České sestry jsou rozděleny na dva tábory, které se nemohou dohodnout, zda mají preferovat středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) ještě dá prostor diskusi, ale pak hodlá spor rozetnout. Zdravotnický deník s ním hovořil opět po půl roce. Zajímalo nás, jak se vypořádá s návrhy Hnutí ANO na vylepšení českého zdravotnictví, v jakém stavu je příprava zákonů o neziskových nemocnicích a o vzdělávání zdravotníků a také jaké změny chystá v přímo řízených organizacích. Ministra jsme zastihli v dobrém rozpoložení, protože se mu daří plnit programové prohlášení vlády, všechny novely zákonů, které předložil parlamentu, mu zatím byly schváleny a další jsou na dobré cestě. Pragmatik a muž kompromisu Svatopluk Němeček si akorát postěžoval na to, že si ani jako lékař, ani jako ředitel velké nemocnice nedokázal představit, jak náročné řízení celého rezortu je. A také se z něj stal pacient s vysokým krevním tlakem.
Právě jste přišel ze zasedání vlády. Jak probíhalo?
Dobře, nebyly projednávány žádné kontroverzní materiály.
Mohlo by vás zajímat
Zato ve sněmovně byl váš návrh tzv. transparenční novely zahrnut sprškou pozměňovacích návrhů, zejména poslanců Hnutí ANO. Mají jedno společné – jednak posilují roli ministerstva financí a jednak posouvají zdravotnictví politicky doprava. Také tajemník ministra financí Adam Vojtěch v médiích prezentoval představy, které by spíše slušely ODS nebo TOP 09, než současné koaliční vládě. Cítíte tento tlak?
V praxi ne, maximálně v médiích. Návrh pana Vojtěcha, že by se vše mělo nechat volnému pohybu, jsem ale zaznamenal.
O panu Vojtěchovi dokonce média spekulují jako o vašem nástupci. Umíte si představit, že by byl ministrem zdravotnictví?
Já mám velkou představivost (smích). Ale v reálu si to představit neumím a myslím si, že i pan magistr má nějakou soudnost. Já jsem fungoval jako ředitel přímo řízené organizace a byl jsem s ministerstvem v kontaktu za různých ministrů a náměstků, takže jsem si myslel, že mám o úřadu velmi dobrý přehled. Člověk si ale neumí představit, co to znamená, když si do křesla ministra opravdu sedne. Najednou zjistíte, že je všechno úplně jinak.
Pojišťovnám chybí odvaha
Adam Vojtěch navrhuje, zjednodušeně řečeno, aby se nechalo zdravotnictví na pojišťovnách a nad nimi pouze zřídil nějaký jednoduchý orgán, který by je kontroloval. Stát by dokonce nemusel ani vydávat úhradovou vyhlášku. To by se vám nelíbilo?
Není to v konsensu s podepsanou koaliční dohodou, která směřuje spíše k posilování role státu. Při diskusích ve sněmovně k jednotlivým návrhům mám pocit, že předkladatelům není jasné, jaký zdravotní systém vlastně chtějí – zda pojišťovenský nebo posilující roli státu. Když chci na straně jedné silnější roli státu, nemůžu pak říkat, že nechám nastavení úhrad volnému rozhodování zdravotních pojišťoven. Chybí mi tedy u koaličního partnera ucelený koncept zdravotnictví. Už rok slyšíme, že je vše málo efektivní a málo transparentní. To je oblíbená floskule, z níž se těžko dostává nějaká konkrétní představa. Pro mě i celou sociální demokracii by bylo mnohem jednodušší vyjednávat za situace, kdy koaliční partner bude mít konzistentnější představu o tom, kam chce zdravotnictví směřovat. Jenže co osoba, to jiný názor. Samozřejmě ale záleží na tom, co nakonec řekne jejich předseda, tím debaty končí.
Podívejme se tedy na koncept sociální demokracie. Z lékařské komory jsme zaznamenali neoficiální názor, že by Česku slušel francouzský zdravotnický systém, kde mají jen jednu pojišťovnu, ale ještě nejde o státní systém typu Národní zdravotní služby. Nebyl by to vhodný model?
