálních služeb, neznáme tedy jejich reálnou nákladovost, protože rozdíly i ve financování stejné služby – stejného lůžka v domově pro seniory, jsou ve stovkách procent. Proč? Protože když se žádá podle metodiky o financování, nemáme ani jednotné personální standardy – není tedy řečeno, o kolik klientů v přímé péči se má starat jeden sociální pracovník. Musíme proto obdobně jako ve zdravotnictví říct, co budeme jako stát garantovat – a to pak také financovat. A protože je tu vícezdrojové financování, tak na zbytek, případně rozšíření sítě, si pak musí hledat peníze kraje, obce či církve,“ dodává ministryně Němcová.

Michaela Koubová

[/mn_protected]