Pediatrická péče v Evropě je nejednotná. Někde se dokonce i o malé děti stará praktik pro dospělé

Snížení počtu oborů a snazší prostupnost mezi nimi – to je jeden z hlavních cílů novely zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů, kterou připravuje ministerstvo zdravotnictví. Návrh ovšem ještě ani nedoputoval na vládu, a už vzbuzuje silné emoce. Zřejmě nejhlasitější skupinou, která proti opatřením zaváděným novelou bojuje, jsou všeobecní dětští lékaři. Jejich obor má totiž zákon sloučit s dětským lékařstvím, aby vytvořily jeden obor pediatrie. Podle ministerstva by to mělo vést k lepší prostupnosti a omlazení průměrného věku dětských praktiků. Odpůrci se ovšem domnívají, že změna přinese snížení kvality vzdělávání a zhoršení péče. A zatímco jedna strana argumentuje současným nesmyslně vysokým počtem oborů, který nemá ve světě obdoby, druhá vychvaluje systém, jenž nám závidí celá Evropa.

„Snažíme se legislativu udělat kompatibilní s právem EU – a obor všeobecného dětského lékaře jinde v podstatě není. Oproti tomu obor dětský lékař je uznáván evropskou legislativou,“ vysvětlil na nedávném semináři v poslanecké sněmovně, který se problematice věnoval, náměstek pro zdravotní péči Josef Vymazal. O dalších argumentech pro i proti změně jsme psali zde.

„Nevidím žádnou výhodu kompatibility s EU. Lékaři, kteří nebudou kompatibilní, totiž prostě neodejdou. Můj bývalý kolega z evropského parlamentu, profesor anesteziologie z Rigy, zavedl kompatibilitu s jednou anglickou univerzitou, a všichni lékaři, kteří dostali diplom z anesteziologie, ji dostali i v Londýně a odešli,“ oponuje bývalý europoslanec a dětský lékař Milan Cabrnoch.

Mohlo by vás zajímat

Pribudnú nové psychiatrické stacionáre. Posilní sa tým starostlivosť o duševné zdravie

„V Evropě nám nikdo nenařizuje, jaký tady máme mít systém péče o dítě a vzdělání – jsou jen doporučení ve smyslu délky vzdělání, což je dle evropské směrnice u pediatrie minimálně čtyři roky, což splňujeme. Dokonce jsem ve směrnicích četla, že každý stát má právo mít obor takový, který považuje za hodný zřetele,“ doplňuje Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických lékařů pro děti a dorost.

Dětského lékaře má v Evropě jen čtvrtina náctiletých

Podle předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilony Hülleové v Evropě platí, že co stát, to jiný systém – jak péče o děti, tak vzdělávání lékařů, kteří se o ně starají. To potvrzuje i průzkum provedený v 22 evropských zemích. Primární péče o děti je totiž ryze doménou primárního pediatra jen v osmi státech, ve třech je pak v rukou praktického lékaře, který ošetřuje i dospělé. Tři země využívají tzv. rodinného lékaře, ve zbylých státech pak děti obvykle v určitém věku přejdou z rukou pediatra k běžnému praktikovi.

„Ve 24 z 36 evropských zemí se o 70 až 100 procent dětí starají v primární péči pediatři. Ve 12 z 36 zemí poskytují péči více než 60 procentům malých dětí běžní praktičtí lékaři. Průměrně má zajištěnou primární péči pediatrem 80 procent dětí ve věku do pěti let, 50 procent dětí ve věku šest až 11 let a 25 procent dětí ve věku nad 11 let,“ uvádí studie zveřejněná v dubnu v Journal of Pediatrics. „Zemí, kde mají děti péči pediatra, s rostoucím věkem ubývá. ČR je jedna z mála, kdo má přes 70 procent dětí v péči pediatra ve všech věkových skupinách,“ komentuje Björn Wettergren z Evropské akademie pediatrů.

