01Netýká se to jen myší. Proč gestikulujeme. Mikrokapsule proti lupénce. Minimozky. Přetížené mozky.
Mohlo by vás zajímat
Sýr působí na mozek stejně jako droga
Studie Americké národní lékařské knihovny zkoumala, proč jsou některé potraviny téměř návykové. Například sýry.
Vědci požádali téměř pět set lidí, aby vybrali, bez kterých potravin se téměř neobejdou – jsou na nich nejen v přeneseném slova smyslu závislí, píše Medical Daily.
Na čele žebříčku se objevila pizza, ale ne díky své chuti, ale kvůli tomu, že téměř vždy obsahuje i sýr. Čím víc sýra, tím je jídlo oblíbenější.
Sýry obsahují kasein, ostatně stejně jako všechny mléčné výrobky. Tato látka působí na mozek podobně jako opium – potěšení z jedení sýra tak vede až k závislosti.
Kromě toho, že lásku k sýru lze obhájit vědecky, se studie zabývala i dalšími jídly, která mohou vyvolat závislost. Přišli na to, že v potravinové závislosti hraje roli i to, jak byla jídla připravena. Zvítězil tuk; jinak řečeno se věci mají tak, že čím tučnější a mastnější jídlo, tím je větší šance, že si na něj lidé vytvoří závislost.
Esperanto je, když děláme posunky
Italští vědci zjistili, že gesta předchází slovům o 150 milisekund. Skutečným esperantem tedy není esperanto samo, ale univerzální gesta a posunky.
Elisa De Stefaniová a Doriana De Marcová z oddělení neurověd na Parmské univerzitě vyzkoumaly, že komunikace se skládá z první fáze spojené s gestem a z druhé fáze spojené se slovem, které mají navíc své přesné načasování.
Expertky ve své studii nazvané Gesto a slovo: Jeden proces, nebo dva rozdílné procesy? zkoumaly spojitost mezi jazykem gest a řečí s použitím transkraniální magnetické stimulace, kdy je možné vidět, jak je za 0,1 sekundy od pohybu gesto automaticky přijato díky stimulaci v mozkové kůře toho, komu je komunikace určena. Ten tak simuluje v mozku tento pohyb, a proto dokáže lépe pochopit jeho význam.
Třeba v divadle jsou věty, které si lépe pamatujeme, doprovázeny výmluvnými gesty. Když jsou naopak věty doprovázeny gesty, která příliš neodpovídají tomu, co bylo řečeno, pak si je pamatujeme méně.
Využití takové komunikace s pomocí gest může být prospěšné u afázií, tedy poruch řeči nejrůznějšího původu a nejrůznějšího druhu. Prezentace gest a jim odpovídajících slov pacientům s afázií by jim mohla pomoci s rozvíjením jejich lexikální a sémantické zásoby a tím jim pomoci lépe rozumět slovům.
Mikrokapsule s buňkami by měly pomoct proti lupénce
Vylepšené buňky umístěné v mikrokapsulích by mohly přinést naději na vyléčení lidem, kteří onemocněli nepříjemnou lupénkou.
Tvrdí to aspoň souhrnná zpráva o zkoumání, které vedl Martin Fussenegger z ETH Zürich a o kterém se píše v magazínu Nature. Tyto buňky rozeznávají metabolity lupénky a pak na ně koordinovaně odpovídají. Produkují terapeutický protein, který se dostane do krve. Vědci experimentálně ověřili, že vylepšené buňky úspěšně léčí lupénku – alespoň u myšího modelu této choroby.
Soudobá léčba lupénky spočívá buď v každodenních injekcích anebo užívání protilátek a další medikamentů, které zaplavují celé tělo pacienty, aby v něm zasáhli zmíněné cytokiny. Lupénka ale nastupuje nepředvídatelně, takže lékaři jsou vždy o krok pozadu.
Fussenegger připomíná, že se o rozvinutí lupénky lékaři dozvědí, až když k němu dojde – a to je poněkud pozdě. Vylepšené buňky ale měří hladiny cytokinů, které rozpoutávají záněty vedoucí k lupénkovým lézím, v reálném čase. Když zjistí potíže, tak tyto buňky okamžitě zasáhnou a udusí rozvoj lupénky v zárodku.
Bioinženýři vyrobili miniaturní verze mozku
Výzkumní pracovníci z Brownovy univerzity vyvinuli relativně dostupnou metodu, jak vytvořit kuličky mozkové tkáně. Minimozky sice nemyslí, ale žijí a lze je využít v biomedicínském výzkumu.
Kuličky mozkové tkáně mohou vytvářet elektrické signály a také neurální spojení – synapse. Podle všeho mohou obstát i v neurologickém výzkumu, který si jinak jen obtížně shání kusy živých mozků.
Podle Molly Boutinové, která výzkum vedla, se vědci snažili získat kvalitní model použitelný pro laboratorní výzkum in vitro a doufali, že by i částečně mohl nahradit používání pokusných zvířat. Dlouho se takové snahy omezovaly na dvojrozměrné kultury nervové tkáně, minimozky se teď ale stávají jejich důstojnou alternativou.
Badatelé zdůrazňují, že jejich postupem lze z jediného vzorku tkáně živého mozku vyrobit tisíce minimozků. Jejich návod zahrnuje izolaci a zkoncentrování používaných buněk pomocí centrifugace a pěstování minimozků v kuličkách z oblíbeného média agarózy.
Minimozky z Brownovy univerzity mají asi průměr zhruba třetinu milimetru. Nejsou to ani první, ani nejsofistikovanější organoidy nervové soustavy, které jsme zatím viděli, jejich výroba je nicméně snadná a laciná – a to je něco, co se počítá dokonce i ve světě vědy, který jinak bývá pověstně marnotratný.
Multitasking zdraví mozku nebezpečný
Multitasking je poslední dobou nesmírně populární, zvládat souběžně víc činností je in. Jenže: Náš mozek se multitaskingem dostává do smyčky, ve které je čím dál těžší udržet pozornost.
Řešení více úkolů najednou způsobuje stres a spolu s ním rostou i hladiny kortizolu a adrenalinu. Oba hormony posilují tělo během zátěžových situací, ale pokud jsou takové situace spojeny s příjmem nových podnětů, zvedá se i produkce dopaminu – látky, obstarávající příjemné pocity.
Vzniká začarovaný kruh, kdy je zatížený mozek paradoxně odměňován „přepínáním“ mezi různými úkoly a zájmy. Soustředění se v tu chvíli vytrácí a je nahrazeno přeskakováním od jedné věci k jiné, čímž se celý proces zacyklí.
Aby toho nebylo málo prefrontální korové oblasti mozku jsou obecně náchylné k upoutání pozornosti na něco nového a s chutí skočí po čemkoli, co vás nasměruje pryč od již naťuknutých problémů.
Profesor Glenn Wilson z londýnské Gresham College přezdívá takovému stavu duše (nebo vlastně mozku) infománie. Podle Wilsona i jeden nevyřízený mail, čekající ve schránce, sníží IQ respondenta, soustředícího se na jiný úkol, o 10 bodů.
Neurovědci z kalifornského Stanfordu dospěli k závěru, že během multitaskingu se nové informace ukládají do nevhodných částí mozku, kde nejsou správně zařazeny a je proto obtížnější je později vydolovat zpátky.
Ondřej Fér, Týden