Nejsem si jist, zda má smysl jedna pojišťovna, pak už je možné skutečně zavést model, kde vše rozděluje stát. Zatím náš systém s několika pojišťovnami funguje, i když je pravda, že ony samy se nezhostily své role tak, jak jim současné prostředí umožňuje. Ne proto, že by k tomu nedostaly příležitost. Mám pocit, že jim to docela vyhovuje, jakoby si říkaly: Co je nepopulární, ať se vydá v úhradové vyhlášce, my to pak nějak uděláme, maximálně řekneme, že to napsali špatně. Chybí jim odvaha jít do střetů a podílet se na spoluformování systému. Dokonce mám pocit, že je to rok od roku horší.
Máte nějaký recept, jak přivést pojišťovny k jejich odpovědnosti?
Zázračný lék nemám. Vždy je to hodně o lidech. VZP za posledních několik let celkem výrazně změnila svoje chování, což úzce souvisí s osobností ředitele. Dříve se chovala jako všemocný úřad, kde jsou všichni od toho, aby se jim podřídili. To se nyní posunulo hodně dopředu. U ostatních už ten pocit nemám. Na druhé straně proti tomu jde společenská atmosféra, takže se každý bojí udělat cokoliv, co by bylo spojeno s nějakým rizikem. Jakmile se totiž udělá něco nestandardního, co se vymyká osvědčeným pořádkům, předpokládá se, že je za tím určitě nějaká lumpárna a někdo chce něco ukrást. Manažeři ve všech veřejných institucích jsou mnohem opatrnější než před několika lety, což ani roli pojišťoven moc nepomáhá. Jsme v situaci, kdy nejlepší je nedělat nic, protože kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Lékaři mají strach, že tu může vzniknout duální systém, tedy že budeme mít jednu silnou státní a jednu silnou soukromou pojišťovnu a jinak nic. Byla by to ta nejhorší varianta?
Mám pocit, že nic takového se nechystá a že i reakce na periskop vysunutý z ponorky (úvahy o fúzích některých pojišťoven – pozn. redakce) nedopadla úplně dobře, takže si myslím, že to zůstane zakonzervováno v současné podobě. Což ale nemusí být špatně. Může se uchovat systém více pojišťoven a naplní se ve chvíli, kdy začnou nabízet konkurenční služby.
Nápadům ANO říkám ne
Mezi pozměňovacími návrhy, které předložili poslanci ANO, je i legalizace možnosti doplatit si rozdíl mezi úhradou a vyšší cenou zdravotnických prostředků. Nemáte pocit, že je to vlastně legalizace vyšší spoluúčasti?
V podstatě ano. Sociální demokracie proti nadstandardům vystupovala, takže nebudeme tento návrh podporovat. Kolegové z ministerstva, kteří jsou bez politické motivace, navíc tvrdí, že je návrh špatně napsán. Umožňuje totiž vybírat peníze za zdravotnické prostředky, které lidé dostanou během hospitalizace, což v žádné variantě ani u pravicových vlád nikdy nebylo. Takže když pominu rozdílné ideové vidění, je to i špatně technicky uděláno.
Reálně ale problém s připlácením existuje. Lidé by stáli o to, aby si mohli legálně připlatit třeba za lepší čočku. Tomuto rozumíte?
Tomu rozumím. Tam je ale riziko, kterým argumentují nejen kolegové ze sociální demokracie, totiž aby nenastala v okamžiku ekonomických problémů situace, že se nadstandard stane standardním. Jakákoliv solidní úroveň by tedy byla nadstandardem a to, co by pojišťovna hradila, by bylo výrazně pod tím, na co jsou lidé zvyklí. Hezky to při diskusi ve sněmovně vyjádřil paradoxně jeden z poslanců ANO, který řekl, že se může stát, že dřevěná protéza bude standard, vše ostatní bude nadstandard.
Dalším pozměňovacím návrhem je posílení pravomocí či vlivu ministerstva financí ve zdravotnictví. Probíhá o tom nějaké jednání?
Jsem rád, že se to veřejně otevřelo na koaliční radě, kde jednoznačně zaznělo i ze strany premiéra, že se to nedělá. Ani kolegům z hnutí ANO by se nelíbilo, kdyby poslanci sociální demokracie hlasovali pro převedení kompetencí k průmyslovým podnikům z ministerstva financí na ministerstvo průmyslu a obchodu, jak to navrhuje TOP 09, nebo jak navrhuje jiná opoziční strana, aby se finanční analytický útvar převedl z ministerstva financí pod vládu. Tohle si koaliční partneři formou pozměňováků za zády nedělají. Proto premiér koaliční partnery požádal, aby to nedělali ani vůči nám.
Myslíte, že si dají od premiéra říci?
