Je to zvláštní paradox. Čím více jako společnost zažíváme pozitivní účinky očkování, tím více se část lidí očkování brání. Děje se tak v těch nejvyspělejších a nejbohatších státech světa, kde se právě díky očkování podařilo snížit výskyt mnoha závažných infekcí na minimum. Nyní se ale tyto infekce vrací, a tak překvapivě s některými stejnými chorobami, jako lidé v rozvojovém světě, zápasí i lidé, jež by se jim mohli vyhnout. Jenže pro to, aby očkování mohlo chránit celou společnost, je nutné udržet co možná nejvyšší proočkovanost. Ale jak toho dosáhnout v době, kdy důvěra v lékaře není samozřejmost, a naprosté nesmysly se staly „alternativními fakty“?
Odpověď na tuto otázku se pokusil najít také britský deník The Independent, když se při příležitosti Světového imunizačního týdne, který každoročně vyhlašuje Světová zdravotnická organizace (WHO), zaměřil na důvody vedoucí k odmítání očkování nejen ve Velké Británii, a důsledky tohoto jevu ve společnosti. Podle informací WHO se přitom každý rok podaří zabránit zhruba 2 až 3 milionům úmrtí, a to právě díky očkování. Toto číslo by přitom mohlo vrůst ještě o 1,5 milionů, pokud by více dětí a dospělých bylo očkováno. I proto WHO v rámci Světového imunizačního týdne připomíná význam očkování. Například se od roku 1988 podařilo snížit celosvětový počet případů výskytu polia neboli infekční obrny o 99 %. Tato závažná infekční choroba, vedoucí k postupnému ochabování svalů a vzniku deformit, se dnes vyskytuje pouze v Afghánistánu, Pákistánu a Nigérii. Dalším příkladem úspěšnosti očkování je celosvětová eradikace (vymýcení) pravých neštovic. Než byly pravé neštovice oficiálně v roce 1980 prohlášeny WHO za vymýcené, jen během dvacátého století tato infekce zabila zhruba 300 až 500 milionů lidí.
Když vidíte, jak infekce zabíjí, očkování vítáte
Při vnímání toho, zda je očkování považováno za prospěšné či nikoliv, hraje zásadní roli to, zda lidé mají konkrétní zkušenosti s infekčními chorobami, proti nimž se očkuje. Před pár dny se tři africké země, Keňa, Ghana a Malawi, rozhodly pro to, že zde bude probíhat pilotní program očkování proti malárii, tedy infekcí, s níž se její obyvatelé běžně potýkají a také na někteří z nich umírají. „Možnost vakcíny proti malárii je skvělá zpráva. Informace získané během tohoto pilotního programu nám pomohou rozhodnout se o širším využití této vakcíny. Spolu se stávajícími zásahy proti malárii by tato očkovací látka mohla mít potenciál zachránit desítky tisíc životů v Africe,“ uvedl pro BBC News Matshidiso Moeti, regionální ředitel WHO pro Afriku. Do pilotní studie bude zahrnuto 750 tisíc dětí ve věku od 5 do 17 měsíců a zhruba polovina z nich bude naočkována, aby bylo možné posoudit efekt očkování. Stávající data ukazují, že čtyři dávky vakcíny dokáží v této věkové skupině zabránit 4 z 10 případů malárie. Podle údajů WHO každý rok onemocní malárii 212 milionů lidí a 429 tisíc na tuto infekci zemře.
Mohlo by vás zajímat
Tato osobní a mnohdy velmi bolestivá zkušenost ale lidem ve vyspělých a bohatých zemích chybí. Také díky očkování nemusí na rozdíl od svých předků běžně zažívat, že jejich děti umírají na infekční choroby, proti nimž se očkuje. Jenže spolu s tím, jak zmizela osobní zkušenost s infekcemi a jejich závažnými důsledky, mizí také strach z nich. Velmi pohodlný a také bezpečný život bez řady infekcí dává vzniknout situaci, kdy část lidí očkování odmítá a vnímá jej dokonce jako ještě nebezpečnější než nemoci, pro nimž se očkuje. „Existuje několik typů ‚hnutí‘, která jsou kritická ohledně očkování,“ popsala deníku The Independent Heidi J. Larsonová, která jako přednáší na London School of Hygiene and Tropical Medicine a zabývá se tématem důvěry v očkování. Tito lidé se podle ní sami nepovažují za „členy anti-vakcinačního hnutí“, ale spíše svou přinejmenším zdrženlivost k očkování vnímají jako součást svého celkového pohledu na svět. „První anti-vakcinační hnutí ve Velké Británii vzniklo v roce 1866 a jednalo se o ligu proti povinnému očkování proti pravým neštovicím,“ dodala Larsonová s tím, že dnešní odmítání očkování může mít několik podob. Nejedná se však o něco, s čím by se lidé nepotkávali už v minulosti. Odmítání očkování je prakticky stejně staré jako očkování samotné. „Nyní jsou někteří lidé naprosto odhodlání odmítat nebo zpochybňovat očkování a berou to jako své hlavní poslání. Další hnutí se objevila v souvislosti s otázkami, jako je svoboda jednotlivce a kontrola státu nad ním, odmítání velkých nadnárodních korporací nebo návratu k přírodě či homeopatii. Vakcíny se tak z pohledu některých lidí dostaly na seznam umělých látek, kterým je lepší se vyhnout, či je další lidé vnímají jako ‚chemickou a toxickou‘ zátěž pro lidský organismus. Někdy se také odpůrci očkování spojují s hnutím proti geneticky modifikovaným potravinám. Jindy se tato hnutí pohybují okolo nepříjemných událostí, které jsou vnímány jako, že je způsobilo očkování, ačkoliv jen zcela výjimečně dochází k potvrzení kauzální souvislosti,“ vysvětlila Larsonová.
