Ministerstvo zdravotnictví a školství plánují navýšení kapacit lékařských fakult o 25 procent. Důvodem je propad počtu lékařů, který by nás jinak v nadcházejících letech čekal kvůli odchodům do důchodu. Podle analýz Ústavu zdravotnických informací a statistiky sice nyní ještě lékařské fakulty zvládají doplňovat počty lékařů a dokonce mírně navyšovat úvazky, jenže podle nejnovějších údajů by nemocnice beztak potřebovaly tisíc až dva tisíce doktorů navíc. Peníze na růst kapacit mají být zajištěny pomocí dotačních programů, v rámci kterých by v roce 2017/2018 ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) ráda na vzdělávání lékařů a učitelů rozdělila miliardu korun.
„Pokud se nebude nic měnit, začne se problém poměrně výrazně projevovat po roce 2018, kdy se poměrně velký počet lékařů dostane do důchodového věku. V současnosti, bavíme se o horizontu jednoho dvou let, je situace stabilizovaná. V roce 2015 dokonce došlo k mírnému nárůstu lékařských úvazků o 558, tedy necelá dvě procenta. Data, která máme z ÚZIS, potvrzují, že většina absolventů lékařských fakult skutečně nastupuje do zdravotnického systému. Stav nás ale nesmí ukolébat, protože tu hrozí krize v oblasti stárnutí lékařů a my ji musíme začít řešit už nyní, protože opatření mají veliké zpoždění. Když teď začneme něco dělat, efekt se dostaví v řádu mnoha a mnoha let,“ shrnuje situaci ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD).
ÚZIS vypracoval tři typy analýz – demografický model vycházející ze stávající lékařské populace, síťový model mapující strukturu služeb a potřebu zdravotnických profesionálů a mezinárodní srovnání. Co ukázaly? Podle demografické analýzy byl v roce 2013 věkový průměr českých lékařů 48 let (medián 49 let), nad 60 let je při přepočtu na úvazky více než 21 procentům doktorů.
„Lékaři v České republice jsou staří. To je objektivní realita a řešit se to mělo už asi před 15 lety,“ říká k tomu ředitel ÚZIS Ladislav Dušek. Podle predikce přitom bude v roce 2020 více než 60 let 31 procentům lékařů a 18 procentům bude dokonce nad 65 let, přičemž věkový průměr bude 50 let. V roce 2025 pak průměrný věk vzroste o rok, přes 65 let už ale bude 22 procentům lékařů. „Je alarmující, že u některých specializací dosahuje průměrný věk lékařů zhruba 58 let. To je příklad praktických lékařů pro děti a dorost,“ upozorňuje Němeček (je otázka, jak v tomto směru pomůže či nepomůže sloučení PLDD a nemocničních pediatrů do jednoho oboru – pro PLDD se tak totiž prodlouží vzdělávání o půl roku).
Podívejme se na opačný konec věkového spektra, tedy na absolventy lékařských fakult. „Když započítáme novou produkci lékařské fakulty Ostrava, vyprodukují školy ročně zhruba 1060 nových lékařů. Z dlouhodobých statistik a registrů víme, že jich 70 až 100 nenastoupí a čtyři až šest procent velmi rychle, zhruba do půl roku, zaměstnání opustí. Ti, kteří nastoupí, také nepracují na plný úvazek, ale na zhruba 0,9. Když si to spočítáte, je to 850 plných úvazků českých lékařů do českého zdravotnictví ročně,“ popisuje docent Dušek. Z modelu tak vyplývá, že současná produkce nových absolventů, kteří nastoupí do praxe, nebude od roku 2018 schopna krýt úbytek kapacit z důvodu stárnutí populace lékařů, a to ani za předpokladu, že budou pracovat lékaři nad 65 let v počtu více než tří tisíc úvazků.
