Jsou zdravotní sestry náchylnější stát se oběťmi domácího násilí, protože je svazují vlastnosti, které jsou typické pro jejich povolání? Na tuto otázku by mohly odpovědět psychologové, pokud by k tomu měli důvod, totiž pokud by sestry byly vystaveny domácímu násilí častěji než ostatní ženy. V Česku takové signály nejsou, zdá se, že ani nikdo nezkoumal možné souvislosti s výskytem tohoto fenoménu nejen ve vztahu ke zdravotníkům, ale vůbec ve vztahu k nějaké profesi. Ve Velké Británii ale na podzim zveřejnila charitativní organizace Cavell Nurses’ Trust průzkum, z něhož vyplynulo, že 14 procent zdravotních sester je vystaveno domácímu násilí, na rozdíl od výskytu v populaci, který je kolem čtyř procent, rozdíl je tedy zhruba trojnásobný. Tamní odborníci pak přišli s vysvětlením možných příčin. Deník Mirror k tomu připojil typický příběh sestry, která musela utéci od svého partnera i s malými dětmi a ztratila tak kontakt s povoláním.
Jak už jsme publikovali ve Zdravotnickém deníku, více než jedna čtvrtina násilí ve společnosti se odehrává ve zdravotnictví. „Nejčastějším terčem násilí při poskytování zdravotní péče jsou všeobecné sestry. Právě ony jsou s pacienty – na rozdíl od jiných profesí ve zdravotnictví – nejvíce času,“ napsal před časem ve svém článku pro ZD Jaroslav Pekara z Vysoké školy zdravotnické. Jak jsou na tom ale sestřičky v okamžiku, kdy přijdou z práce domů? Unavené, vystresované, ale pořád ještě schopné obětování a trpělivého snášení strastí a bolestí druhých? Nevíme, alespoň v Česku ne. Zdravotnický deník se pídil potom, zda u nás existuje nějaký výzkum, nebo alespoň dílčí zkušenosti expertů. Obrátili jsme se mj. na zkušenou organizaci Bílý kruh bezpečí, která u nás pomáhá obětem násilí. „Mezi klienty/kami Bílého kruhu bezpečí jsme nevysledovali žádný trend, který by svědčil pro vztah určité profese a míry zranitelnosti vůči domácímu násilí. Z tohoto důvodu nemáme specifická doporučení pro oběti domácího násilí, která by přihlížela k jejich profesi,“ odpověděla nám prezidentka této organizace Petra Vitoušová, když jsme se ptali na její zkušenosti a případná doporučení.
V Česku máme různé příručky, návody a statistiky, které se týkají násilí. Víme, jak probíhá násilí vůči zdravotníkům ze strany pacientů, víme, jak se mu bránit. Máme dokonce příručku jak pomáhat obětem domácího násilí, v níž jsou speciální kapitoly věnované sestrám, tedy tomu jak ony mají pomoci obětem domácího násilí. Kdo ale pomůže pomáhajícím?
Sestry se snaží své vztahy „léčit“
Nemáme-li česká data, podívejme se, co zjistili ve Velké Británii. Na podzim zveřejnila charitativní organizace Cavell Nurses’ Trust výsledky průzkumu, které způsobily v zemi velký poprask. Zpráva byla nazvána Skint, shaken yet still caring. But who is caring for our nurses? Volně přeloženo: Švorc, otřesené, stále ještě pečující. Ale, kdo se postará o naše sestry? Hlavním zjištěním je, že sestry byly v posledním roce třikrát častěji – v porovnání se zbytkem populace – vystaveny domácímu násilí ze strany svého partnera, či ex-partnera a 2,2 procenta sester utrpěla v důsledku domácího násilí nějaké zranění. Také se ukázalo, že britské sestry mají ekonomické potíže, konkrétně mají dvakrát vyšší riziko, že si nebudou moci dovolit základní životní potřeby. Zjistilo se i to, že dvě z pěti sester trpěly v uplynulém roce nějakou tělesnou či duševní nemocí.
Charitativní organizace Cavell Nurses’ Trust poskytuje podporu britským sestrám, porodním asistentkám a zdravotním asistentům ať už ještě pracují, nebo jsou v důchodu, pokud se ocitnou v životní krizi, respektive, pokud na ně dolehnou osobní nebo finanční potíže, obvykle v důsledku nemoci, stáří či právě domácího násilí. Pomoc poskytuje zdarma.
Jaká jsou možná vysvětlení překvapivých závěrů výzkumu? Podle National Centre for the Study and Prevention of Violence and Abuse (NCSPVA) jedním z mnoha komplexních důvodů, proč jsou sestry vystaveny vyšší míře domácího násilí, by mohly být hodnoty, jichž se drží při své každodenní práci jako je péče o druhé, soucit, a odvaha.
Claire Richardsová odbornice NCSPVA, která pracuje v University of Worcester, pro Nursing Times říká: “Hodnoty, které přitahují sestry k jejich povolání – včetně šesti hlavních – péče, soucit, kompetence, komunikace, odvaha, oddanost – mohou zvýšit pravděpodobnost, že zůstávají s partnerem, který je zneužívá a hrubě s nimi zachází. Zůstávají z důvodu altruismu nebo proto, že jsou přesvědčeny, že jejich partner je potřebuje. (V angličtině se tyto hodnoty spojené s povoláním sestry označují jako 6 C – tedy care, compassion, competence, communication, courage, commitment). Sestry vidí partnerovo chování jako součást širšího problému například s depresí, ztrátou zaměstnání nebo nadměrným pitím alkoholu a chtějí ho léčit, či uzdravovat.“
Dame Christine Beasleyová, bývalá hlavní sestra Anglie a patronka Cavell Nurses’ Trust, byla při čtení výsledků této zprávy prý velmi sklíčená. „Víme, že některé všeobecné sestry v první linii jsou vystaveny násilí ze strany pacientů. Zjištění, že některé také čelí násilí ve svém osobním životě je šokující,“ uvedla.