Nevím, zřejmě tam pozměňovací návrhy zůstanou, ale jak zatím ukazuje hlasování zdravotnického výboru, tak i na plénu, s výjimkou kolegů z ANO je nikdo nepodporuje.
Nejen ministr financí se snaží zasahovat do zdravotnictví, ale také váš stranický kolega Jiří Dienstbier. Připravil návrh zákona o protiprávních sterilizacích a vytvořil velkou skupinu k porodnictví, která se snaží tento obor obrátit vzhůru nohama.
Spousta lidí pana ministra Dienstbiera kritizuje, ale já si spolupráci s jeho úřadem, především s částí pro legislativu, velmi pochvaluji. Jsou velmi korektní a vstřícní, nemohu říct ťuk kritiky. Co se týče porodních asistentek, to vím pouze z médií a zatím jsem výstupy, které by se nás přímo týkaly, nezaznamenal. I v této věci ale rozhodoval ústavní soud a jsme pevní v kramflecích. O druhé věci jsme se s kolegou Dienstbierem a jeho týmem bavili. Jsou vystaveni aktivitám různých nevládních organizací, takže je jejich pozice jiná než naše. Materiál o protiprávních sterilizacích zatím na vládu nedorazil, byl v připomínkovém řízení a máme řadu zásadních rozporů. Proběhne o tom diskuse na vládě. Pro nás je návrh mimo mantinely, které bychom byli ochotni akceptovat i z důvodu zdravého selského rozumu. Neumím si představit, že by v této podobě prošel.
Zákon o neziskovkách přesně podle plánu
Posuňme se k zákonu, který je vlajkovou lodí sociální demokracie, tedy k zákonu o neziskových nemocnicích. Před koaliční schůzkou vás Hnutí ANO kritizovalo, že návrh ještě není hotov.
Bylo by výborné, kdyby ministerstvo financí předkládalo zákony natolik v souladu s legislativním plánem vlády, jako to činí ministerstvo zdravotnictví. Platí staré dobré biblické, že člověk by měl nejprve vidět břevno v oku svém a až potom třísku v oku svého bližního. Navíc tady zatím k žádnému skluzu nedochází, zákon máme z ministerstva odeslat do konce června a doufám, že se to stihne. Je pravda, že je to obrovská matérie – za normálních okolností se takovéto zákony píšou tři roky, kdy je čas přes rok jenom na věcný záměr. My to děláme ve velkém kvapu, což přináší spoustu souvislostí a nebude to úplně jednoduché. My si ale neklademe nerealistické cíle: chceme zmodernizovat právní formu veřejné organizace, kterou dnes ve zdravotnictví tvoří pouze příspěvková organizace. Chceme, aby tam bylo, co jsme slíbili před volbami, tedy daňové zvýhodnění. To ale nebude tak velké, protože se týká daně z příjmů, přičemž většina nemocnic v až tak velkých ziscích není. Budeme je však alespoň motivovat k tomu, že když vytvoří zisk, nikdo jim ho nesebere. Druhá věc je, že by tyto nemocnice měly zajištěné místo v síti.
Z tezí k zákonu, které se dostaly na veřejnost, plynulo, že by nezisková forma měla týkat jen státních a krajských nemocnic. Nebudou tedy ostatní nemocnice znevýhodněné?
Návrh se mezitím posunul, takže budou zahrnuty i jiné právnické a fyzické osoby. Domnívám se ale, že současná síť lůžkových zařízení má největší otřesy za sebou a nemyslím si, že by pojišťovny měly zájem dávat ze sítě pryč třetinu poskytovatelů.
Bude to tedy tak, že kdo bude mít neziskovou formu, dosáhne na síť, nicméně to neznamená, že by v síti nemohl být nikdo jiný?
Přesně tak.
Když se na zákon podíváte a uvědomíte si, že kraje se do nové formy asi nepoženou, protože si zvykly na příspěvkové organizace a akciovky, neříkáte si, že je to trochu zbytečná práce navíc?
Je to velká práce, nicméně byl to závazek voličům a je minimálně dobré tuto možnost dát. Domnívám se, že kraje, které mají příspěvkové organizace, s tím problém mít nebudou. Kde jsou akciovky, nebude transformace úplně jednoduchá, protože se nejdřív musí ukončit jedno a pak převést na další. Zaznamenal jsem ale hned na první dobrou, že některé kraje, i když mají akciovky, do toho půjdou, další to budou zvažovat.
