Novela zákona 96/2004 (zjednodušeně o vzdělávání nelékařů) si vyžádala změnu vyhlášky 55/2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. K jejímu návrhu nyní obdrželo ministerstvo zdravotnictví připomínky, které se týkají zejména překrývání či nejasné definice kompetencí jednotlivých profesí. Odboráři soudí, že je třeba více rozlišit všeobecnou a praktickou sestru v provádění specializovaných činností, za pravdu jim v tom dává Úřad vlády z důvodu souladu s evropskými předpisy. Lékárnická komora nesouhlasí s tím, aby sestry získaly kompetenci v oblasti farmakoterapie. Ministerstvo práce ostře odmítlo, aby se zdravotničtí pracovníci zapojovali do řešení sociální problematiky, dokonce mu to vadí i u komunitních sester. Naopak ministr pro lidská práva chce, aby se ergoterapeut zabýval i sociálním znevýhodněním pacienta. Ministerstvo spravedlnosti žádá nerušit odbornost zdravotního laboranta pro sexuologii, protože by neměl kdo provádět ve Vězeňské službě vyšetření prokrvení penisů. A lékařská komora pokračuje v boji proti terapeutům čínské medicíny.

 

Vyhláška vymezuje činnosti praktické sestře, které bude vykonávat bez odborného dohledu buď na základě indikace lékaře, nebo bez ní. „Některé činnosti uvedené v § 4a jsou natolik specializované, že by jejich provedení nemělo být svěřeno praktickým sestrám, ale mělo by být ponecháno všeobecným sestrám. Kompetence všeobecné sestry a kompetence praktické sestry se od sebe nesmí v praxi lišit pouze kosmeticky. Podávání léčivých přípravků formou intramuskulární injekce a odebírání žilní krve představují dvě z činností, které odlišují všeobecnou sestru od sestry praktické. Zároveň se jedná o činnosti specializované, které by v nemocnicích neměly být prováděny praktickou sestrou,“ píše ve svém stanovisku Českomoravská konfederace odborových svazů.

Odbor kompatibility Úřadu vlády odborářům dává za pravdu. Míní, že rozsah možné účasti na poskytování léčebné a další péče je vymezen v návětí paragrafu 4 odst. 3 a odst. 4, tedy u všeobecných sester a praktických sester, naprosto totožně. „Kompetence praktické sestry se od kompetencí všeobecné sestry nesmí lišit pouze kosmeticky,“ varuje úřad, protože by tím podle něj byla porušena povinnost stanovená příslušnou evropskou směrnicí (2005/36/ES). Ta totiž říká, že každý členský stát podmíní přístup k odborné činnosti zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči a jejich výkon získáním dokladu o dosažené kvalifikaci. „Členský stát tedy nesmí vytvořit kategorii v podstatě všeobecných sester, které se ale jmenují jinak (např. praktické sestry), vysvětlují vládní úředníci.

