Až dvě miliardy během tří let. Tolik by podle ministerstva zdravotnictví bylo možné uspořit díky opatření, které snižuje maximální ceny biosimilars o 30 procent a generik o 40 procent. Peníze by měly jít na nová nákladná léčiva, která každým rokem spolknou miliardu až dvě navíc oproti roku předcházejícímu. Mělo by tak jít o první z řady kroků, které mají dostávat oblast centrové péče do únosných mezí. Změnu formou pozměňovacího návrhu k novele zákona o léčivech předložil předseda sněmovního zdravotnického výboru Rostislav Vyzula. O osudu novely i pozměňovacího návrhu by měli poslanci rozhodnout ve třetím čtení 9. listopadu.
„Nic podobného, co se událo v posledních několika týdnech v podobě naprosto nebývale tvrdého lobbingu farmaceutických firem po poslanecké sněmovně a sdělovacích prostředcích s vedením kampaně a téměř strašením pacientů, jsem za tři roky, kdy jsem ministrem zdravotnictví, nezažil,“ konstatuje ministr Svatopluk Němeček. O lobby se dokonce snaží i švýcarské velvyslanectví, které ve věci žádalo o schůzku s ministrem Němečkem (více zde). O argumentech obou stran jsme psali také zde či zde.
V Česku každoročně roste počet pacientů, kteří užívají biologickou léčbu. V loňském roce jich bylo celkem 46 tisíc, přičemž šlo hlavně o nemocné s onkologickými, hematologickými, neurologickými a oftalmologickými diagnózami. Jen VZP pak za svých 30 tisíc pacientů v letošním roce zaplatí kolem 9,28 miliardy korun. Loni přitom hradila biologickou terapii necelým 27 tisícům a dala za ni 7,85 miliardy. Podle náměstka VZP Petra Hoňka činí 15procentní nárůst z centrové péče nejrychleji rostoucí segment vůbec.
„Meziroční nárůsty nákladů se pohybují mezi 1,5 až dvěma miliardami korun a děje se to se skřípěním zubů všech poskytovatelů, protože každý rok dochází k nedodržení limitů a většímu nárůstu, než je plánováno. To je známka, že jsme úspěšní – pacienti, kteří dříve umírali, dnes žijí mnoho let. Abychom to mohli dlouhodobě udržet, nezkolaboval nám systém zdravotního pojištění a mohli nadále zvyšovat počet pacientů, kteří nejmodernější léčbu dostanou, měly by se ceny dostat na normální evropskou úroveň,“ uvádí Němeček.
V současnosti je v zákoně zafixována maximální cena biosimilars o 15 procent nižší oproti originálu, u generik pak o 32 procent nižší. „Ceny účtované po přístupu k levnější kopii se zdají ve srovnání s jinými zeměmi stále vysoké,“ poukazuje náměstek VZP Honěk. Proto by se podle návrhu Rostislava Vyzuly, na němž se podílelo i samo ministerstvo, nyní měla maximální cena biosimilars snížit o 30 procent a u generik o 40 procent. Podle Hoňka je přitom například biosimilar přípravku Infliximab, používaný na autoimunitní choroby typu revmatoidní artritida, lupénka či Bechtěrevova choroba, v Dánsku o 40 procent levnější než originál, ve Švédsku je levnější o 45 procent, na Islandu či v Maďarsku o 30 procent a v Polsku o 32 procent. Etanercept, používaný taktéž na tato autoimunitní onemocnění, pak má třeba v Irsku biosimilar levnější o 30 procent. V nadcházejících letech přitom mají přijít biosimilars minimálně u devíti léků, které si v současnosti vyžadují náklady ve výši šesti miliard. Navrhované třicetiprocentní snížení maximálních cen by tak oproti současnému stavu znamenalo úsporu dvou miliard ročně.
Příprava na 80 nových molekul
MZ i VZP ovšem zdůrazňují, že nejde o úspory v pravém slova smyslu. „Nechceme opatřením ušetřit, ale dosáhnout toho, aby léčbu dostávali i další pacienti. Pokud návrh, který má plnou podporu ministerstva, projde, vygeneruje pro český systém úsporu dvou miliard korun, která bude plně použita na léčbu dalších pacientů se závažnými onemocněními. Pevně věřím, že poslanci dají při hlasování přednost zájmu českých pacientů před tím, aby si bohaté farmaceutické firmy nadále zvyšovaly své zisky. Objevovaly se argumenty, že jsou u nás léčiva už teď tak levná, že když budou ještě levnější, tak budou nejlevnější na celém světě, když to přeženu. To prostě není pravda. Máme levná léčiva, která jsou dnes standardně na trhu a která podléhají některým procedurám SÚKL a zdravotních pojišťoven. U inovativních léčiv to ale neplatí, ty mají zvláštní režim a máme je drahá,“ říká ministr.
„Ceny pro nás v čase klesají pomaleji, než v dalších státech, a mají pomalejší dynamiku. Opatření tedy zvýší dynamiku poklesu. Vidíme srovnání, že v jiných zemích je za půl roku, za rok cena pod hranicí, která je v České republice. Nacházíme se sice mezi zeměmi s levnějšími léky, ale dynamika poklesu cen je podprůměrná,“ upřesnil pro ZD Honěk, který také vyvrací analýzy farmaprůmyslu zpochybňující úspory přinesené snížením maximálních cen. Potvrzuje zároveň, že finance půjdou na péči o další pacienty. „Miliardy se pochopitelně nikam nevytratí, protože během dvou až tří let očekáváme v tomto segmentu příchod až 80 nových přípravků, které budeme muset nějakým způsobem uhradit. Bez poklesu, který je v intencích toho, co je v Evropě obvyklé, se nám to nemůže povést. Vedlo by to k tomu, že by byla léčba pro řadu pacientů, kteří ji potřebují, nedostupná,“ doplňuje Honěk.