Budou mít kraje dostatečný časový prostor, aby se rozmyslely?
Nemělo by jít o uzavřený systém. Měla by tu být možnost přechodu, i když si zařízení nejdříve řeknou, že to nechtějí, ale po roce si to rozmyslí.
Půjde do vlády věcný záměr i konkrétní podoba zákona najednou?
Ano. Čas je takový, že se rovnou píše paragrafované znění.
Dvou třem odbornostem vyhovím
Další, možná důležitější novela, se týká postgraduálního vzdělávání. Její vznik už trvá dost dlouho…
Trvá dlouho i na mě.
Kde je problém?
To byste se museli zeptat pana náměstka Vymazala, který to má v gesci.
Ptali jsme se…
Snažím se přípravu popohnat. Neměla drive, který jsem předpokládal, nicméně je třeba férově říct, že jde o velmi složitou matérii a alespoň elementárně skloubit pohledy mnoha významných hráčů není jednoduché. Jedna věc je pohled odborů a ČLK, na druhé straně je názor univerzit, které nejsou nadšené zásadními změnami. Elementární konsensus asi nebude nikdy, ale nemám pocit, že by se ze vzdělávání stávala bojová záležitost. To je možná dáno i tím, že byl čas se všemi lidmi opakovaně komunikovat. Návrh jde nyní do meziresortu a pak nás čeká obtížný boj v parlamentu, kde předpokládám, že všichni, kdo mají své malilinkaté obory a podobory a chtějí si je zachovat, budou vysvětlovat poslancům, že pokud jejich obor nezůstane, bude to katastrofa a zhroutí se systém zdravotní péče. Už jsem zaznamenal petici praktických lékařů pro děti a dorost, že když to nebude základní atestační obor, tak tato péče zanikne.
Kolik oborů by tedy podle vás mělo optimálně zůstat?
Návrh počítá se zhruba třicítkou, což si myslím, že je plus minus reálná záležitost. Je to o něco více než před dvaceti lety, ale i medicína je někde jinde. Třicítka tedy odpovídá, ale není to o tom, zda bude o dva obory méně či více.
Argumenty některých oborů, jako jsou dětští psychiatři, se ale zdají být na místě. I v evropských zemích, kde je poměrně nízký počet oborů, mají výjimku. Také běžná psychiatrie říká, že už je obor tak daleko, že by měl být uveden zvlášť. Vyhovíte tedy některým odbornostem?
Vyhovím. Předpokládám, že po meziresortním připomínkovém řízení můžeme u dvou tří oborů, kde argumentace pro zachování převáží, vyhovět, ale nesmí to být masivní. Pak by se smysl vytratil.
Nemůže být problém v tom, že jste, jak píše ve svých připomínkách k vaši práci Hnutí ANO, nedal panu náměstku Vymazalovi dostatečný prostor?
Pan náměstek má absolutní prostor. Má agendu, která je velmi náročná a která obsahuje jádro toho, co by ministerstvo mělo dělat, tedy zdravotní péči. Jde jak o zákon o postgraduálním vzdělávání lékařů, tak o nelékařských zdravotnických povoláních. Ten ležel na odboru pro ošetřovatelství a nelékařských povolání a stále se čekalo, až bude úplný konsenzus – což asi nebude. Proto jsem se rozhodl, že to vystřelíme do procesu ven, kde se ukážou argumenty, jak by mělo vzdělávání sester vypadat a jak zjednodušit praxi. Zákon je hotový několik let a odbor neustále otálel s odesláním normy do definitivního legislativního procesu. Čekání na konsensus mezi dvěma téměř nesmiřitelnými skupinami, kde jedna tvrdí, že je třeba, aby sestry měly zpátky středoškolské vzdělání, a druhá chce vysokoškolačky, to by bylo jako čekání na Godota.
Takže to rozseknete?
Ano. Pustíme to nyní do vnitřního připomínkového řízení. Chceme udělat něco podobného, co se osvědčilo u vzdělávání lékařů, tedy menší pracovní skupinu, kde budou zastoupeni klíčoví hráči a poslanecká sněmovna, kde je několik lidí, kteří se o to zajímají. Nechť se tam názory tříbí a zkusíme vytvořit elementární konsensus, ale vždy bude několik silných skupin, které budou proti – to zkrátka u těchto témat jinak nejde.
Jak se tedy díváte na sestry a jejich vysokoškolské či jiné vzdělání?