Lékárnická komora: Sestra nesmí sama rozhodovat o lécích

Česká lékárnická komora chápe, že se se ministerstvo zdravotnictví snaží posílit kompetence všeobecné sestry v rámci ošetřovatelské péče a tak zbavit lékaře břemene některých rutinních činností, které mohou sestry vykonávat. „Problematika farmakoterapie k nim zcela jistě nepatří. Skutečnost, že jsou léčivé přípravky volně prodejné, vůbec neznamená, že nemají nežádoucí účinky, nemají interakce a jsou prosty rizik plynoucích z nesprávného užívání. Za farmakoterapii pacienta plně zodpovídá ošetřující lékař. Jak by to bylo v případě, že bez jeho vědomí (indikace) bude pacient užívat další léčivé přípravky? Kdo ponese odpovědnost za jejich nežádoucí účinky, za interakce s jinými, lékařem ordinovanými léčivy atd.?“ pokládají lékárníci ministerstvu otázky, neboť podle nich všeobecná sestra nemá potřebné znalosti o kontraindikacích, interakcích, nežádoucích účincích léků a nemůže posoudit celkovou farmakoterapii pacienta a její ovlivnění podáním dalších, byť volně prodejných léčiv. Komora připojuje příklady, kdy se léky navzájem negativně ovlivňují. Řešením podle ní je jedině postup, kdy je farmakoterapie indikována lékařem. „Lékař rozhodne o konkrétním léčivém přípravku, dávce apod., a sestra poté podává dle skutečného stavu pacienta,“ uvádí se ve stanovisku. Lékárnická komora připomíná, že kompetenci, která je navrhována sestrám nemá ani klinický farmaceut, „přestože je specialistou na léčiva, zná a řeší nežádoucí účinky léčiv konkrétního pacienta, interakce léčiv, úpravu dávkování, navrhuje použití vhodnějšího léčiva apod., ale i přes všechny tyto znalosti a zkušenosti změny a opatření pouze navrhuje lékaři, neboť ten nese právní odpovědnost za pacienta“.

Lékárnická komora také navrhuje vyškrtnout termín klinickofarmaceutická péče. „Klinickofarmaceutická péče je činností výlučně farmaceutů. Není proto důvodné ji uvádět u sanitářů,“ míní komora.

Mohlo by vás zajímat

MPSV: Sociální problematika do rukou sester nepatří

Ministerstvo práce a sociálních věcí požaduje, aby z návrhu vyhlášky zmizely všechny překryvy náplně práce sester s kompetencemi sociálních pracovníků. Kdekoliv je taková zmínka, požaduje MPSV její odstranění, nebo „vyjasnění“. Konkrétně vadí tyto pasáže vyhlášky (se zdůvodněním, že „činnosti sociálního pracovníka nemůže vykonávat žádné jiné povolání“), z nichž by zmínky o čemkoliv „sociálním“ měly být vyškrtnuty:[mn_protected]

  • všeobecná sestra by měla „získávat základní anamnestické údaje, to je osobní, rodinnou, pracovní a sociální anamnézu“
  • všeobecná sestra může „orientačně hodnotit sociální situaci pacienta, identifikovat potřebnost spolupráce sociálního nebo zdravotně-sociálního pracovníka a zprostředkovat pomoc v otázkách sociálních a sociálně-právních“. (hodnocení sociální situace podle MPSV nepřísluší zdravotnickému pracovníku).
  • dětská sestra může „edukovat rodiče nebo jiného zákonného zástupce dítěte ve výchově a ošetřovatelské péči o dítě v jednotlivých vývojových obdobích, pomáhat řešit zdravotní i sociální problémy v rámci školního poradenství …“
  • dětská sestra může „vyhodnocovat výchovné, sociální a léčebné prostředí…“.
  • porodní asistentka může „poskytovat informace o životosprávě… o antikoncepci; poskytovat rady a pomoc v otázkách sociálně-právních, popřípadě takovou pomoc zprostředkovat“.
  • ergoterapeut může „seznamovat pacienty s možnostmi sociální péče…“ (i to vadí, spojení „seznamovat pacienty s možnostmi sociální péče“ prý odpovídá sociálnímu poradenství, které je vyhrazeno dle zákona o sociálních službách výhradně sociálnímu pracovníkovi, podobně je argumentováno u dalších zdravotních profesí).
  • komunitní sestra „komplexně analyzovat zdravotní a sociální situaci jednotlivce ve vlastním sociálním prostředí nebo skupiny občanů z hlediska koordinace poskytované zdravotní a sociální péče, všechna vhodná zařízení zdravotní a sociální péče a koordinovat poskytovanou integrovanou péči“.
  • komunitní sestra může „komplexně analyzovat zdravotní a sociální situaci pacientů a osob blízkých z hlediska ošetřovatelské péče, realizovat poradenství pro skupinu občanů ve spolupráci s odpovědnými orgány“ (u komunitní sestry požaduje MPSV vyškrtnutí „sociální“ kompetence nebo uvedení, že komunitní sestra naplňuje předpoklady pro výkon povolání v souladu se zákonem o sociálních službách. Pokud by nebylo doplněno toto ustanovení, tak MPSV požaduje doplnit spolupráci komunitní sestry se zdr.-sociálním nebo sociálním pracovníkem za účelem analýzy sociální situace pacientů).
  • porodní asistentka pro komunitní péči může „komplexně analyzovat zdravotní a sociální situaci žen, novorozenců a jejich rodin z hlediska koordinace poskytované zdravotní a sociální péče…“.

