Návrh zákona o univerzitních nemocnicích nejde „pod fousy“ nejen odborům, zaměstnavatelům či lékařské komoře, ale, jak to tak vypadá, také větší části poslanců. Alespoň to vyplývá ze středečního zasedání sněmovního zdravotnického výboru, který se návrhem zabýval. S jednou či dvěma výjimkami se totiž všichni diskutující poslanci o zákonu vyjádřili negativně. Hlavním argumentem přitom bylo, že se projednává na poslední chvíli, na odpřipomínkování nebylo dostatek času a hlavně neřeší největší bolesti fakultních nemocnic a českého zdravotnictví. Ve výsledku tak podle poslanců vůbec není jasné, k čemu má vlastně úprava sloužit.

 

„Potřeba právní úpravy univerzitní nemocnice je dána specifickými podmínkami poskytování zdravotních služeb fakultními nemocnicemi, které jsou dnes státními příspěvkovými organizacemi. Právní forma státní příspěvkové organizace nevyhovuje požadavkům kladeným na efektivní hospodaření a řízení fakultních nemocnic. Rovněž chybí úprava spolupráce fakultních nemocnic s vysokými školami při klinické a praktické výuce studentů ve studijních programech zdravotnického zaměření, dalším vzdělávání zdravotnických pracovníků a při vědecké, výzkumné a vývojové činnosti, která by umožnila větší zapojení vysokých škol do rozhodování o otázkách s tím souvisejících,“ vysvětluje náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu Radek Policar.

Bohužel pro ministerstvo ale většina poslanců úpravu nijak neocenila.

„V takovémto tlaku a presu, navíc co se mého zjištění týká, když jsem mluvil s kolegy lékaři, většina to odmítá, myslí to ministerstvo vážně a chce to projednat do konce volebního období?“ ptá se poslanec Milan Brázdil (Ano). Náměstek Policar na to reaguje s tím, že nedošlo ke zkrácení žádných lhůt na projednávání, takže žádný tlak ministerstvo nevnímá. Podle předsedkyně zdravotních a sociálních odborů Dagmar Žitníkové ovšem bylo na odpřipomínkování nového zákona pět dní, rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima dokonce uvádí, že univerzity dostaly pouze 14 hodin. Zima ovšem na druhou stranu přiznává, že část týkající se fakultních nemocnic byla vydiskutována už v rámci zákona o neziskových nemocnicích ministrem Němečkem na podzim loňského roku, načež byla doslova překopírována do zákona o univerzitních nemocnicích.

Mohlo by vás zajímat

Že tu žádný časový tlak nebyl, si myslí také jeden z mála podporovatelů zákona poslanec a bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). „V presu se nejednalo. Kostra zákona, byť v detailech odlišná, byla připravena v roce 2013, kdy se nedostala do vlády. Tehdy s návrhem panoval souhlas hlavních hráčů, nikoliv politických, ale uživatelů, tedy univerzit a zdravotnické sféry týkající se tohoto segmentu, který tvoří třetinu až polovinu aktivit nemocniční sféry,“ konstatuje Heger.

Podle něj je přitom zákon kritizován ze dvou protichůdných stran. U části levice převažuje názor, že nestačí a že měly být neziskovými učiněny všechny nemocnice, jak bylo původně v legislativním plánu. Na druhou stranu se ozývají kritické hlasy z části pravicového spektra s tím, že tak bude zablokována možnost, aby se z fakultních nemocnic staly akciové společnosti. „Tyto dva extrémy ukazují, že je zákon rozumně uprostřed a i když se zdá, že v politickém spektru jsem zbyl jediný, kdo ho propaguje, chtěl bych se ho zastat,“ dodává Leoš Heger.

[mn_protected]

Levice se tentokrát do debaty ve výboru příliš nepouštěla (Soňa Marková z KSČM uvedla negativní stanovisko už při prvním čtení ve sněmovně), pravice si ale zdůvodnění svého ne neodpustila. „Návrh, který máme na stole, obsahuje všechny chyby předcházejících návrhů. Posun není nikam dál. Rozumím, že státní organizace jsou nesmysl a musí být změněny, ale ne takovýmto tempem a změnou, která nereflektuje to zásadní, co by měla univerzitní nemocnice řešit. V tom jsou obsaženy otázky dvojí zaměstnanosti a tak dále. Mělo by se řešit to, že univerzitní nemocnice se od velké krajské nemocnice liší jen tím, že vzdělává. Že vychovává mediky, je samostatná jednotka sui generis. Jestli univerzitní nemocnice neupravíme tak, že rozhodující slovo získá škola, budeme čím dál víc nabourávat výukový proces. Teď je to postaveno obráceně, jako majetek nemocnice, kam přichází nevítaný host – univerzita,“ myslí si Bohuslav Svoboda (ODS), podle něhož nejde takto zásadní úpravu schválit narychlo.

Také ze strany Ano zaznívají k návrhu výhrady. „Kladu si otázku, jak po zákonu vznikla poptávka. Systém nějakým způsobem funguje, i když se přežil. Je to jako bychom stavěli dům od komínu. Mám za to, že zdravotnictví má mnoho daleko zásadnějších problémů. Přemalovávání fasády je nevyřeší,“ říká Miloslav Janulík (Ano).

„I když se nemocnici dá název univerzitní, není to univerzitní nemocnice západního typu s kompetencemi a pravomocemi, které jsou běžné. Je to zase přechod mezi příspěvkovou organizací a tím, jak bychom si univerzitní nemocnici představovali,“ myslí si Ludvík Hovorka (KDU-ČSL).

