Zpětně je snadné říkat, že porod proběhl zcela fyziologicky a bez komplikací, dopředu ale nemáte šanci odhadnout, zda se v průběhu porodu objeví problémy, i to zaznělo na workshopu Pravda o porodu. Probrána byla i další témata jako je nástřih hráze, porodní plány nebo třeba přítomnost otce u porodu. Cílem bylo vysvětlit některé mýty, jež se právě v této oblasti péče o lidské zdraví objevují. Workshop uspořádala organizace Loono, za níž stojí mladí lékaři a lékařky i studenti a studentky medicíny. Snaží se zvyšovat zdravotní gramotnost české veřejnosti i posílit povědomí o možnostech prevence řady onemocnění.
České porodnictví je přitom v situaci, kdy se snaží podávat maximální výkony v omezených podmínkách. „Porodní péče u nás je velmi výkonná a nese velmi dobré výsledky, což však nic nemění na tom, že máme rezervy v komunikaci a narážíme na nedostatek personálu,“ popsal Jiří Vojtěch, který působí v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze. Právě zde v průměru probíhá 16 porodů denně, přitom v Česku fungují i porodnice, kde se narodí dvě nebo tři děti během dvou dnů. „Snažíme se být nekonfliktní a komunikovat, a snad se nám to daří,“ dodal.
České porodnictví má obrovskou výhodu v podobě velmi dobře propracovaného systému kvalitní prenatální péče, který současně nevyžaduje finanční spoluúčast budoucích matek. „Screeningy vrozených vývojových vad, včasný záchyt těhotenského diabetu nebo hypertenze, to vše je zahrnuto v hrazené péči. Jen díky intenzivní práci všech možných odborníků, kteří se v porodnictví pohybují, je možné poskytovat v České republice porodnickou péči na nejvyšší možné úrovni,“ je přesvědčená Petra Pařízková, porodní asistentka a místopředsedkyně České společnosti porodních asistentek, největší odborné společnosti tohoto oboru. Porodnické asistentky mají jako vysokoškolsky vzdělaní profesionálové v rámci systému českého porodnictví jasně vymezené kompetence. Tím se liší od laických pomocnic tzv. dul.
Dobré výsledky českého porodnictví jsou do značné míry dané tím, že funguje centralizace v podobě perinatologických a intermediálních center, která řeší naprostou většinu patologií. Zásadní je, že jsme schopni dobře identifkovat možné problémy a ženu odeslat do správné porodnice, kde ji bude poskytnuta specializovaná péče,“ dodal Vojtěch. Také podle porodníka Andreje Černého, který působí na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze má české porodnictví na co být pyšné. „Znám hodně žen i lékařek, které se právě kvůli zdravotnictví vrací ze zahraničí zpět do Česka. Snad nikde v Evropě na západ od našich hranic nenajdete zemi, kde můžete přijít prakticky kdykoliv a dostanete špičkovou péči bez ohledu na to, jaká je vaše ekonomická a sociální situace,“ popsal.
Budoucí otec nemusí natočit a ani vyfotit všechno
Jednou z viditelných změn, kterými české porodnictví prošlo, je dnes prakticky samozřejmá přítomnost otců u porodu. „Základem je vzájemná dohoda obou partnerů. Muž by neměl být do přítomnosti u porodu tlačen, a naopak by žena neměla být nucena k tomu, aby ji partner doprovázel, pokud jej ona u sebe nechce,“ vysvětlila Petra Pařízková s tím, že otec, který chce být u porodu, by měl vědět, jak porod probíhá i jaké situace během něj mohou nastat. Vlastní porod obvykle trvá několik hodin, je pro ženu vyčerpávající a je zcela v pořádku, když dá jasně najevo, že teď by měl její partner mlčet nebo dokonce zcela odejít. „Stává se, že se mužům udělá nevolno. Najednou vidí svou partnerku ve zcela jiném obraze. Sleduje, že má intenzivní bolesti a nemůže zasáhnout. Není pak nijak neobvyklé, že to s nimi zamává,“ dodal Andrej Černý s tím, že obvykle je otec fyzicky přítomen u hlavy rodící ženy. Jakmile ale během porodu dojde ke krizové situaci vyžadující akutní řešení, obvykle jej personál odvede. „Nejde ani tak o to, že by otec byl přítěží, ale i pro něj může být situace velmi krizová, a tak je vhodnější, když počká opodál,“ shrnul porodník.