Podle něj i podle ministra Němečka přitom nehrozí, že by kvůli snížení maximálních cen někteří výrobci do Česka odmítli jít. „Změna má snížení posunout u generik o osm procent. Už nyní společnosti dovedou upravovat ceny mnohem níže. Jde o kompromis a ne žádný cenový seskok oproti jiným zemím,“ dodává Honěk.
Léčba má výsledky, pacienti žijí déle, potvrzují registry
Jak už bylo řečeno, pacientů na ekonomicky náročné centrové léčbě přibývá. Například počet nově diagnostikovaných s onkologickým onemocněním mezi lety 2010 a 2014 rostl ročně o dvě procenta, o čtyři procenta každý rok pak stoupalo množství žijících pacientů s rakovinou. Velmi výrazně se tak rozevírají nůžky mezi úmrtností a počtem nově diagnostikovaných. Je to přitom právě centrová léčba, kde měl Ústav zdravotnických informací možnost jako v jedné z prvních oblastí využít novelu zákona o zdravotních službách, která mimo jiné umožnila využití anonymizovaných dat zdravotních pojišťoven. Od roku 2009 do loňska tak bylo identifikováno téměř sto tisíc lidí, kteří užívali biologickou léčbu v některém z celkem 14 segmentů péče, kde je její nasazení možné.
„Dynamiku segmentu centrové léčby ženou nahoru dlouhodobě léčení pacienti, pacienti v takzvané prevalenci. To je také noční můra velkých zdravotnických zařízení v České republice, protože pokud se specializují třeba na léčbu onkologických pacientů, tak jich tam řada zůstává a je léčena dlouhodobě. Z roku na rok tak zvyšuje náklady, které je třeba kalkulovat. Jsme totiž národ, který stárne, pacientů bude přibývat a s prodlužujícím se přežitím míříme k vyspělým státům Evropy – což s sebou ponese další a další náklady,“ shrnuje ředitel ÚZIS docent Ladislav Dušek.
Díky pojišťovenským datům jsme ovšem zjistili ještě jednu velmi důležitou věc – totiž že data sbíraná v rámci registrů jednotlivých onkologických onemocnění zahrnují přes 90 procent všech pacientů. Právě údaje v nich sesbírané přitom umožňují hodnotit přežití pacientů. Například u nádoru tlustého střeva a konečníku je medián celkového přežití při léčbě Avastinem 26,5 měsíce, někteří pacienti ale na léčbě setrvávají i 70 až sto měsíců. Výbornou zprávou je navíc to, že podle dat z registru CORECT máme o pět měsíců vyšší medián celkového přežití, než jaký byl v registrační studii. U rakoviny prsu při léčbě v adjuvanci pak dokonce křivka celkového přežití téměř neklesá a ženy tak z terapie těží dlouhodobě (celkové přežití je dle registru BREAST delší než čtyři roky u 92 procent žen).
Pracovní skupina má najít dlouhodobé řešení
Vraťme se ale ještě na závěr k opatřením, která mají centrovou péči ukočírovat. V poslední době začala bít na poplach zejména VZP – a vzhledem k výše uvedeným číslům není divu. Na ministerstvu se proto začala scházet pracovní skupina, v níž jsou zástupci MZ, SÚKL, pojišťoven či velkých poskytovatelů péče. Prvním krokem ke zlepšení situace je právě popsané opatření.
„V rámci ministerstva budeme upravovat některé vyhlášky, další pravomoci má v rukou SÚKL a zdravotní pojišťovny. Určité věci je ale třeba změnit zákonem, a vzhledem k tomu, že zákon o léčivech je v poslanecké sněmovně, nechtěli jsme riskovat čekání a další propad systému,“ přibližuje ministr Němeček. Jeho resort spolu s poslancem Vyzulou (který je také členem správní rady VZP) tak připravil pozměňovací návrh, který je ovšem typickým přílepkem. „Není to optimální řešení z hlediska legislativního procesu, uznávám, ale situace týkající se finanční udržitelnosti je tak alarmující, že jsme chtěli konat rychle,“ doplňuje ministr.
Petr Honěk ovšem poukazuje, že tato opatření nejsou hlavní metou pracovní skupiny. Ta by se primárně měla věnovat dlouhodobým procesům, jak léky posuzovat.
Zatímco u cen neoriginálních léků ministerstvo i VZP sestřelují jednotlivé argumenty farmaprůmyslu proti změně, co se týče pozměňovacího návrhu týkajícího se distributorů, který předložila skupinka poslanců v čele s Jiřím Běhounkem (podrobně zde), spokojuje se resort s obecnými konstatováními. „Vždycky když chce někdo něčemu zabránit, hledá spoustu argumentů. Opatření v návrhu je o žádosti lékárny, aby jí bylo dodáno. Nebrali jsme to tedy jako relevantní argument proti návrhu,“ říká náměstek pro legislativu Radek Policar.
Michaela Koubová