MPSV dále žádá doplnit kompetence zdravotně-sociálního pracovníka v rámci multidisciplinárního týmu o bod ve znění „působit v rámci ošetřovatelského týmu jako odborník zaměřený na uspokojování specifických potřeb pacientů.“. Tam, kde jsou definovány spolupráce sester s fyzioterapeutem, nutričním terapeutem, klinickým psychologem nebo zdravotně-sociálním pracovníkem“, navrhuje MPSV doplnit text o sociálního pracovníka.

Stanovisko ministerstva práce je v přímém rozporu se stanoviskem ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Ten totiž navrhuje, aby činnost ergoterapeuta pro dospělé zahrnovala i činnosti související s kompenzací postižení spočívajícím v sociálním znevýhodněním a dokonce navrhuje znění nového bodu příslušného paragrafu: „realizaci opatření vedoucí k začlenění sociálně vyloučených osob do přirozeného sociálního prostředí a napomáhání rodině při sociální integraci a sociálním rozvoji klienta“. Jedno ministerstvo tedy zdravotníkům vytýká, že se moc starají o sociální věci, druhé naopak, že málo.

Spravedlnost se obává o falometrii v Kuřimi

Ministerstvo spravedlnosti nesouhlasí s navrhovaným zrušením odbornosti zdravotního laboranta pro sexuologii a asistovanou reprodukci. Obává se, že vznikne vakuum, kdy nebude zřejmé, kdo má činnosti nyní vyhrazené zdravotním laborantům v sexuologii vykonávat. „V případě Vězeňské služby ČR se jedná zejména o provádění falopletyzmografického vyšetření, které je prováděno v rámci sexuologického ochranného léčení ve Věznici Kuřim, píše spravedlnost ve svém stanovisku (připomeňme, že falopletysmografie nebo falometrie je měření objemových změn penisu způsobených změnami jeho prokrvení v závislosti na sexuálně-erotických podnětech).  MS také upozorňuje na nesoulad s vyhláškou č. 99/2012, o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, která stále existenci zdravotního laboranta pro sexuologii předpokládá.

Stejně jako další připomínková místa (kraje) také ministerstvo spravedlnosti nechápe navrhovanou změnou nadpisu § 41, kdy je spojení „dopravy nemocných a raněných“ nahrazeno slovy „zdravotnické záchranné služby“. „Terminologická úprava je zavádějící a zmatečná,“ píše spravedlnost. „Jde tedy o řidiče ZZS nebo řidiče zdravotnické dopravní služby? Činnosti řidiče dopravní zdravotnické služby jsme v novele nenalezli,“ tápe Královehradecký kraj. „Máme za to, že jde o chybný nadpis –  správně to má být ‚zdravotnické dopravní služby‘“ jsou názoru v Kraji Vysočina. A když už jsme u krajů – Moravskoslezský navrhuje doplnit rozsah osob vykonávajících přímé vedení, resp. odborný dohled u pozice ošetřovatel a sanitář o zdravotnického záchranáře.

Více kompetencí – více vzdělání

Ministerstvo školství se domnívá, že bude potřeba „navýšit odbornou složku vzdělávání“ v důsledku rozšíření rozsahu činností praktické sestry oproti zdravotnickému asistentovi.