„Drobná nápověda pro otce, není cílem všechno vidět a všechno nafotit. Naopak je vhodné zachovat jistou míru intimity i pro budoucnost partnerského vztahu,“ dodal Jiří Vojtěch, podle kterého je otec u porodu dalším partnerem pro komunikaci se zdravotnickým personálem. Tím, kdo ale rozhoduje, zda souhlasí s konkrétních zdravotnickým zásahem či nikoliv, je žena, ne otec dítěte. „Je to žena, kdo rozhoduje o své integritě a má právo říct, že si něco přeje či nepřeje, ale na druhou stranu je třeba připustit, že situace je někdy natolik extrémní dramatická, že pak je právo matky podřazeno právům dítěte vyžadujícího akutní péči. U akutní hypoxie (pozn. redakce: při nedostatku kyslíku) je nutné provést porod do 15 minut, v případě náhlého krvácení ještě dříve. Pak není příliš prostor na debatu. Naštěstí naprostá většina otců dokáže poznat, že se něco děje, a respektuje, že podrobnější komunikace proběhne, až poté,“ popsal.
Porodní plán je ideální představa, nikoliv závazný dokument
Stále častěji přichází ženy do porodnice s již vypracovaným porodním plánem, tedy jakýmsi seznamem toho, co by během porodu rády, co požadují a co naopak odmítají. Problematické však je, že se jedná pouze o jejich představu, která nemusí být v reálné situaci splnitelná. „Vše je otázkou komunikace. Nikdo těhotné nebrání vytvořit si porodní plán, přijít s ním do poradny, kde jej v klidu probereme a domluvíme se na tom, co je možné a co nikoliv. Stává se ale, že ženy předloží porodní plán jako hotovou věc, nebo plán obsahuje absurdity, že si rozhodně nepřeje nástřih hráze, ale pokud bude nutná epiziotomie, souhlasí s ní. Jde přitom o dva názvy stejného zákroku,“ přiblížil Černý. Vždy je podle něj třeba si uvědomit, že porodní plán je pouze představou „ideálu“, nikoliv závazným právním dokumentem, který porodnici zavazoval k provedení či neprovedení určitého postupu. „Porodní plán je mi sympatický jako vyjádření přání či podklad pro další diskusi. Řešení není, když se stane jen prostředkem odmítající jakoukoliv další komunikaci,“ dodal Vojtěch. Právě v Ústavu péče o matku a dítě, který je současně perinatologickým centrem soustředícím velmi komplikované těhotenství a porody, funguje vedle prenatální poradny vedené lékařem, také poradna pro fyziologicky probíhající těhotenství, kterou vede porodní asistentka. Ta také má více času pro komunikaci ohledně jednotlivých aspektů porodu. „Podle mých zkušeností není příliš dobré se řídit plány, které visí na internetu a často obsahují i věci, které se v porodnicích nedělají a ani nedělaly. Lepší je najít si takovou porodnici, která odpovídá mým potřebám, ať už je to přítomnost dětské JIP nebo naopak klidnější atmosféra,“ doplnil.
Příkladem možné konfliktní situace je provedení epiziotomie, tedy porodnické operace, při níž v závěru vypuzovací fáze před porodem hlavičky dojde k nastřižení hráze. Tím se zpřístupní a zvětší prostor pro hlavičku novorozence. Také se provádí, pokud je nutný porod kleštěmi nebo pomocí vakuumextraktoru. „Epiziotomie se provádí jako prevence nekontrolovatelného zranění při porodu. Vždy ale platí, že není možné ji provádět paušálně u všech žen,“ vysvětlil Černý s tím, že při porovnání historických dat je dnes tato porodnická operace častější než před několika desítkami let, a to z důvodu změny životního stylu, který je méně fyzicky aktivní. „Epiziotomii dnes nikdo nedělá rutině, aby si ulehčil práci, byť platí, že se snáze ošetřuje ostrý chirurgický řez než tržně zhmožděná rána. K epiziotomii přistupujeme, pokud porod nepostupuje tak jak má, nebo dojde k tísni plodu a je nutné porod urychlit. Při komplikovaných porodech pak má tento zákrok ochranný vliv na svěrač,“ upřesnil Vojtěch. Právě epiziotomie jsou mnohdy spojeny s nepřesnými informacemi. „Mnoho žen problematiku epiziotomií řeší, přitom si mnohdy nedokáží představit, co přesně se nastřihává. Při zákroku není zasažen svěrač, a tak není narušena funkce vyprazdňování. Nastřihává se kůže, podkožní vazivo a drobné svaly v oblasti poševního vchodu,“ vysvětlila gynekoložka Erika Menzlová, která působí na Gynekologicko-porodnické klinice Nemocnice Na Bulovce v Praze.
