Zdravotním sestřičkám by mělo do budoucna stačit středoškolské vzdělání. Alespoň si to myslí někteří poslanci a ministerstvo zdravotnictví. To v červnu na sněmovním zdravotnickém výboru představilo svůj návrh vzdělávání, který spočívá v o rok prodlouženém středoškolském studiu (psali jsme zde). Tento model prosazují na pracovní skupině, která se zabývá úpravou vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí na ministerstvu zdravotnictví, také poslanci David Kasal a Jana Pastuchová (oba ANO). Nápad se ovšem vůbec nelíbí České asociaci sester ani odborům. Zamýšlená změna totiž podle nich nevyřeší současný hlavní problém, tedy nedostatek sester, ba naopak ho může prohloubit.
Novela zákona 96/2004 o vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků ležela na ministerstvu zdravotnictví několik let, než ministr Svatopluk Němeček rozhodl, že je na čase ji oprášit a dodělat. Letos v červnu tak byl návrh rozeslán k připomínkování zhruba šesti desítkám subjektů. Výsledek? 1150 připomínek, mnohé protichůdné. Vyřešit sporné otázky přitom má pracovní skupina, která se během září a října sešla třikrát – a zatím bez valných výsledků.
Už na prvním jednání zazněl od zástupců sněmovny Jany Pastuchové a Davida Kasala požadavek na zavedení středoškolského modelu 4+1. „Za odborový svaz byl vysloven nesouhlas s tímto návrhem, ke kterému se přidali i další členové skupiny. Domníval jsem se, že na jednání této pracovní skupiny se bude řešit zákon jako celek, ale z vyjádření zástupců poslanecké sněmovny bylo zřejmé, že je ostatní problematika nezajímá a že chtějí řešit jen vzdělávání sester. Zástupci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy slíbili, že připraví stanovisko MŠMT, jestli je vůbec tato varianta možná,“ přibližuje na webu Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče jeho místopředseda Lubomír Francl.
Mohlo by vás zajímat
Kasal a Pastuchová navrhují, aby se zdravotničtí asistenti (připravovaní v současnosti čtyřletým studiem s maturitou) přeměnili přidáním roku studia na obor, který by se jmenoval např. praktická nebo zdravotní sestra, přičemž by zároveň došlo k navýšení kompetencí a zrušení odborného dozoru. Nejednalo by se prý přitom o rušení vysokoškolského studia, ale umožnění práce u lůžka těm, kdo na vysokou nechtějí. Podle poslanců se tak vyřeší nedostatek sester v lůžkové péči.
S tím ovšem nesouhlasí odbory ani Česká asociace sester. „O povolání sestry, jeho náplni práce a odborných činnostech stále častěji nerozhodují právě sestry, nýbrž lékaři, poslanci a senátoři. Řada z nich však ošetřovatelství nestudovala a o výkonu povolání sestry, jak se domníváme, ví velmi málo. V současné době, kdy se požadavky na toto extrémně náročné povolání neustále zvyšují, se setkáváme se snahou povolání sestry degradovat do doby před 20 lety. Za tu dobu se toto regulované povolání dostalo na špičkovou úroveň, české sestry a nejen ony ale i ostatní zdravotničtí pracovníci, jsou velmi žádáni v okolních státech EU i mimo ni, a to z důvodu své vysoké odborné kvalifikace. A proto jako poděkování zdevalvujeme jejich vzdělávání oproti jiným zemím EU?“ ptá se rada Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků.
A co na to druhá strana? „Stačí zajít do nějaké nemocnice a zeptat se, jak to ve skutečnosti chodí. Jsem původním povoláním zdravotní sestra, troufám si tedy říct, že znám nemocniční prostředí. Dosud mám v měsíci několik služeb, ptám se kolegů a rozhodně mám oči otevřené. A proto také nechápu, jak může jít vedení příslušných profesních organizací ve svých tvrzeních proti svým řadovým členům a členkám,“ říká Jana Pastuchová.
Problém se může naopak prohloubit. Kvůli penězům
Jedním z hlavních problémů jsou pochopitelně peníze. „Nelze předpokládat, že všichni tito absolventi půjdou okamžitě pracovat do zdravotnického zařízení, protože jejich finanční ohodnocení bude velmi nízké,“ uvádí ve stanovisku prezidium ČAS.
Mzdy a platy by se neměly změnit ani s proměnou vzdělávání – poslanci předpokládají, že by zdravotničtí asistenti transformovaní v sestry přidáním roku studia měli s vyššími kompetencemi (a tedy větší zodpovědností) stejné peníze jako nyní. Průměrný plat všeobecné sestry přitom v roce 2013 činil podle dat ÚZIS 28 706 korun, průměrná mzda byla 23 647. Zdravotničtí nelékařští pracovníci pod odborným dohledem nebo přímým dozorem pak měli průměrný plat 19 281 a mzdu 15 117 korun.