„Žádáme vyspecifikovat činnosti všeobecné sestry a praktické sestry v péči o děti všech věkových kategorií (tj. i novorozenců), v porovnání s dětskou sestrou. Popis činností dětské sestry je širší než u všeobecné nebo praktické sestry, v popisu všeobecné a praktické sestry je však uvedeno, že poskytují ošetřovatelskou péči všem věkovým kategoriím, s výjimkou několika činností omezených věkem dítěte. Z toho vyplývá, že dle vyhlášky všeobecná nebo praktická sestra rozděluje stravu a sleduje pitný režim, zatímco dětská sestra připravuje a podává stravu. Nakrmit dítě může výhradně dětská sestra. Dále není jasné, zda v rozsahu odborné způsobilosti vykonává praktická sestra i činnosti při zajištění herních aktivit dětí. Žádáme doplnit,“ píší úředníci z MŠMT.

Ti také soudí, že obor vzdělání masér sportovní a rekondiční zahrnuje mnohem více činností (obsahuje i jiné techniky než klasickou masáž nebo vodoléčba), než masér ve zdravotnictví, a proto jím nemůže být nahrazen. Obsah a rozvoj oboru masér ve zdravotnictví je třeba dále dopracovat.

Hospodářská komora požaduje doplnit vymezení činnosti pro všeobecnou sestru. „Základní péči by dle návrhu měla poskytovat nově praktická sestra. Specializovanou péči by měla poskytovat sestra se specializací. Postrádáme však roli všeobecné sestry, která v současnosti může vykonávat specializovanou péči pod odborným dozorem. Považujeme za nemožné, aby se praktická sestra, poskytující pouze základní ošetřovatelskou péči (dříve asistent bez kompetencí), podílela na praktické výuce,“ píše se ve vyjádření Hospodářské komory. Ta navrhuje i rozšířit kompetence optometristy o rozhodování o použití individuálně zhotoveného zdravotnického prostředku.

Lékařská komora nadále odmítá čínského terapeuta

Připomínky České lékařské komory vycházejí z jejího dlouhodobého negativního stanoviska vůči tzv. tradiční čínské medicíně. Podle komory chybí vzdělávací programy, z nichž by se odvozovala náplň činnosti terapeuta tradiční čínské medicíny a specialisty tradiční čínské medicíny. Bez nich se není možné k návrhu vyjádřit odborným způsobem. ČLK si také přeje, aby byl specialista čínské medicíny vyškrtnut z odborného dohledu, neboť ten je vymezen u léčebné péče pouze lékaři se specializovanou způsobilostí, „nikoliv nesystémově vymezenému zdravotnickému pracovníkovi, který de facto zdravotnickým pracovníkem s ohledem na obsahovou náplň činností není“.

Také by někde mělo být definováno, co je to „tvrdá metoda“, když už se návrhu s tímto pojmem pracuje.

Za „zcela nesystémové a diskriminující“ ve vztahu k oborům vymezeným zák. č. 96/2004 Sb., považuje lékařská komora ustanovení o výzkumné činnosti. Řada zdravotnických oborů založených na evidence base nemá vyhláškou v rozsahu své náplně vymezenou výzkumnou činnost. Není zcela jasné, proč právě ti, co praktikují čínskou medicínu, měli mít tuto výsadu. „Jedná o zcela zavádějící, nesystémové a diskriminující ustanovení. Výzkumná činnost je založena na konkrétních ověřitelných postupech, které lze z vědeckého hlediska odůvodnit a takto by i nadále měla výzkumná činnost probíhat,“ píše se ve stanovisku ČLK. Komora má za diskutabilní i použití a manipulaci s akupunkturními pomůckami a také zdravotnickými přístroji, kde prý není jasné, „které zdravotnické přístroje a zejména k čemu by v rámci tradiční čínské medicíny měly být použity“.

-cik-

[/mn_protected]