Za 25 svobodných let se na postu ministra zdravotnictví vystřídalo 21 mužů a žen. Překvapivě jenom šest z nich bylo odvoláno. Ostatní buď byli spíše na záskoku anebo jejich mise skončila s volbami, případně odešli se „svým“ premiérem. Pokud by chtěl současný ministr Svatopluk Němeček vědět, co o jeho osudu nedávná historie napovídá, pak by z toho moc moudrý nebyl. Sociálně demokratičtí premiéři jsou nevyzpytatelní.
Pouze šest ministrů zdravotnictví z 21 bylo premiérem odvoláno, tři z ODS a tři z ČSSD.
Odvolaní premiérem
Prvním byl v roce 1993 Petr Lom, kterého odvolal Václav Klaus, který si tenkrát posteskl, že šlo o „první trhlinku v jediné stabilní zemi východoevropského prostoru“. Petr Lom musel odejít z funkce po necelém půlroce, byl vůbec prvním odvolaným ministrem Klausova kabinetu. Údajně nepřesvědčil veřejnost o postupu transformace zdravotnictví.
Vystřídán byl svým hlasitým kritikem Luďkem Rubášem, který se udržel v horkém křesle 2 roky a tři měsíce a premiér Klaus ho v roce 1995 odvolal kvůli špatné komunikaci s lékařským stavem (chystala se tenkrát stávka).
Prvním odvolaným sociálním demokratem byl v roce 1999 Ivan David po jednom roce a dvou měsících, a to premiérem Milošem Zemanem. Údajně k tomu Zemana přiměl Vladimír Špidla (který pak dočasně, jako místopředseda vlády, zdravotnictví řídil). Ivan David se tenkrát pokoušel o racionalizaci sítě zdravotnických zařízení, čímž si nadělal dost nepřátel. Měl i problémy se svým obrazem na veřejnosti, ať už kvůli své tajemnici mladičké slečně Pivoňkové, nebo mluvčímu Pavlu Vernerovi, který o něm napsal nepěknou knížku.
Vladimír Špidla, už jako premiér, zbavil v roce 2004 funkce ministryni Marii Součkovou, šuškalo se, že na řízení rezortu nestačí, ona sama byla přesvědčena, že důvodem byl její odpor k požadavkům firmy Diag Human. Marie Součková byla ministryní zdravotnictví jeden rok a devět měsíců.
Další ženu v čele zdravotnictví docentku Miladu Emmerovou odvolal v roce 2005 Jiří Paroubek. Ten myslel už na blížící se volby a vkládal naděje do nepřehlédnutelného Davida Ratha, který z pozice prezidenta komory měl už beztak na řízení ministerstva velký vliv. Paní docentka se na Palackého náměstí udržela jeden rok a půldruhého měsíce k tomu.
Jako zatím poslední odvolaný ministr zdravotnictví je v historii zapsán Tomáš Julínek z ODS. Premiér Topolánek chtěl v roce 2009 touto změnou osvěžit vládu a vzít opozici terč. Byla to jeho labutí píseň, po několika měsících se poroučela celá vláda. I tak ale Topolánek držel ministra, který šel proti proudu, 2 roky a téměř 5 měsíců, čímž se stal Tomáš Julínek třetím nejdéle působícím ministrem.
Ti, kteří skončili „přirozeně“
Čtyři ministři byli jakýmisi stálicemi, měli štěstí, že skončili až s volbami, nebo pádem celé vlády, ale dostali pro svůj mandát minimálně dva roky času. Patří mezi ně:
Docent Martin Bojar (OH), který byl ministrem od prvních svobodných voleb až do dalších voleb v roce 1992, tedy dva roky téměř přesně, položil základy veřejného zdravotního pojištění.
Jan Stráský (ODS) si nejprve vyzkoušel, jaké to je být premiérem federální vlády a ministrem dopravy národní vlády. Zdravotnictví šéfoval 2 roky a 3 měsíce do pádu Václava Klause a jmenování Tošovského vlády hned na začátku roku 1998 a vykouřil přitom tisíce krabiček cigaret.
Profesor Bohumil Fišer (ČSSD), který přidal lékařům peníze a tím uvrhl systém do deficitu, ale splnil hlavní zadání premiéra Zemana, aby byl v resortu klid, stál v jeho čele 2 roky a 5 měsíců (druhý nejdéle působící ministr), a to do voleb v roce 2002.
Absolutním rekordmanem je docent Leoš Heger (TOP 09), který řídil ministerstvo zdravotnictví nejdéle ze všech – rovné tři roky, těšil se především z početně velké převahy tehdejší koalice v parlamentu, která i když se postupně rozpadala, stále byla schopna svého ministra podržet až do voleb v roce 2013. Působil důvěryhodně na novináře.
Další tři ministři přišli ve finále působení „svého premiéra“, aby ho vyprovodili při jeho definitivním konci:
Necelé čtyři měsíce byli ministry zdravotnictví docent Jozef Kubinyi (ČSSD) v roce 2004, který skončil spolu s Vladimírem Špidlou a Daniela Filipiová (ODS) v roce 2009, která post opustila spolu s Mirkem Topolánkem.
Podobně věrným souputníkem svého premiéra Jiřího Paroubka byl i David Rath (ČSSD), který odešel z ministerstva po deseti měsících v roce 2006.
Zbývají nám čtyři ministři „úřednických“ vlád. Půlroční úředníci: profesor Pavel Klener (vláda do svobodných voleb 1989/1990), Zuzana Roithová (rok 1998) a Martin Holcát (2013/2014). Jeden rok a dva měsíce byla ministryní Dana Jurásková (2009/2010). Abychom byli úplní doplňme ministry práce a sociálních věcí, kteří spravovali dočasně zdravotnictví, než se našel nový ministr – Vladimír Špidla (ČSSD) 2 měsíce na přelomu let 1999 a 2000 a Zdeněk Škromach (ČSSD), který drží rekord v nejkratším čase, když nad zdravotnictvím dohlížel 22 dní v roce 2005.
Svatopluk Němeček (ČSSD) se 29. ledna 2015 přehoupne přes první rok ve funkci ministra zdravotnictví a všechny možnosti jsou otevřené.