Co se týče síťového modelu, podle počtu oddělení, JIP a dalších částí lůžkové péče analýza ukázala, že pokud vycházíme z minimálních parametrů daných personální vyhláškou, schází v nemocnicích přinejmenším 1055 úvazků. K tomu je pak nutno počítat s rezervou na lékaře potřebné pro sociální služby či posudkovou a revizní činnost, což je okolo 600 úvazků.
Mohlo by vás zajímat
Podobně vyznívá i srovnání s některými okolními zeměmi. V Česku bylo dle dat OECD v roce 2014 na tisíc obyvatel 3,87 lékaře, v Německu to bylo 4,11 a ve Švýcarsku 4,13. Oproti Německu nám tak schází 2580 lékařů, oproti Švýcarsku 2791 lékařů. „Není tedy pravda, že má Česká republika předimenzovaný počet lékařů na počet obyvatel,“ říká k tomu ministr Němeček. Na druhou stranu je ovšem dodejme, že obě země dávají do zdravotnictví podstatně více peněz.
„Závěr je shodný – je třeba navýšit počty dostupných úvazků lékařů a zajistit je z hlediska nových absolventů tak, abychom zdravotnický systém posílili o 1500 až 2000 nových úvazků a zároveň obměnili lékaře, kteří budou odcházet na zasloužený odpočinek. Prediktivní modely dokládají, že stavu lze docílit navýšením produkce absolventů lékařských fakult o 20 až 25 procent, a to dlouhodobě, tedy do roku 2035 až 2040,“ uvádí Němeček s tím, že chce spolu s MŠMT vypracovat strategický model, jak problém co nejrychleji a nejefektivněji řešit.
„Nárůst plus deset procent nestačí, plus šestnáct je tak na hraně. Optimální je 20 až 25 procent, kde se s perspektivou deseti patnácti let začneme dostávat do převisu 2500 až 3000 úvazků. V tu chvíli by se to celé mělo přehodnotit a produkci lékařských fakult revidovat. Je také nutné si uvědomit, že to nejde udělat skokově, protože když se nyní na lékařské fakulty přijme o tisíc lidí víc, tak z nich určitě nebudou kvalitní lékaři. Musí tam být nějaká příprava, přijít noví učitelé, protože ti stávající jsou už nyní zahlceni, musí se připravit infrastrukturní podoba nové výuky,“ vysvětluje Ladislav Dušek.
Problém ovšem sahá ještě dále. I když všechny lékařské fakulty zaznamenávají nárůst počtu uchazečů o studium, jejich kvalita není taková, jak by bylo záhodno. „Musíme populaci maturantů motivovat a vytvářet předpoklady pro budoucí kariéru, že skutečně ti nejlepší s přírodovědným zaměřením budou chtít na našich fakultách studovat. To bude vyžadovat úsilí už od střední školy a musí to být celospolečenská záležitost,“ uvádí předseda Asociace děkanů lékařských fakult ČR Miroslav Červinka. Podle ministra Němečka hraje roli také způsob, jakým se dnes o zdravotnictví mluví. „Mladý člověk se rozhoduje, kam půjde, a pak na veřejnosti slyší, že je zdravotnictví černá díra jak někdo ze zdravotnických činovníků mluví o tom, jaká je to katastrofa, hrůza a jak se všechno hroutí. Realita je přitom někde jinde. Chtěl bych proto vyzvat všechny, kdo se ve veřejném prostoru na téma zdravotnictví vyjadřují, aby trochu vážili slova. I tímto se velmi snižuje atraktivita zdravotnického povolání, a to nejen lékařského. Peníze budeme schopni dříve či později vyřešit, ale abychom vzali povolání charakteristiku přitahující lidi, kteří chtějí pomáhat, to by byla velká škoda,“ myslí si Němeček.
