Leukémie aspoň jednou prohrála. Rajčata a víno. Nesmrtelná protéza. Světlo na konci digestu.
Mohlo by vás zajímat
Roční děvčátko porazilo leukémii, pomohly jí editované geny
Stojíme na prahu revoluce v medicíně, na kterou se připravují i biotechnologické společnosti, zajásali dokonce i v jinak skeptickém New Scientistu.
Jednoroční holčička Layla se stala prvním člověkem, který odolal bezvýchodné leukemii pomocí technologie editace genů. Díky ní ji mohli léčit editovanými lymfocyty od jiné osoby.
Chystají se už další terapie, které zahrnují vpíchnutí DNA genů pro enzymy editovací technologie do těla pacienta. Imunolog Waseem Qasim z londýnské Great Ormond Street Hospital, který se svým týmem léčil Laylu, původně plánoval zahájit testy nové technologie s 10 až 12 pacienty až příští rok. Pak se ale setkali s Laylou trpící akutní lymfoblastickou leukemií, u které selhaly všechny pokusy o záchranu. Povedlo se jim získat zvláštní povolení a nasadili Layle léčbu, kterou vyvinuli odborníci z pařížské firmy Cellectis. Od té doby uběhlo několik měsíců. Podle Qasima se Layle daří dobře.
Qasim a jeho kolegové použili T-lymfocyty od zdravého dárce, popisují NatureNews a pak je editovali genovým editorem TALEN, který využívá umělé restrikční enzymy. S tímto editorem darovaným lymfocytům vypnuli geny, kvůli nimž by útočili na veškeré buňky Layly a také jim upravili další geny, díky čemuž darované lymfocyty získaly ochranu proti následující chemoterapii Layly.
Layle zlikvidovali její imunitní systém zasažený leukemií a pak ho nahradili editovanými T-lymfocyty. Qasim připomíná, že nejde o definitivní řešení pro pacienty s leukemií, je to ale způsob, jak je udržet naživu, dokud se pro ně nenajde vhodný dárce T-lymfocytů.
Když se z rajčat stanou superrajčata
Badatelé Centra Johna Innese vynalezli způsob, jak v průmyslovém měřítku vyrábět užitečné přírodní látky. Nechají je vyrůst v rajčatech, která je obsahují ve velkém množství. V jejich výzkumu šlo o fenylpropanoidy, konkrétně resveratrol, přírodní antioxidant známý z červeného vína a fytoestrogen genistein z vikvovitých rostlin. Resveratrol v některých studiích prodlužuje život pokusných zvířat a genistein by zase mohl fungovat jako prevence rakovin souvisejících se steroidními hormony, zejména rakoviny prsu, píše La Prealpina a takto upraveným rajčatům rovnou optimisticky říká “superrajčata.”
Yang Zhang, Eugenio Butelli a jejich kolegové nakonec vyrobili rajčata, která obsahují tolik resveratrolu, jako padesát lahví červeného vína, a také rajčata s takovým množstvím genisteinu, že to odpovídá 2,5 kg tofu.
Zhang, Butelli a spol. využili k vývoji takto lákavých rajčat efekt proteinu AtMYB12, který si vypůjčili od oblíbené laboratorní modelové rostliny huseníčku Arabidopsis thaliana.
Protein AtMYB12 je regulátor a aktivuje rozsáhlý soubor genů z jednotlivých metabolických drah, které mají na starost produkci rostlinných metabolitů. Dotyčný protein funguje vlastně jako kohoutek, s nímž lze zvyšovat anebo snižovat výrobu metabolitů. Záleží přitom na množství proteinu AtMYB12 v rostlině.
Vložení genu AtMYB12 a genů pro enzymy zodpovědné za výrobu resveratrolu a genisteinu do rostlin rajčete vedlo k vytvoření rajčat, která obsahují až 80 miligramů resveratrolu nebo genisteinu na gram sušiny. S takto geneticky vylepšenými rajčaty se už dá plánovat průmyslová výroba.
S 3D tiskem by zuby už neměly být pohromou huby
Vědci otestovali antibakteriální zubní náhradu vyrobenou pomocí 3D tisku. Po šesti dnech zničila 99 % bakterií.
Než se dočkáme prvních zubních náhrad ničících bakterie, musí nový materiál také prokázat odolnost vůči působení zubní pasty a ústní vody. Ilustrační foto: Pixabay
3D tisk má nekonečné možnosti využití a vytisknout dnes lze prakticky cokoli – od automobilů, mostních konstrukcí, smrtících zbraní až po náhrady končetin a dalších částí lidského těla. Zejména medicína představuje obrovský prostor pro využití technologií 3D tisku. Největším problémem ale zůstává riziko infekcí, píše New Scientist.
