Krajský soud v Brně tento týden vyhověl žalobě sedmi stavebních společností, kterým byly Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uloženy pokuty za porušení zákazu kartelových dohod v celkové výši přesahující 1,66 miliardy korun. Předseda Úřadu Petr Rafaj srovnává toto rozhodnutí s nedávným nepřipuštěním odposlechů jako důkazů v kauze Davida Ratha. Úřad podá proti rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Soudce Krajského soudu v Brně Milan Procházka v rozsudku z 29. května uvádí, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže překročil rozsah místních šetření, která z hlediska svého průběhu a zajištěných dokumentů neodpovídala původnímu podezření. „Žalovaný tedy nevyhověl podmínce nezbytnosti (přiměřenosti legitimnímu cíli) a provedená místní šetření nelze jinak než pokládat za nezákonná – z důvodu zakázaného lovu informací (nepřípustné vyšetřovací či rybářské výpravy – tzv. fishing expedition). V důsledku toho není možné použít některé klíčové důkazy získané během místních šetření a bez nich závěr žalovaného o vině neobstojí (nemá oporu ve spise) a logicky tak neobstojí ani jeho závěr o trestu – uložených pokutách,“ napsal Procházka do zdůvodnění rozsudku.

„Pro nás je to velmi precedentní rozhodnutí, jelikož omezuje místní šetření, které je pro odhalení kartelových dohod nejdůležitější. Osobně to srovnávám s kauzou Davida Ratha, v níž soudce také nepřipustil některé důkazy (odposlechy) a celou věc vlastně shodil.“ Petr Rafaj 

Rozsudek pozoruhodně navazuje na náš text SERIÁL – Analýza rozhodování ve veřejných zakázkách – Nejvyšší správní soud vrátil rozhodnutí kvůli novějším zákonům z minulého týdne ve kterém jsme upozornili na případ, kdy Nejvyšší správní soud vyhověl stěžovateli kvůli tomu, že ÚOHS ani krajský soud se nezabývali možností použití novější právní úpravy, která může být absencí uvedeného správního deliktu pro zadavatele výhodnější. (tzv. systém spravedlivého procesu)

 „Spravedlivý proces, tak jak je prosazují orgány EU mi nepřijde správný, zvýhodňuje delikventy a ztěžuje průchod práva.“ Petr Rafaj

Krajský soud zrušil napadené rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro vady řízení (bez jednání) a věc vrátil žalovanému (ÚOHS) k dalšímu řízení, v němž je vázán vysloveným právním názorem soudu. Kromě toho musí Úřad zaplatit náklady na právníky.

„Pro nás je to velmi precedentní rozhodnutí, jelikož omezuje místní šetření, které je pro odhalení kartelových dohod nejdůležitější. Osobně to srovnávám s kauzou Davida Ratha, v níž soudce také nepřipustil některé důkazy (odposlechy) a celou věc vlastně shodil,“ řekl Ekonomickému deníku Rafaj. Celou kauzu Davida Ratha pečlivě sledoval sesterský portál Česká justice. Konkrétní text o rozsudku a rozsudek je možné najít v prosincovém textu Dokument: Usnesení vrchního soudu v kauze Davida Ratha.

Podle obsáhlého rozsudku, který je vyhotoven na 55 stranách bylo základní otázkou, kterou si musel krajský soud položit zda je možné „dozvědět se o porušení zákazu“ teprve poté, co v dané věci bylo zahájeno správní (sankční) řízení? „Jednoduše vyjádřeno – správní orgán by se měl „dozvědět o porušení zákazu“ ještě před zahájením správního řízení, příp. ve stejný okamžik, kdy řízení zahájil, což ostatně vyplývá i z rozsáhlé judikatury…,“ píše v rozsudku soudce Milan Procházka.

Mohlo by vás zajímat

[mn_protected]

Podle něj však konkrétní (důvodné) podezření ve vztahu ke skutkům, za které byla žalobcům uložena pokuta, nepředcházelo zahájení správního řízení, nýbrž vzniklo až v průběhu tohoto řízení. „To je situace, kterou v praxi nelze zcela eliminovat a která je jistě možná; vede-li správní orgán sankční správní řízení o určitém skutku, není možné vyloučit, že během tohoto řízení získá podezření ze spáchání skutku dalšího (jiného) s tím, že pak musí následovat zahájení dalšího správního řízení, příp. rozšíření (změna) předmětu původního správního řízení. Není však dost dobře možné, aby se správní orgán dozvěděl, resp. získal podezření ohledně skutku, pro který již bylo řízení zahájeno….,“ zní další část odůvodnění rozsudku.

