V minulé Poradně jsme se zabývali preskripcí jako takovou a zmínili jsme i tzv. delegovanou preskripci. Jaké jsou její zásady?
Delegovaná preskripce se týká léčivých přípravků s omezením „L“. Ty může předepsat k úhradě z pojištění odborný lékař, který je uveden v preskripčním omezení a má pro tuto odbornost se zdravotní pojišťovnou uzavřenou smlouvu o poskytování této odborné zdravotní péče. Přípravek ale může (nikoli musí) předepsat i jím písemně pověřený jiný lékař.
Co je vlastně „delegování preskripce“?
Ošetřující lékař, nejčastěji praktický lékař, předepisuje léčivé přípravky s preskripčním omezením „L“ na doporučení odborného lékaře. Odborný lékař toto doporučení uvádí v lékařské zprávě. Doporučení odborného lékaře musí být založeno ve zdravotnické dokumentaci pacienta nejpozději v den předepsání léčivého přípravku.
Je nutno „delegovat“ preskripci na konkrétního lékaře?
Doporučení preskripce je určeno ošetřujícímu lékaři pacienta, tedy ve většině případů praktickému lékaři. Není nutno delegovat na konkrétní jméno. Nelze vyloučit, že léčivý přípravek předepíše i jiný lékař. Opět ale platí, že doporučení preskripce musí být založeno ve zdravotnické dokumentaci pacienta u tohoto jiného lékaře.
Komu se tyto léčivé přípravky pak započítávají do nákladů (regulací) – předepisujícímu lékaři, nebo doporučujícímu?
Náklady na léčivé přípravky předepsané na doporučení odborného lékaře jsou součástí nákladů na preskripci předepisujícího lékaře.
Jak dlouho platí „delegace“ preskripce?
Pokud jde o chronicky užívané léčivo, tak delegace platí trvale, resp. do eventuální úpravy doporučené léčby odborným lékařem. V ostatních případech platí delegace do doby ukončení léčby daným léčivým přípravkem, popř. do doby změny zdravotního stavu, která vede k ukončení léčby. Doba preskripce každého léčivého přípravku (tedy i toho, který je předepisován na doporučení odborného lékaře) vždy závisí na aktuálním zdravotním stavu pacienta.
Jaká je odpovědnost za případné komplikace spojené s delegovanou preskripcí?
Za preskripci léčivých přípravků je vždy a obecně zodpovědný předepisující lékař.
Je povinností praktického lékaře lék předepsat, i když s tím nesouhlasí?
Předepisující lékař nemá povinnost respektovat doporučení odborného lékaře. V takovém případě by o tomto rozhodnutí a důvodech, ryze odborných, měl být záznam v související zdravotnické dokumentaci. Informován by měl být jak odborný lékař, tak vhodným způsobem i pacient.
Můžeme ještě upozornit, že z hlediska zdravotních pojišťoven se preskripční a indikační omezení týkají pouze úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Pokud by některý z léčivých přípravků s omezením „L“ byl předepsán na účet pojišťovny lékařem mimo vymezené odbornosti, jednalo by se o porušení platných právních předpisů a smlouvy se zdravotní pojišťovnou na straně lékaře. Pokud pojišťovna zjistí takový postup, uplatní vůči předepisujícímu lékaři vzniklou škodu.
Teoreticky je také možné léčivé přípravky předepsat mimo preskripční a indikační omezení s tím, že je hradí pacient. Na stanovená omezení je ale nutno nahlížet nejen ve vztahu k úhradě, ale i ve vztahu k hlediskům odborným. Neexistuje právní předpis, který by lékaři zakazoval předepsat nějaký léčivý přípravek. Lékař je však za léčbu pacienta a za účelnost předepsaných (aplikovaných a vykázaných v případě ZULP) léčivých přípravků právně odpovědný. Měl by předepsat (aplikovat a vykázat v případě ZULP) jen ty léčivé přípravky, u kterých zná jejich indikace, kontraindikace, dávkování, možné vedlejší účinky, ale i potenciální lékové interakce s dalšími léky, atd.
Pokud se lékař rozhodne využít místo delegované preskripce tzv. opakovací recept, jak dlouho takový recept platí?
Namísto delegování preskripce může každý odborný lékař (zejména u dlouhodobé, chronické medikace a u pacientů, u kterých se nepředpokládá změna zdravotního stavu) využít možnosti předepsat odůvodněně indikovaný léčivý přípravek v množství dostatečném do další kontroly/návštěvy formou tzv. opakovacího receptu. Vyhláška o způsobu předepisování léčivých přípravků stanoví, že na jeden recept lze předepsat „více než jedno balení jednoho druhu léčivého přípravku pro zajištění léčby pacienta do jeho další kontrolní návštěvy u ošetřujícího lékaře, nejdéle však na dobu tří měsíců a zpravidla v počtu tří balení, není-li dále stanoveno jinak.“ Tatáž vyhláška současně zakotvila možnost vystavení receptu na opakovaný výdej. Na takovémto receptu odborný lékař uvede pokyn pro lékárnu k opakovanému výdeji (zpravidla slovem Repetatur) a číslicí a slovy údaj o celkovém počtu výdejů. Množství předepsané pro jednotlivý výdej opět podléhá omezení (tj. na 3 měsíce, resp. tři balení). Opakovací recept má platnost 6 měsíců, nestanoví-li lékař jinak, nejdéle však 1 rok. Tímto způsobem tedy může odborný lékař ve většině případů vyřešit potřebnou preskripci sám až na dobu jednoho roku.
Odborný lékař by měl delegovatelné léčivo delegovat na praktického lékaře jen v těch případech, kdy je žádoucí, s ohledem na zdravotní stav pacienta, aby do další návštěvy kontroloval stav pacienta v rámci pravidelných a častějších kontaktů praktický lékař. Ten tak může včas zachytit případné nežádoucí účinky nebo včas odhalit důvody, které by mohly vést k úpravě léčby nebo k indikaci potřebného vyšetření.
MUDr. Zdeňka Salcman Kučerová, MBA,
ředitelka odboru kontroly a revize zdravotní péče