„Již jen při myšlence středoškolského vzdělávání sester nám musí být zcela jasný platový posun směrem k nižším platovým třídám. A tento krok opravdu přivede sestry do českého zdravotnictví? Obáváme se spíše odlivu, neboť již v této době je práce zdravotnických pracovníků podfinancovaná a všechny vlády ČR opětovně hledají nebo se snaží najít prostředky, jak tuto práci se zdravím obyvatel České republiky lépe ohodnotit,“ nechápe postup rada POUZP.
Jana Pastuchová se ale na věc dívá z jiného úhlu. „Nemíchejme prosím hrušky a jablka dohromady. Jedna věc je vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu a druhá jeho platové podmínky. Nechceme nikomu bránit, aby studoval vysokou školu. Na pracovištích ale chybí především standardní zdravotní sestry, které definuje především praxe, nikoliv roky vysokoškolského studia. Přidání kompetencí by bylo navzdory nízkému platového ohodnocení jistě přínosem. I pouhé přejmenování zdravotnických asistentů by jistě sehrálo pozitivní roli. Není to krok zpět, ale pouhé rozšíření možností, zvýšení kompetencí a v neposlední řadě šance, jak zachránit kritický nedostatek nelékařského personálu v nemocnicích,“ míní Pastuchová.
Další profese v už beztak nepřehledném systému
Právě finanční ohodnocení a zvyšující se náročnost práce související s nedostatkem personálu na odděleních je přitom důvodem, proč řada sester raději hledá práci jinde. „Důvody, proč je nedostatek sester, jsou jednak odměňování, protože platy a hlavně mzdy jsou neadekvátně nízké, ale v současnosti ještě větším problémem jsou pracovní podmínky. Po zavedení vyhlášky o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb se v mnoha zařízeních stalo minimum optimem, počty zdravotnického personálu se snížily a sestry (a nejen sestry) odcházejí právě pro velmi vysoké pracovní zatížení,“ podotýká Lubomír Francl. „Názorem našeho odborového svazu je, že není vhodné bourat vzdělávací systém, který se budoval 11 let. Je nutné spíše posílit praxi a změnit průběh praktického vyučování, který v současnosti na většině vysokých škol vzdělávajících v oboru všeobecná sestra není ideální. Měl by se vrátit model, který funguje na VOŠ,“ dodává.
Nutno podotknout, že navzdory nedostatku zdravotníků dnes většina zdravotnických asistentů, kteří vyjdou ze zdravotnických škol, vůbec v českých nemocnicích nenastoupí. Jedním z důvodů je to, že převážná část zdravotnických zařízení (a také zdravotních sester) nepochopila, jakou práci má vlastně zdravotnický asistent zastávat (měl by pomáhat sestře a dle jejích instrukcí se starat o pacienta, více jsme psali zde).
„V některých zdravotnických zařízeních pracují již dnes týmy zdravotníků, které jsou sestaveny tak, aby bylo zajištěno efektivní uspokojení potřeb pacientů. Tým vede sestra specialistka, vedoucí směny nebo staniční sestra, která plní i odborný dohled nad zdravotnickým asistentem, ošetřovatelkou a sanitářem. Každý z těchto zdravotnických pracovníků má svou roli a plní důležité úkoly. Tým dále tvoří všeobecné sestry, které pracují samostatně, i ty, které ještě nezískaly registraci a pracují pod odborným dohledem. Pokud vložíme do systému další profesi se vzděláním 4+1, bude systém ještě složitější než dosud a vznikne ještě větší zmatek v kompetencích, protože takový pracovník bude mít polovinu kompetencí všeobecné sestry a druhou polovinu zdravotnického asistenta,“ varuje vedení ČAS. „Komplexní tým pracovníků ošetřovatelské péče se neskládá pouze ze sester, máme zde další povolání, ať již zdravotnického asistenta, ošetřovatele či sanitáře. Všichni tito pracovníci patří do týmu, kde má každý své kompetence, postavení, i místo v systému ošetřovatelské péče. Nelze je nahradit univerzální sestrou 4+1,“ přidává se unie zdravotnických pracovníků.
Trend je studovat déle. Ve všech oborech
Vracení sester na střední školy se navíc při současném vývoji v jiných evropských zemích jeví jako analogie. „Naprostá většina rozvinutých zemí (kromě SRN) již vzdělávání sester na středoškolské úrovni opustila a vnímá je jako zastaralé a nevhodné pro sestru 21. století,“ poukazuje asociace sester.