Nové správní řízení musí mít samozřejmě určité právní náležitosti a musí být podepsáno buď předsedou nebo některým z místopředsedů ÚOHS. Ti ale většinou na místním šetření nebývají. „Jak jinak ale máme odhalit kartelové jednání, než místním šetřením? Pokud při něm objevíme nějaké  dokumenty o dalších předem neznámých součástech téhož protiprávního jednání, máme podle názoru soudu zahájit další správní řízení. Jak? Na místě to dost dobře nejde. Firmy samozřejmě postupují sofistikovaně, takže když se na místo vrátíme za pár hodin, nebo další den, tak už ty papíry nebo soubory, které tedy dle názoru soudu nesmíme zabavit, ale viděli jsme je, už na místě nebudou,“ kroutí hlavou předseda Rafaj.

Podle něj čerstvé rozhodnutí soudu je také nemilým vzkazem firmám, které se rozhodly s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže spolupracovat, dodat důkazy o kartelovém jednání a uzavřít dohodu o narovnání. „Krajský soud nyní celé toto snažení shodil. Obávám se toho, že místo, aby se nám podařilo přesvědčit některé účastníky trhu o tom, aby s námi spolupracovali, raději se všichni budou s námi soudit s vyhlídkou, že to dopadne jako teď,“ vyslovuje obavu Rafaj. A dodává, že dosud byl český antimonopolní úřad v Evropě vnímán jako jeden z nejúspěšnějších úřadů v Evropě co se týče dohod o narovnání. „Ty mají velké výhody – časové úspory – firma se přiznala a zaplatila pokutu. Čili stát neměl výdaje na soudní líčení, rychle vybral pokutu a ještě získal svědectví proti soutěžitelům, kteří chtěli ovlivnit trh. Nevím, jak se na to potenciální spolupracující budou tvářit dnes,“ dodává.

Podle soudu se však z logiky věci (a posloupnosti poznání) nutně musí jednat o podezření z jiného skutku, než pro který bylo správní řízení zahájeno, ledaže by zahájení řízení a vymezení jeho předmětu bylo nepřiměřeně široké. „Skutečnost, že v tomto případě se správní orgán I. stupně „dozvěděl o porušení zákazu“, za který byla žalobcům uložena pokuta, až během správního řízení zahájeného dne 31. 7. 2012, tedy implikuje nepřiměřeně široké vymezení předmětu tohoto řízení, k jehož konkretizaci došlo teprve v přípise ze dne 9. 10. 2014; tímto přípisem správní orgán I. stupně upřesnil předmět správního řízení a materiálně (nikoli formálně) tak vlastně zahájil řízení o správních deliktech, za jejichž spáchání posléze uložil žalobcům pokutu,“ namítá v rozsudku soudce.

Soudy se ochranou soukromí zabývají neustále

V odůvodnění rozsudku je také napsáno, že střetem práva na ochranu soukromí v širším smyslu (vč. nedotknutelnosti obydlí či korespondence) s oprávněním soutěžních orgánů toto právo při provádění místních šetření omezit se opakovaně zabývaly nejen evropské soudy, ale i české soudy, z jejichž závěrů ve vztahu k institutu místního šetření jako vyšetřovacího oprávnění soutěžního orgánu (na úrovni unijní označovaného jako tzv. dawn raid) je potřeba vycházet. A v této souvislosti proto bylo na místě posoudit, zda realizace místního šetření nesklouzla k náhodné, svévolné vyšetřovací výpravě, ale nejen to – viz dále test: vhodnosti, délky a rozsahu místního šetření. Zlomovou kauzou z hlediska posouzení, resp. soudního přezkumu šetření v obchodních prostorách právnických osob (i v případě těchto prostor se garantuje ochrana „obydlí“ před zásahy veřejné moci) je věc „DELTA PEKÁRNY“; z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 10. 2014 ve věci DELTA PEKÁRNY proti České republice, stížnost č. 97/11, vyplývá závěr o neefektivní tehdejší soudní kontrole přiměřenosti místního šetření provedeného bez přivolení soudu a porušení čl. 8 Úmluvy, neboť „…soudní kontrola ex post facto, tak jak byla provedena v projednávané věci, neposkytovala stěžovatelské společnosti dostatek záruk proti svévoli, a zásah do jejích práv tedy nelze považovat za striktně přiměřený sledovanému legitimnímu cíli“; viz bod 93 odůvodnění rozsudku, na jehož celý obsah pro stručnost krajský soud odkazuje s tím, že je z něho zcela zřejmé, že lze provést místní šetření = šetření na místě v obchodních prostorách (§ 21f zákona o ochraně hospodářské soutěže) i bez předchozího souhlasu soudu, jež je naopak vyžadován v případě šetření na místě v jiných než obchodních prostorách (§ 21g zákona o ochraně hospodářské soutěže). Nutnou podmínkou pro to, aby šetření na místě v obchodních prostorách bez předchozího přivolení soudu vůbec mohlo obstát je ovšem efektivní ex post kontrola ze strany soudu, která v případě kauzy DELTA PEKÁRNY neproběhla, resp. proběhla v nedostatečné míře.

[/mn_protected]|

Jiří Reichl