Rektoři říkají ano, byť s výhradami

A co o návrhu říkají ti, kterých se nejvíce týká? „Co se týká vztahu univerzity a fakultních nemocnic, je zde rest poslanecké sněmovny a politiků od roku 1998. Zákon o vysokých školách i jeho novela schválená loni říká, že vztah vysokých škol a fakultních nemocnic bude ošetřen. Mohu odpovědně prohlásit, že není. Jediný vztah, který má univerzita a její lékařská fakulta ke zdravotnictví, je jeden paragraf zákona o zdravotních službách, kde je řešeno, jak je ustavován přednosta kliniky. Toť vše,“ zdůrazňuje potřebu úpravy Tomáš Zima. Univerzity přitom prosazovaly zejména to, že univerzitní nemocnice nesmí být zcizitelné z dohledu státu a veřejnosti a mohou být zřizovány a rušeny zákonem – což také návrh obsahuje (podrobně o podobě úpravy předtím, než prošla připomínkovým řízením, jsme psali zde). Proto také navzdory připomínkám na konci února rektoři ministerský návrh podpořili.

Podle Ludvíka Hovorky ovšem přetrvávají výhrady některých univerzit v tom, že zůstává zachován duální systém řízení vzdělávání bez možnosti přímé kontroly univerzitou. Schází i ošetření majetku na společných pracovištích nemocnice a univerzity. „V paragrafu 22 také chybí, že za závazky nemocnice ručí stát. S ohledem na to, že je nemocnice zřizována zákonem, stát jmenuje její orgány, kontroluje hospodaření a má většinu v radě, nevidí důvod, proč by stát za majetek neměl ručit,“ tlumočí připomínky Hovorka s tím, že je možné, že řada zařízení skončí ve střednědobém horizontu v exekuci, proti níž nejsou na rozdíl od insolvence chráněny.

Další výtkou, na kterou Hovorka poukazuje, je nevyvážený hlas státu v radě. Ta má mít sedm členů, z nichž tři vybírá ministerstvo zdravotnictví, jednoho ministerstvo financí a dva vysoká škola (těchto šest členů jmenuje a odvolává ministerstvo zdravotnictví), jednoho zástupce pak volí a jmenují zaměstnanci. Dle Hovorky by ale bylo záhodno, kdyby rada měla o jednoho zástupce voleného školou navíc.

Předseda zdravotnického výboru Rostislav Vyzula (Ano) zase na základě dopisu děkanů lékařských fakult pokládá otázku, z čeho budou univerzity hradit výuku v nemocnicích. Zatím se totiž s navýšením prostředků nepočítalo. Dále by Vyzulu zajímalo, kdo oddluží fakultní nemocnice, jak budou zajištěny investice, jak je to s rizikem dluhových pastí nebo zda by nebylo na místě zapojit do financování kraje a města. Otázkami se tak chce zabývat na dalším zasedání výboru.

Nejasné ekonomické dopady i otazníky ohledně povinnosti přijímat pacienty

Zatímco ale univerzity návrh plus minus schvalují, další strany říkají jasné ne. Negativní stanovisko k návrhu zaujímá Česká lékařská komora, odbory i zaměstnavatelé.

„Soužití lékařské fakulty, školství a zdravotnictví ve fakultní nemocnici vždycky bylo konfliktní a vždycky konfliktní bude. Vnímáme dvojkolejnost řízení, ta ale není vždycky jen negativní. Někdy dochází k vyrovnávání excesů pohledem školského pracovníka či manažera nemocnice. Není také vyřešen problém obrovské ekonomické disproporce mezi tím, s jakými objemy pracují fakultní nemocnice a školská zařízení,“ poukazuje prezident ČLK Milan Kubek. Nejdřív je tak podle něj potřeba nadefinovat účel zákona a to, čeho chceme dosáhnout, protože není jasné, jaké přínosy vlastně má současný návrh mít.

Proti se staví také zdravotní i lékařské odbory, podle nichž jsou tu mnohem palčivější problémy, které bychom nyní měli ve zdravotnictví řešit. Navíc k úpravě nebyla zpracována RIA, takže nejsou jasné ekonomické dopady a objem transferů majetku od státu na jednotlivé subjekty. Celkově pak odboráři nepovažují příspěvkovou formu za přežitou, problém spíše vidí v přerozdělování financí jednotlivým zařízením.

Obavy pak panují i v souvislosti s dopadem na pacienty. „Je to šance pro nemocnice nižšího typu, že mají jistotu, že v případě potíží mají pacienta kam dát. Když se nový typ nemocnice bude moci chovat jinak a nebude mít povinnost všechny vzít, úplně se zbavíme toho, kdo se o nejtěžší pacienty postará. To je největší riziko,“ domnívá se šéf lékařských odborů Martin Engel, podle kterého je zákon o univerzitních nemocnicích jedním z mála bodů, na němž se svým odmítnutím na tripartitě shodli zaměstnanci i zaměstnavatelé. K jeho obavám se připojuje i poslanec Vít Kaňkovský (KDU-ČSL), který připomíná, že dnes nemáme deklarovanou síť nemocnic ani spádovost a už nyní mívají krajské či okresní nemocnice problém s předáním pacientů výše. I pro záchranné služby pak je fakultní nemocnice poslední záchytný bod, kde pacienta mohou vyložit.

Zatím to tedy vypadá, že ministerstvo se svým návrhem příliš neboduje. Nutno ovšem podotknout, že zdravotnický výbor zatím nevyslovil výsledný verdikt. Poslanci projednávání bodu přerušili, pokračovat mají příští týden ve středu na výjezdním zasedání v Mikulově.

Michaela Koubová

[/mn_protected]