Donald Trump šíří mýty odpůrců očkování
Vakcíny jsou také považovány za zlověstný nástroj, kterým disponuje farmaceutický průmysl, a samozřejmě i jako zdroj značného zisku pro toto průmyslové odvětví. Mimochodem, mnohem nákladnější než očkování samotné, je případná léčba infekčních chorob, jež se mnohdy neobejde bez hospitalizace či intenzivní nemocniční péče. Další rodiče také věří, že stačí žít zdravě a imunitní systém člověka se s případnou infekcí dokáže sám bez větších obtíží vypořádat. Nemalou roli hrají také informace, které se objevují o údajných nepříznivých účincích vakcín na lidské zdraví. Nejkřiklavějším případem je strach z toho, že očkování povede u dítěte k rozvoji autismu. Tato obava přitom vznikla na základě práce někdejšího britského lékaře Andrewa Wakefielda, jež záměrně zfalšoval a zmanipuloval dat o pouhých dvanácti dětech. „Wakefield jednal nečestně a nezodpovědně, a jednal též s bezohlednou lhostejností s dětmi zapojenými do své studie prováděním zbytečných a invazivních testů,“ konstatoval během vyšetřování britský General Medical Council, který po vyšetřování Wakefieldových činů rozhodl o odebrání jeho lékařské licence. Stalo se tak právě proto, že manipuloval s daty. I když žádná z následujících mnoha desítek studií, do nichž byly zahrnuty miliony dětí, Wakefieldovy závěry nepotvrdila, tyto nepravdivé informace stále ovlivňují chování rodičů a nejen jejich.
Wakefieldovy opakovaně a spolehlivě vyvrácené teorie znovu vytáhl na výsluní současný americký prezident Donald Trump, když během předvolební kampaně tvrdil, že za „obrovským nárůstem autismu“ je právě očkování. Tím tak dodal váhu nepravdivým informacím o souvislosti mezi očkováním a autismem, a ještě více posílil „alternativní fakta“ na tomto poli. Jenže na udržení důvěry v očkování očkovací systém do značné míry stojí. Čím jsou obavy z možných následků vakcinace silnější, tím se častěji rodiče vyhnou očkování svých dětí. Jednoduše se o obávají o jejich zdraví. Zatím mohou spoléhat na to, že jejich děti infekce, proti nimž nejsou chráněny očkováním, nejspíš neohrozí, protože se objevují relativně málo. To ale neznamená, že by se neobjevovaly vůbec. „Výskyt infekčních onemocnění, kterým lze předcházet očkovánín, je v současné době ve Velké Británii, velmi nízký, a to díky obecně vysoké míře proočkovanosti,“ uvedla pro deník The Independent Sarah Lovingová, Vaccine Knowledge Project Manager, Oxford Vaccine Group. „Pokud klesne proočkovanost, může poměrně snadno dojít k situaci, že se infekce vrátí, a to zejména ty vysoce nakažlivé, jako jsou spalničky nebo záškrt,“ dodala. Mimochodem právě Velká Británie zaznamenala mezi lety 2012 až 2013 výrazný návrat spalniček, který souvisel s poklesem proočkovanosti po roce 2000. „V roce 2012 se ve Velké Británii objevilo 2016 případů spalniček, v první polovině roku 2013 pak onemocnělo dalších 1287 lidí, z toho 257 lidí muselo být hospitalizováno a u 39 se objevily závažné komplikace jako pneumonie, meningitida, gastroenteritida a jeden mladík zemřel na komplikace spalniček,“ přiblížila Lovingová.
