Problém v sepisování insolvenčních návrhů není v advokátech, ale v akreditovaných osobách. Člen představenstva ČAK a šéf insolvenční sekce Michal Žižlavský tak reagoval na vystoupení poslance Marka Bendy (ODS), který při projednání oddlužovací novely insolvenčního zákona řekl, že někteří advokáti nejsou úplně poctiví, a rádi předloží cokoliv, když z toho budou mít nějaký profit.

Šance na přijetí sporné insolvenční novely o zmírnění podmínek pro oddlužení lidí v dluhové pasti do voleb je po dnešku poměrně nízká. Poslanci nedokončili ani napodruhé úvodní debatu o vládní předloze. Diskusi dominuje pře poslanců pravicové opozice s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) o dopadech změn a v rámci toho se diskuze točí i kolem insolvenčního zákonu jako celku. „Takže myslet si, že zabrání povinný advokátní proces podávání nekompetentních návrhů resp. případně i obcházení zákona, pokládám za nezřízený optimismus,” konstatoval Benda.

[mn_protected]

Poslanec ve svém vystoupení reagoval na již schválenou novelu insolvenčního zákona, podle níž dostali advokáti pravomoc sepisovat dlužnické návrhy. „Pan ministr tady zmiňoval skutečnost, že jsme v nějaké z předchozích novel občanského soudního řádu resp. insolvenčního zákona řekli, že v těchto případech musí být zastoupeni advokátem. No, při vší úctě ke stavu advokátskému myslet si, že při počtu advokátů, kteří jsou v České republice, to vytváří nějakou zásadní bariéru a zásadní ochranu před tím, aby nebyly podávány nekompetentní návrhy, nebo dokonce aby nebyly podávány tyto návrhy v podstatě podvodné, pokládám za nezřízený optimismus pana ministra,“ řekl Benda ve svém vystoupení. „Myslím, že oba dva víme, že v advokacii je drtivá většina lidí poctivých, ale že jako v každém povolání, které je volné a nekontrolované, tak v něm jsou i lidé, kteří úplně poctiví nejsou a kteří rádi předloží cokoliv, když z toho budou mít nějaký profit. Takže myslet si, že zabrání povinný advokátní proces podávání nekompetentních návrhů resp. případně i obcházení zákona, pokládám za nezřízený optimismus.”

Žižlavský nicméně tuto obavu nesdílí. „Advokát disponuje vysokoškolským právnickým vzděláním, povinnou mnohaletou koncipientskou praxí, skládá přísné zkoušky, aby se vůbec mohl stát advokátem, je ze zákona povinně pojištěn a podléhá kárné pravomoci komory. Musí dodržovat nejen zákon, ale i etické normy výkonu své profese,“ oponuje Bendovi s tím, že je povinen hájit zájem svého klienta všemi zákonnými prostředky a nadřadit jej nad zájem svůj.

Mohlo by vás zajímat

Žižlavský uvádí, že to, že může advokát sepisovat insolvenční návrhy, je standardní řešení, protože insolvenční návrh je žaloba svého druhu. Jde o podání, kterým se zahajuje soudní řízení. „Vždy mne udivuje, když někdo relativizuje roli advokátů v soudním procesu a to tím spíše, jde-li o představitele pravicové strany. Advokát je v civilizovaných zemích vnímán jako reálný garant ústavního práva na spravedlivý proces. Právo na spravedlivý proces je páteří justičního systému.“ Pokud v souvislosti s novelou insolvenčního zákona existuje problém, pak jej vidí spíše v nešťastném experimentu, který umožňuje sepis insolvenčních návrhů osobám s akreditací ministerstva spravedlnosti. „Tyto osoby mohou sepsat insolvenční návrh, ale nesmějí svému „klientovi“ radit ani jej zastupovat v insolvenčním řízení. Není jasné, čí zájem budou hájit, když budou napojeny na dary sponzorů nebo na státní rozpočet a není jasné, jak budou svým „klientům“ odpovídat za kvalitu a vady své práce,“ uzavírá Žižlavský.

[/mn_protected]

Dušan Šrámek