Tato problematika je pro mě mnohem méně přehledná než u lékařů, kde v tom mám až na nějaké nuance jasno. Chápu hlasy, které zaznívají i ve sněmovně, abychom se vrátili tam, kde to bylo, tedy na střední školy. Tehdy s tím žádný zásadní problém nebyl, ale obávám se, že systém je dnes po řadě let někde úplně jinde a nepůjde se už zcela vrátit do bodu A, takže bude stejně třeba hledat úpravy. Když ale uslyším další argumenty, mohu názor změnit – nejsem zcela v této věci vyhraněný. Mám pocit, že je třeba posílit kompetence zdravotnických asistentů, tedy středoškoláků, aby mohli samostatně dělat základní medicínskou práci. Naopak u vysokoškolsky vzdělaných sester by bylo na místě dát jim část kompetencí, které dnes mají lékaři. To ale nebude jednoduché, protože někteří lékaři nemají chuť se o kompetence dělit. Není třeba, aby všichni byli vysokoškoláci, stačí část. Ti, kdo vysokou školu mít nebudou, by měli mít takové kompetence, aby mohli bez problémů fungovat na standardním lůžkovém oddělení.
Mluví se o tom, že sester není dostatek a obor netáhne, což souvisí s platy. Budete se snažit mzdy průběžně zvyšovat, respektive zvýší se o něco příští rok?
Vedeme bitvu v rámci koalice o navýšení plateb za státní pojištěnce. Vím, že to není zázrak, ale minule se nám tak podařilo zvýšit tarif o pět procent, dostali ho všichni zaměstnanci a ve zvyšování bychom chtěli pokračovat. Kolik budeme moci dát, bude záviset na tom, kolik peněz z navýšené plateb za státní pojištěnce získáme.
Pokud by platba za státního pojištěnce narostla na 904 korun, jak navrhujete, jaké navýšení by přinesla zdravotníkům?
Mám zakázáno říkat jakákoliv čísla, takže to dodržuji.
Navzdory obecnému nedostatku sester jich prý mají například v břeclavské nemocnici 60 propustit. Chystáte se nějak upravit personální vyhlášku, která je kritizována, že stanovuje minimální počty pracovníků příliš nízko?
Vznikla pracovní skupina, kde jsou zastoupeny všechny odbornosti, kterých se to týká, a jsou tam zastoupeni i sociální partneři. Očekávám výstup, z něhož bude patrné, kde je tedy největší rozpor mezi vyhláškou a zajištěním bezpečné a kvalitní péče. Například počet sester na standardním oddělení u lůžka či v následné péči by se to podle toho, jak nízko šli v některých nemocnicích, asi měl změnit.
Je třeba řešit brněnské zdravotnictví
Zatímco malým nemocnicím spíše určujete pravidla, za velké státní nemocnice jste přímo odpovědný. Můžete kdykoliv odvolat ředitele, což jste nedávno udělal ve FN Královské Vinohrady. Jak tam budete postupovat dál, zatím jsou tam noví náměstci a dočasný ředitel?
Než začnu dělat další změny, eventuálně vypíšu výběrové řízení, čekám od pana zastupujícího ředitele Jana Šturmy nějakou koncepci primární ekonomické stabilizace nemocnice. Bývalý ředitel situaci v ekonomice trochu lakoval na růžovo, což se nyní ukazuje. Očekávám tedy koncept, co s nemocnicí dál, pak teprve budu řešit dlouhodobou personální strategii. Současný pan ředitel nemá v plánu pokračovat v delším časovém horizontu, protože už je v důchodovém věku. Z hlediska krátkodobého zklidnění situace byl ale akceptován velmi dobře nejen odbory, ale i napříč politickým spektrem. Je to člověk, který má důvěru a v nemocnici strávil celý život, takže bych od něj měl dostat základní lajnu, co dál.
Trápí vás nějaká další nemocnice tak, že by si vyžadovala personální změny?
Není to jednoduché v Nemocnici na Homolce. Není to ale tím, že by se pan ředitel Oliva nevydal správnou cestou, právě naopak. Začal odstraňovat věci, které tam byly dlouhodobě takříkajíc velmi dobře nastaveny pro některé lidi, a když začal dělat pořádek, zaznamenali jsme proti němu velmi nechutné mediální kampaně. Homolka se bohužel i při špičkové medicíně, která se tam dělá, stala za pana Dbalého velkou ostudou českého zdravotnictví. Nemocnice ale jde nyní správným směrem a současný ředitel má moji podporu. Myslím si, že totéž se bude dít ve vinohradské nemocnici, i když tam to není o nějakých tocích bokem, ale o ekonomické efektivitě a strategii.