Nikdo nás neposlouchá, stěžují si rodiče, kteří se očkování obávají
Jenže ti, kteří mají z očkování strach, se cítí nepochopeni. Dělají to, co všichni milující rodiče, tedy se snaží chránit své děti bez možným nebezpečím. The Independent cituje příspěvek matky, která své rozhodnutí neoočkovat své děti zdůvodnila takto: „Nebudu riskovat zdraví svého dítěte, když se je zdravá a narodila se naprosto v pořádku, stejně jako tomu bylo od počátku lidstva.“
Vakcíny, stejně jako jakékoliv jiné medicínské zásahy, nejsou 100 % bez rizik, což ale neznamená, že by jejich bezpečnosti i vedlejším účinkům nebyla věnována pozornost. „Nic není stoprocentně bezpečné, ale vakcíny mají mnohem méně nežádoucích účinků než jiné medicínské zásahy,“ uvedl Gary Finnegan editor portálu Vaccines Today. Nedávno nechal naočkovat své děti proti meningokoku a jedno z nich mělo po očkování zvýšenou teplotu, což podle něj sice nepříjemné, ale přijatelné, když ví, že jeho děti jsou nyní chráněny proti potenciálně smrtící nákaze.
Při hodnocení rodičů, jak dalece je očkování bezpečné právě pro jejich dítě, ale hrají roli jiné faktory než statistiky, nemluvě o to, že často dochází k jejich nesprávné interpretaci. „Mylná představa, že všechny hlášené nežádoucí účinky po očkování jsou nutně způsobeny očkováním, je velmi nebezpečná. Údaje o hlášených nežádoucích účincích ukazují pouze to, že nutné provést další vyšetření,“ upozornila expertka na Heidi J. Larsonová, která se věnuje právě problematice důvěry v očkování. I to je podle ní jedno z témat, které je potřeba vysvětlovat veřejnost v souvislosti s očkováním.
Současná debata o očkování je z jejího pohledu až příliš polarizovaná s cílem obou stran „vyhrát“, což očkovacím programům škodí. „Nejhorším důsledkem této situace je, že děti nedostávající život zachraňující očkování, které je chrání před závažnými a mnohdy smrtelnými chorobami, i když máme k dispozici bezpečné a desítky let prověřené očkování,“ je přesvědčená Larsonová. Jedna z cest, jak tomuto zabránit je podle ní sdílení příběhů, které jsou pro veřejnost srozumitelnější než medicínské studie. Může jít o pozitivní příběhy o očkování od konkrétních rodičů, nebo o osobní zkušenosti lidí s infekcemi, proti nimž se v současnosti očkuje.
Očkování by mělo být povinné, myslí si britská lékařka
Pro doktory Dyany Hesseové, ředitelky Gramercy Pediatrics, je příliš riskantní nechávat rozhodnutí o očkování na rodičích. Sama ve své praxi proto odmítá děti, které nejsou očkované dostatečně nebo vůbec. „Jaký bych byla lékař, kdybych dovolila to, že by se děti mohly nakazit v mé čekárně chorobou, proti které mohou být očkované?“ ptá se lékařka. „Očkování u dětí by mělo být povinné, nikoliv dobrovolné. Toto je veřejné zdraví. Staráte se o všechny děti, abyste mohli ochránit veřejnost. Rodiny, které dostávají příspěvky od vlády a veřejné zdravotní pojištění, by neměly mít možnost očkování odmítnout. Neměly by ani existovat žádné náboženské výjimky ohledně očkování. Neočkované nebo ne kompletně naočkované děti by neměly mít přístup do jeslí a mateřských škol, a to bez ohledu na to, zda se jedná o veřejné nebo soukromé zařízení,“ uvedla pro deník The Independent.
Podle ní je anti-vakcinační hnutí velmi nebezpečné a ohrožující veřejné zdraví. „Tito lidé jsou velmi zákeřní, když zasívají falešné a nepravdivé myšlenky do myslí obávajících se rodičů. Je ironií osudu, že všichni tito lidé přežili své dětství, protože byli očkováni a nepodlehli kdysi běžným dětským chorobám, které způsobovaly smrt nebo trvalou invaliditu,“ je přesvědčená doktorka Hesseová. V otázce očkování se společnost dostala svým způsobem do pasti, když se tváří, že diskuse o očkování, tedy medicínském a vědeckém tématu, jsou obě strany rovnocenné, a mají „svou pravdu“. „Očkování je jedním z nejlepších vynálezů medicíny, který zachránil miliony životu. Není a ani nebude dokonalé, ale stejně jako u všech ostatních medicínských zásahů bychom se měli snažit o to, abychom s ním pracovali co možná nejlépe,“ uzavřela lékařka.
Ludmila Hamplová