Vědci z holandské univerzity v Groningenu proto přidali do běžné pryskyřice používané v 3D tiskárně amoniové sloučeniny. Výsledkem jejich snažení je nový materiál, odolný proti bakteriím. První testy naznačují, že by nová sloučenina mohla slavit úspěch. Zubní náhradu vyrobenou z nové antibakteriální směsi vědci na šest dnů vystavili mixu bakterií typických pro ústní dutinu. Výsledkem pokusu bylo zničení 99 procent bakterií. U kontrolního vzorku vyrobeného ze stejné látky bez přidaných antibakteriálních sloučenin byl úbytek bakterií pouze jedno procento.
Důležité nyní budou následné testy. Ty musí prokázat odolnost nového materiálu proti slinám a bakteriím v delším časovém intervalu. Než se dočkáme prvních zubních náhrad ničících bakterie, musí nový materiál také prokázat odolnost vůči působení zubní pasty a ústní vody.
Na konci tunelu je oxid uhličitý
Za mystickými okamžiky před smrtí nestojí Bůh nebo jakékoli jiné nadpřirozené síly. Světlo na konci tunelu možná způsobuje – zcela prozaicky – oxid uhličitý.
Vědci zkoumají, co zvýšení oxidu uhličitého v těle vyvolává – zda přímo srdeční zástava nebo předcházející symptomy. Ilustrační foto: Flickr.com
V polovině sedmdesátých let minulého století vydal americký psycholog Raymond Moody mezinárodní bestseller Život po životě, v němž zachytil výpovědi lidí, kteří přežili klinickou smrt. V tomto stavu se prý pohybovali tunelem vstříc světlu nebo dokonce postavě v bílém šatu. K tématu se vyrojila spousta náboženských vizí a spekulací záhadologů, seriózní věda však předpokládala, že tento jev způsobuje tzv. anoxie, čili odumírání mozkových buněk při nedostatku kyslíku, tvrdí dokument TVQC.
Obvykle se „světlo na konci tunelu“ objeví u jednoho z deseti lidí ve stádiu klinické smrti, v případě srdeční zástavy jde ale o celou čtvrtinu postižených. K jiným závěrům dospěl kardiolog Pim van Lommel z holandského Hospital Rijnstate. Na přelomu 21. století zkoumal 344 kardiaků, kteří unikli smrti. Osmnáct procent z nich, většinou ve věku kolem šedesáti let, halucinace potvrdilo. Někteří do měsíce zemřeli, jiné výzkumný tým navštívil po dvou a osmi letech. Své bádání van Lommel publikoval roku 2001 v odborném časopise Lancet, celý problém podle něj leží v psychologické rovině aktu smrti. Dodává, že lidé, kteří „dostali šanci smířit se s odchodem ze světa a zároveň jim byl poskytnut odklad“, působili po osmi letech výrazně empatičtějším dojmem než dříve. Ani van Lommel se tedy nevyhnul jisté mytizaci.
Tyto teorie teď dostaly trhliny. Časopis Critical Care zveřejnil výzkum slovinských vědců z Mariborské univerzity (pod vedením doktorky Zaliky Klemenc-Ketiš), kteří analyzovali stav dvaapadesáti pacientů se zástavou srdce. Zjistili, že jedenáct z nich skutečně podobné prožitky popsalo. Byli to ti, jimž byla ve vzorku krve, odebraného okamžitě po kolapsu, naměřena výrazně vyšší hladina rozpuštěného oxidu uhličitého a draslíku. U žádného z nich naopak nedošlo k anoxii. Vdechování oxidu uhličitého skutečně může vyvolat vizuální halucinace a obrazy podobné těm z Moodyho knihy – zažívají je například obyvatelé vyšších nadmořských výšek.
Vědci nyní zkoumají, co zvýšení oxidu uhličitého v těle vyvolává – zda přímo srdeční zástava nebo předcházející symptomy. Nepopiratelným faktem také zůstává, že jakkoli při výskytu světelných halucinací nehraje roli závažnost srdeční příhody (i co do následné rekonvalescence), pohlaví, náboženské vyznání a cítění nebo aplikované léky, popisují tyto zážitky spíše mladší lidé lpící na životě nebo ti, jež je zažili už při předchozích záchvatech.
Ondřej Fér, Týden