V brzké době chceme řešit, co dál s brněnským zdravotnictvím – to je dlouholetý šlágr. Jednou za několik let se dostalo do velkých potíží, stát tam nalil peníze, chvilku to šlo a pak se situace opakovala. Loni jsme jim poskytli injekci půl miliardy, což pomohlo nemocnici stabilizovat, ale myslím si, že to není dlouhodobé řešení. Struktura péče u sv. Anny není dlouhodobě udržitelná, protože tam chybí obory jako je kardiochirurgie, onkologie a další, které jiným nemocnicím finančně pomáhají. Máme ustanovený pracovní tým i za účasti kraje a města, přičemž bych byl rád, abychom komplexně řešili, co dál přinejmenším se státními brněnskými nemocnicemi, tedy se sv. Annou, FN Brno a Centrem kardiovaskulární chirurgie a transplantací. Bylo by dobré péči integrovat.
Vedle sv. Anny dostala státní dotaci také Bulovka. Jsou tyto dvě nemocnice po těch několika měsících tam, kde jste je chtěl mít? Máte od ředitelů jasnou představu, jak zabránit, aby se situace nezopakovala?
U sv. Anny podle mne pan ředitel narazil na limity dané strukturou. Navíc tam řeší projekt ICRC, který problém zhoršuje, ale není základní příčinou. Co se týče Bulovky, musím smeknout, co předvádí paní ředitelka Vrbovská s obrovským nasazením, myslím, že nemocnice je z nejhoršího venku a je stabilizovaná. Tam je jiný problém – majetkové poměry. Většina majetku je hlavního města Prahy, takže otázka, jak nemocnici rozvíjet a jak do ní investovat, je složitá. Věřím ale, že se s Prahou ohledně rozvoje domluvíme. Zatím jsem nezaznamenal signály, že by chtěli nemocnici celou převzít a starat se o ni, tedy vybudovat metropolitní nemocnici, jak svou vizi kdysi nastínil primátor Svoboda.
Ministrovi stoupl tlak
Chtěli bychom připomenout dva problémy, na které jsme se ptali již minule: reforma psychiatrie a způsob hrazení zdravotně-sociální péče. Pohnulo se nějak od té doby řešení?
Koncept reformy psychiatrie je hotový, jsou vyčísleny náklady na centra duševního zdraví, která by měla být základem rozšíření komunitního pilíře. Nyní doufáme, že budou fondy co nejdříve odsouhlaseny Evropskou komisí, abychom mohli dostat finance, které by to měly nastartovat. Na pracovní skupině ke zdravotně-sociální péči výraznější posun není, jsme domluveni s paní ministryní Marksovou, že bychom udělali sezení na úrovni vedení ministerstev, aby byla práce komise rychlejší. Také se mi zdá, že tu není příliš razantní postup.
Když jsme spolu mluvili před půl rokem, pomalu gradoval váš spor s ministrem financí Andrejem Babišem. Jedna z jeho odnoží se týkala i léčby diabetické nohy kmenovými buňkami. Na ministerstvu se před Vánocemi konal seminář, kde odborníci podpořili zařazení této léčby na seznam výkonů. Teď se proti tomu ale vyslovilo vedení ČLS JEP. Jaký tedy bude postup?
Zadal jsem náměstkovi Philippovi, pod něhož to gesčně spadá, aby mi nezávisle zmapoval situaci, včetně úhrad, v ostatních evropských zemích. Odborníci, kteří se tím zabývají, tvrdí, že to některé země platí, další říkají, že ne. Pokud bychom byli jediní v Evropě, tak to asi není nejlepší výchozí pozice. Když by byla pravda, že se to standardně v rámci více evropských zemí hradí, tak to situaci posouvá jinam.
Jak je na tom ministr zdravotnictví se svým zdravím po mnohaměsíční zátěži?
Ve svých 43 letech je to poprvé, co jsem začal užívat lék na vysoký tlak. Takový je výsledek působení na ministerstvu zdravotnictví, zatím ale naštěstí nic jiného. Že by práce tady sloužila k podpoře zdravého životního stylu, to se ale říci nedá.
Michaela Koubová
Tomáš Cikrt
Fotografie Tomáš Cikrt