Průzkum provedený v 22 státech dále zjistil, že v pěti zemích vůbec nemají registraci u dětského lékaře, osm států nezve děti na preventivní prohlídky a šest na očkování. V Portugalsku pak rodiče dokonce nemají možnost si zvolit, k jakému lékaři se svým dítětem budou chodit. V pěti zemích o očkování neinformuje rodiče lékař, nýbrž škola. V celkem 17 státech pak lékař neprovádí domácí návštěvy, na ty chodí maximálně zdravotní sestra. Tři státy mají povinnou pohotovostní službu dětských lékařů, zbylých 19 jí buď nemá vůbec, nebo není povinná – což je i případ České republiky. V osmi zemích neexistuje postgraduální výuka v ordinacích dětských lékařů. Co se týče délky vzdělávání, má jeden stát z 38 zemí EU dvouletou postgraduální výuku, jeden má tříletou, 13 států má čtyřletou, 16 pětiletou a 7 dokonce sedmiletou.

Pomůže zkrácení oboru o rok?

Právě délka vzdělávání pediatrů je přitom další věc, kterou má novela zákona o postgraduálním vzdělávání změnit. Ze současných pěti let by se totiž měla zkrátit na čtyři roky. To už před časem udělali i na sousedním Slovensku. „Tam byla pediatrie do roku 2013 pětiletá. Dnes už se tam začínají objevovat první náznaky vyššího zájmu o obor,“ uvádí Zbyněk Podhrázký, ředitel odboru vědy a lékařských povolání na ministerstvu zdravotnictví.

Na Slovensku přitom mají obdobný systém péče, jako je u nás, pediatrii tam však mají jako jeden obor. Problémy jsou však obdobné jako v ČR. Podle slovenského praktického lékaře Martina Oleje jsou tři čtvrtiny tamních dětských praktiků nad 50 let (v ČR je průměrný věk těchto lékařů 54 let, což je snad nejvíce ze všech oborů). A zatímco ještě před šesti lety měli na Slovensku 15 procent dětských praktiků nad 60 let, dnes už je to 35 procent.

„Přestože tam mají jednu pediatrii, problémy jsou tam ještě horší. Mají tam jeden program, ale stejně lékaři ne vždy do primární péče jdou,“ podotýká Ilona Hüllerová. „Spojením oborů dle zářného příkladu ze Slovenska lékaři nepřijdou – mají stejné vzdělání, přesto se tam jejich počet nezvýšil,“ dodává Alena Šebková.

Uznání z Evropy

Navzdory problémům, kterým dnes primární pediatrická péče v Česku čelí, však na její současný systém pohlížejí v Evropě s respektem. „Metody vzdělávání pro české školence, kteří chtějí pracovat v primární pediatrické péči, byly dosud vedoucím modelem pro mnohé Evropské státy. Nedávno vyvinula Evropská konfederace primárních pediatrů na základě českého curricula curriculum pro primární pediatrickou péči, které bude sloužit jako šablona pro všechny evropské státy, které mají pediatry v primární péči,“ napsal českému ministerstvu zdravotnictví na konci loňského roku Gottfried Huss, prezident Evropské konfederace primární péče, která zahrnuje 25 tisíc pediatrů z 19 zemí.

„Všechny země v EU se snaží poskytnout dětem tu nejlepší lékařskou péči, ale každá to dělá jiným způsobem. Bohužel nám scházejí metody založené na důkazech, abychom porovnali výstupy každé země – s výjimkou úmrtnosti. Trend úmrtnosti ve všech zemích klesá. Na nejvyšší čísla z Evropy se přitom dostává Británie, což tam budí značné obavy. Pokud by naopak všechny země prováděly péči tak jako ty, které jsou v ní na špici, bylo by možné v Evropě zabránit 6000 úmrtí dětí ve věku 0 až 14 let,“ dodává Björn Wetergreen.

Michaela Koubová