Kdo nese zodpovědnost u domácího porodu?
Výbušným tématem pro veřejnost jsou porody doma, a to přesto, že se ročně v Česku takto narodí podle odhadů cca 350 až 400 dětí. „U porodu doma jsem nikdy nebyl a doufám, že nikdy nebudu. Jako porodník vídám věci, které nejsou až tak veselé, a nerad bych byl jejich svědkem doma,“ uvedl Jiří Vojtěch s tím, že domácí porod, který „nedopadne dobře“, končí v porodnici. Obvykle s konstatováním, že „se to nestihlo“, nebo se nesdělí nic. „Pokud porovnáme počet porodů v porodnicích s matričními daty, zjistíme, že se jedná o méně než 0,5 % ze všech porodů v České republice. Tyto porody jsou ale selhání nás porodníků a systému porodnictví. Už jen to, že ženy takto uvažují, ukazuje, že jsme v nich nedokázali vzbudit dostatek důvěry, a právě ta je v porodnictví klíčová. Většina žen se ale nakonec naštěstí rozhodne pro porodnici,“ dodal gynekolog. Podle něj je třeba si uvědomit, že domácí porod je spojen s vyšším rizikem komplikací, včetně fatálních. „Jako hlavní rizikové faktory se ukazuje věk rodičky nad 35 let, první těhotenství a gravidita po 40. týdnů. Shoda českých odborných společností, ať už gynekologů a porodníků, neonatologů nebo pediatrů, je jednoznačná, domácí porod nelze doporučit,“ popsal Vojtěch. Obvykle se objevuje argument, že plánovaný domácí porod se týká jen fyziologických těhotenství a fyziologicky probíhajících porodů, jenže právě to, že porod bude probíhat dobře, nelze dopředu odhadnout. „Je dobré si uvědomit, že když se v takových situacích hovoří o fyziologickém porodu, jedná se o hodnocení ex post. Dopředu je velmi obtížné se bavit o fyziologickém porodu. Sám bych jej nedokázal nikomu slíbit,“ dodal porodník.
Podle Petry Pařízkové, místopředsedkyně České společnosti porodních asistentek, je na zvážení každé porodní asistentky, kde své služby bude poskytovat. U domácích porodů ale panuje právní vakuum, kdy není zřejmé, kdo nese zodpovědnost pro případ poškození matky i dítěte. „Obvykle se tehdy, když se při domácím porodu něco nepodaří, zavolá záchranka, záchranáři řeší velmi stresovou situaci, a vzniklé komplikace pak musí zvládat v porodnici,“ uvedla. Každá matka si dnes podle ní může svobodně zvolit místo svého porodu, pouze musí akceptovat to, že porod doma není postup, který by odborné společnosti doporučovaly. Jistým kompromisem pak může být třeba to, že si žena do porodnice přivede svou vybranou porodní asistentku. „Toto je možné, ale pouze u porodních asistentek, které mají s daným pracovištěm uzavřený pracovně právní vztah. Nejde jen o to, že se musí umět v prostředí nemocnice pohybovat, ale také nesou zodpovědnost. Pokud by během porodu došlo ke komplikacím vinnou porodnické asistentky, je v tomto případě jasně daná zodpovědnost, kterou nese jak porodní asistentka, tak nemocnice. U domácích porodů toto chybí,“ dodala.
Jako funkční řešení se v českých neukázal porodní dům, který fakticky neexistuje. „Poskytnout komfort a soukromí při porodu je možné při zajištění akutní péče, pokud by byla třeba, i v rámci jedné porodnice. Stejně tak fyziologicky probíhající porody vedou porodní asistentky a lékaři do nich nezasahují,“ vysvětlil Vojtěch. Problematická by byla i prodleva při transportu rodičky do zdravotnického zařízení v případě vzniklých komplikací. „V kritických okamžicích během porodu je i deset nebo patnáct minut příliš dlouho,“ dodal. Vedle toho neexistuje systém, jak by byla v porodním domě hrazena poskytovaná péče. Prostředky veřejného zdravotního pojištění mohou čerpat pouze porodnice, které splňují určité standardy, jak po stránce vybavení, tak personální. „V České republice funguje 96 porodnic a z toho v polovině z nich proběhne méně než 500 porodů ročně, tedy fakticky to jsou malé porodní domy,“ popsala Pařízková.
Ludmila Hamplová
