Skupina poslanců českého parlamentu navrhuje změnit zákon (o specifických zdravotních službách), a zrušit anonymní darování pohlavních buněk při asistované reprodukci. Vláda i odborníci návrh odmítají, podrobněji jsme o něm psali zde. Také jsme publikovali názor, který říká, že cílem změny zákona není ani tak právo dětí znát rodiče, jako likvidace umělého oplodnění. Návrh je již podruhé zařazen do programu jednání sněmovny pro první čtení, ale není jisté, zda se mu znovu nestane, že ho poslanci nestihnou projednat. Přinášíme trochu jiný pohled z Austrálie, kde se postupně anonymita radikálně ruší. Televizi ABC přitom zaujal dojímající příběh otce a dcery, jimž bylo dopřáno poznat se jen na krátký čas.
Podle návrhu zákona, jímž se aktuálně zabývá parlament australské spolkové země Victoria, by měly děti znát jméno a datum narození dárce, bez ohledu na to, zda on souhlasí, či nikoliv. Jestliže bude chybět záznam o dárci, může stát nařídit jakémukoliv muži, v případě, že je „podezřelý“, že spermie daroval, aby podstoupil DNA test otcovství.
Už od osmdesátých let všechny spolkové země varovali dárce, že jejich potomci budou mít právo znát svoji identitu. Až dosud ale žádná z nich zpětně nenarušila anonymitu těch, kteří poskytli své spermie před nově zaváděnými změnami. Jak uvádí televize ABC desítky tisíc lidí, počatých díky darovaným spermiím, kteří chtějí znát své biologické otce, současný trend vítají. Naopak dárci, z nichž někteří jsou otci desítek dětí, žijí v obavách a úzkosti, co je čeká.
Krátká známost s dcerou
Ne však všichni, jsou i tací, kteří jsou potěšeni. Například Ray Tonna, který daroval spermie v osmdesátých letech. V roce 2013 dostal dopis, kde se ho jakási Narelle Grechová ptá, zda by se s ní chtěl kontaktovat. „O několik dní později mi telefonovala a jenom slyšet její hlas bylo zjevení,“ vzpomínal pro ABC R. Tonna. Chtěl prý své dceři říci všechno o sobě a ona to všechno chtěla slyšet. „Bylo to překrásné. Od chvíle, kdy vystoupila z auta, hned jsem věděl, že je to má dcera. Miluji ji, víte, tak prosté to je,“ říká dojatě.
Čas, který mohl Ray Tonna strávit se svoji nově nalezenou dcerou, byl ale krátký. Paní Grechová zemřela o šest týdnů později na pokročilou rakovinu střev. Velice se snažila po celý svůj dospělý život najít svého biologického otce, ale protože byla počata před rokem 1998, neměla ve spolkové zemi Victoria legální možnost, jak svoji identitu poznat. V roce 2013 jí pomohl dokonce předseda místní vlády Ted Baillieu, když intervenoval u příslušných úřadů, aby dárce spermie kontaktovaly. Příběh urychlil změny v legislativě, které byly v parlamentu představeny tento týden. Pan Tonna tyto změny podporuje: „Zakusil jsem a pochopil, že tito lidé mají právo znát svůj biologický původ.“ Nyní by měli být odtajněni úplně všichni dárci.
Třicet dětí pozná svého jednoho tatínka
Jeden z průkopníků umělého oplodnění v Austrálii profesor Gab (jak je zkráceně používáno maďarské jméno Gábor) Kovacs je přesvědčen, že je nový zákon extrémní. Spolu s dalšími lékaři připomíná, že muži darovali své sperma s podmínkou, že zůstanou navždy v anonymitě. „Velice soucítím s potomky, ale oni žádná slib nedali. Ve skutečnosti všichni jejich rodiče podepsali formulář o souhlasu, z něhož jasně plyne, že dárcovství bude navždy anonymní. Náhlá cesta zpět mne rmoutí, protože věřím, že slib je slib,“ říká profesor Kovacs.
Ian Morrison byl pravidelným dárcem spermií v sedmdesátých letech a stal se otcem zhruba 30 dětí. ABC potvrdil, že souhlas s anonymitou byl základním předpokladem „Neakceptovali dárcovství, dokud jsem nebyl připraven zachovat anonymitu a anonymitou mysleli, že se nebudu pokoušet kontaktovat rodinu příjemců. Jsem otrávený z toho, že to, co jsem celé ty roky dodržoval, je náhle pošlapáno,“ zlobí se Morrison.
Právo znát svůj příběh?
Jinak se na věc dívá Kimberley Turnerová. Zjistila před deseti lety, že byla počata z darované spermie a nyní, když už je sama matkou, chce vědět více o své genetické výbavě. „Myslím, že je opravdu důležité pro každého mít možnost objevit svá rodinné kořeny a jak jsou propojeny se zbytkem světa. Chci se podívat do jeho tváře a vidět v ní odraz sebe samotné,“ obhajuje zrušení anonymity paní Turnerová.
Vyhledávání biologických rodin prý bude podle nového zákona fungovat obousměrně, i dárci budou mít svá práva. Ačkoliv nedostanou jména potomků bez jejich souhlasu, mohou je kontaktovat prostřednictvím centrálního registru. To ovšem vytváří nový problém – odhaduje se, že polovina dětí počatých s pomocí dárcovství, tento fakt nezná a najednou dostanou dopis, který je upozorňuje, že jejich otec je někdo jiný, než si dosud myslely.
Než paní Grechová kontaktovala pana Tonna zjistila, že on je díky dárcovství otcem osmi dalších sourozenců. Protože zemřela na rakovinu střev, je k úvaze, zda „sourozenci“ také nemohou mít predispozici k této nemoci. „Jako odpovědný rodič, tedy někdo, kdo je odpovědný za přivedení těchto lidí na svět, je mojí povinností seznámit je s zdravotním stavem, na který by se měli nechat testovat,“ míní Ray Tonna. Hodlá využít nový zákon země Victoria a kontaktovat své potomky, přestože ani dosud nemusejí vědět, že se narodili díky darovaným spermiím. „Lidé mají právo vědět, kdo jsou a odkud pocházejí. Je to součást našeho příběhu,“ uzavírá dárce, který už nechce být anonymní.
-cik-