“Sestry ze sebe vydávají vše, aby pečovaly o své pacienty. Je proto šokující a úděsné, že za zavřenými dveřmi jedna ze sedmi sester zažívá domácí násilí. Zvlášť znepokojující je, když si uvědomíte, že ohromný počet jich už tak trpí slovním a fyzickým násilím na pracovišti. Navíc, příliš mnoho sester se potýká s nedostatkem peněz na základní výdaje a žije v nepohodlí kvůli dlouhodobému onemocnění,“ doplnil svou kolegyni Simon Knighton, šéf Cavell Nurses’ Trust.
Klíčová zjištění výzkumu
Online výzkum proběhl u 2 254 sester, porodních asistentek a zdravotnických asistentek, včetně jejich mužských variant. Účastníci byli získáváni prostřednictvím kampaní na sociálních sítích. Sestry tvořily více než 70 %, porodní asistentky přes 9 % a zdravotnické asistentky 20 %. Dále pokud budeme hovořit o sestrách, máme na mysli i porodní i zdravotnické asistentky (pokud není výslovně uvedeno jinak):
- Sestry byly v posledním roce třikrát častěji než zbytek populace vystaveny domácímu násilí ze strany svého partnera, či ex-partnera (14 % v porovnání s 4.4 %). Jinak vyjádřeno, je to jedna ze sedmi sester.
- Jedna z 50 sester byla partnerem nebo ex-partnerem zraněna v důsledku domácího násilí (2.2%)
- Sestry a porodní asistentky mají dvakrát větší šanci než zbytek populace, že si nebudou moci dovolit základní životná potřeby, u zdravotnických asistentek je to dokonce trojnásobek.
- Jedna z pěti sester byla někdy nucena vynechat jídlo, protože se octila ve finančních obtížích (18.4%).
- Jedna ze dvou sester si nemůže dovolit udržovat svůj domov prostřednictvím pravidelných oprav, to je dvakrát více než u zbytku populace (19%)
- U sester byl zjištěn o 25 % vyšší výskyt dlouhodobého tělesného či duševního onemocnění než u běžné populace (42,5 % v 34,0 %), to znamená u jedné z pěti sester.
- Pouze jedna sestra z pěti považuje své zdraví za „velmi dobré“ v porovnání s běžnou populací, kde je tento poměr 1:3
Příběh sestřičky Louise
Na svých webových stránkách deník The Daily Mirror přiblížil téma domácího násilí na příběhu sestry Louise.
Louise si zamilovala svoji práci na částečný úvazek v tzv. nursing home (něco mezi naší LDN a pečovatelským domem), mohla si tak přivydělávat na studia na univerzitě. Její obor ovšem neměl žádný vztah k ošetřovatelství. Když studia končila, byla smutná, že musí opustit i svoji práci. Poté co jí v tom podpořili kolegové z nursing home, rozhodla se, že se z ní stane vzdělaná sestra.
Ošetřovatelství jí sedlo. „Přišlo mi, že pečovat o druhé lidi je pro mě nejpřirozenější práce na světě. Jednou jsem si uvědomila, že už se nebudu ohlížet zpět,“ svěřila se Mirroru. Kvalifikaci získala v roce 2005 a pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v místě svého bydliště. Měla ráda rozmanitost své práce a cítila, že se rozhodla správně.
Bohužel jí partner začal stále více ubližovat – tělesně, emočně i finančně – a po několika letech se její život obrátil vzhůru nohama. Učinila však odvážné rozhodnutí – partnera opustila a vzala s sebou své malé děti. “Prostě jsem vypadla. Já a mé děti jsme v tomto domě nebyli v bezpečí a neměli jsme jinou možnost, než jít pryč a nikdy se nevrátit,“ vypráví.
Louise s dětmi vyhledala ženský útulek. Měla s sebou tenkrát akorát tašku s oblečením a pro každé dítě jednu hračku. Pracovníci útulku jí rychle našli bydlení, ale nacházelo se stovky kilometrů od jejího domova, opustila svou práci i přátele.
Musela se z neutěšené situace vyškrábat nahoru a vybudovat svým dětem nový domov. Rodině pomohla radnice, darovala jí nábytek, ledničku a pračku. Louise ale nemohla pracovat, starala se o děti, měla problém nakoupit základní potřeby jako jsou ručníky, příbory, pánev, záclony. Pak jí ale pomohla organizace Cavell Nurses’ Trust a Louise si rychle přeměnila nový dům v domov. Zaměřila se na návrat k povolání sestry, charita jí zaplatila registrační poplatek pro vstup do profesní organizace. “Pomoc a podpora ze strany Cavell Nurses’ Trust nám přinesla velkou změnu. Bylo mi trapné prosit o pomoc, ale udělala jsem to. Chtěla bych vyzvat všechny sestry, aby byly statečné a takový krok učinily. Nebudete odsuzovány. Tolik jsem toho dala během své praxe sestry a jsme vděčná, že teď Cavell Nurses’ Trust je tady pro mě, když potřebuji pomoc,“ shrnuje přeci jenom šťastnější konec svého příběhu Louise.
-cik-