Kolik bychom tedy měli mít studentů lékařských fakult? „Abychom zajistili kvalitní zdravotní péči pro všechny obyvatele i po roce 2020, chybí nám 250 až 300 absolventů ročně a měli bychom na to zareagovat nejpozději od následujícího akademického roku 2017/18. Lékaře proto chceme spolu s učiteli do prioritních profesí, které chceme řešit přednostně od příštího akademického roku prostřednictvím speciálního dotačního programu,“ přibližuje ministryně školství Kateřina Valachová. „Byla bych ráda, kdyby na tyto speciální programy pro příští akademický rok byly pro obě profese naplněny částkou jedna miliarda korun,“ dodává ministryně, podle které je také nutné zajistit na lékařských fakultách dostatek kvalitních garantů studijních programů i oborů. Tomu by měl pomoci záměr zvýšit v následujících letech prostředky plynoucí do vysokých škol.
Vysoké školy si spolupráce obou ministerstev váží, zároveň ovšem podtrhují finanční aspekty. „Za všechny vysoké školy chci deklarovat, že se chceme na opatřeních podílet a realizovat je. Problém je ale ve finančních prostředcích, ať už na věci, které se týkají výuky materiální, ale i zajištění kvality ze strany učitelů. Lékařské fakulty svou dosavadní kvalitu výuky budoucích lékařů musí dotovat z jiných zdrojů, které získávají mimo přímou dotaci MŠMT,“ upozorňuje Miroslav Červinka.
Tyto prostředky si fakulty zajišťují výukou v angličtině – zahraniční studenti si totiž studium platí. Například děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Milan Kolář vypočítává, že na 1550 studentů dostává škola v rámci pedagogické činnosti 213 milionů korun. Z toho je nutno odvést daň přes 50 milionů, takže fakultě zbyde 163 milionů. Výukové mzdy si přitom vyžádají 154 milionů korun za předpokladu, že odborný asistent ve věku 45 let dostane průměrný plat 25 tisíc korun, docent (průměrně ve věku 57 let) 35 tisíc a profesor s průměrnou věkovou kategorií 59 let dostane 48 tisíc korun. Režie se pohybují okolo 34 milionů a investice dosahují zhruba 35 milionů korun. Nutné jsou mimo jiné proto, že kvůli zkracování hospitalizací není v nemocnicích tolik pacientů a fakulty je proto nahrazují výukou na simulátorech, které stojí miliony. „Za těchto podmínek mi vychází, že potřebujeme minimálně 222 milionů, ale máme 163 milionů. Je tu tedy deficit kolem 60 milionů. Jestliže se snažíme, aby odborný asistent měl alespoň 35 tisíc, docent 45 tisíc a profesor 60 tisíc, potřebuju dofinancovat 98 milionů. A to je jen stabilizace stávajícího stavu. Teprve teď začne navyšování počtu studentů. Když zvýšíme produkci o deset procent, bude to pro nás minimálně 15 procent studentů navíc. To vychází na zhruba 120 milionů,“ vysvětluje děkan Kolář s tím, že na olomoucké fakultě je v prvním ročníku 220 českých a 80 zahraničních studentů, přičemž platí, že anglicky studující medici nesmějí tvořit víc než 25 procent. „Počet českých studentů tedy klidně zvýšíme o 20 i 30 procent, ale pak musíme ubrat těch anglických, protože fakulta není nafukovací. Tak přijdeme o zdroje a bude otázka, jak to máme dofinancovat. Když tu tedy bude jasná garance státu a dotace, abychom mohli vychovávat české studenty, nevidím v tom problém. V tuto chvíli ale nemůžeme, protože bychom ohrozili vlastní přípravu našich studentů,“ dodává Milan Kolář. Pokud mají tedy zahraniční samoplátci uvolnit místo českým studentům, bylo by podle lékařských fakult potřeba zajistit navýšení financí ideálně o miliardu.
Podobná analýza, jaká byla zpracována u lékařů, se nyní chystá i u zdravotních sester. Už nyní ovšem docent Dušek upozorňuje, že u sestřiček je situace podstatně horší. „Nerad bych se i u lékařů dostal do situace, jako je nyní u zdravotních sester, kdy máme problém, který graduje,“ dodává ministr.
Michaela Koubová