Dalším problémem podle ČAS je, že absolventi střední školy nebývají mentálně připraveni na tak náročné povolání, jako je zdravotní sestra. „Na základě našich zkušeností se domníváme, že absolventi typu studia 4+1 nebudou dostatečně psychicky zralí pro náročnou zdravotnickou profesi, což je odradí od práce ve zdravotnických zařízeních. Současný trend ve společnosti je takový, že se mladí lidé snaží studovat co nejdéle a řada anket provedených ve školách potvrzuje, že využívají možnosti studovat jakoukoli další školu, než aby nastoupili do zaměstnání. Nedostatek zdravotníků v ošetřovatelské péči není způsoben typem jejich kvalifikačního studia, ale nepoměrem náročnosti povolání a výše finančního ohodnocení. Dále nejsou adekvátně vytvořené podmínky a motivační mechanismy v podobě kariérního a platového postupu, zvýšení kompetencí a jistoty zaměstnání, které by absolventy motivovaly k naplánování profesní kariéry v určitém oboru, ve kterém by se chtěli v budoucnu uplatnit,“ uvádí asociace.
Jenže podle Pastuchové takový přístup ke středoškolákům není na místě. „Dochází zde v podstatě k degradaci lidí se středoškolským vzděláním. Chápu, že dnešní studenti středních škol jsou mentálně trochu jinde, než jsme byli my před třiceti lety, ale to neznamená, že nemohou být právě tou milou, šikovnou zdravotní sestrou, která se nebojí přímé práce s pacienty, která je velice náročná, avšak vysokoškolské vzdělání rozhodně nevyžaduje. Vysokoškolsky vzdělaný personál samozřejmě potřebujeme také, řešila by ale spíš otázku, jak to udělat, aby nám po studiu na veřejných školách za státní prostředky neutíkal do zahraničí,“ uvádí Jana Pastuchová.
Další věc, na kterou upozorňuje strana nesouhlasící se zamýšlenou změnou, je riziko snižování kvality péče. „Vysokoškolské či vyšší odborné vzdělání všeobecných sester nelze nahradit jedním rokem odborné přípravy. Nyní se sestry odborně připravují tři roky, aby získaly potřebnou dávku znalostí a mohly kvalifikovaně pracovat ve zdravotnických zařízeních. Zkrácení doby odborné přípravy je z našeho pohledu nesystematické, nelogické a plyne z něj pouze snížení kvality poskytované zdravotní péče občanům státu,“ upozorňuje POUZP. „Nově navrhovaný systém rozhodně nepodpoří profesní růst a rozšíření odborných kompetencí sester, což může výrazně ovlivnit kvalitu ošetřovatelské péče. S tím rovněž souvisí finanční odměňování sester. V moderním systému ošetřovatelské péče bude potřebnější sestra, která bude schopna samostatně, komplexně a kvalitně zajistit péči o pacienty s různým typem diagnóz. Vzhledem k demografickým datům, která potvrzují stárnutí populace, lze očekávat nárůst poptávky po specializované péči o seniory s různým typem zdravotních či sociálních potřeb,“ doplňuje ČAS.
Více odpovědí příští týden
A tak zatímco sester bude se stárnutím populace potřeba stále více, zatím se trend v praxi projevuje spíše opačně. Jak se navíc ukázalo na pracovní skupině na ministerstvu, není ani jasný přehled o tom, kolik zdravotníků reálně v terénu schází a jaké absolventy z kterých škol vlastně české nemocnice nabírají. Data by měl poskytnout ÚZIS na dalším zasedání pracovní skupiny, které se bude konat 11. listopadu.
Zatímco pracovní skupina jedná, ministerstvo nelení. Ještě na začátku října byl plán takový, že připomínky k návrhu novely budou hotové do konce měsíce a v listopadu půjde materiál na vládu. Podrobnosti o tom, jak ministerstvo rozvrh zvládá, by měly zaznít v příštím týdnu. Na půdě poslanecké sněmovny se totiž bude konat seminář, kterého se zúčastní také všechny výše citované organizace. Vedle hlavní sestry ČR Alice Strnadové by pak měli dorazit zástupci MŠMT s tím, jak se na věc dívá jejich ministerstvo (nyní střední zdravotnické školy spadají pod něj), zaznít mají také hlasy sester z terénu či zástupců VOŠ a VŠ. O novinkách, které na semináři zazní, se záhy dočtete ve Zdravotnickém deníku.
Michaela Koubová
