Komerční pojišťovny by měly mít povinnost uzavřít zdravotní pojištění s cizinci, kteří v Česku žijí dlouhodobě. Neměly by je už odmítat. Zajistit by jim měly také takový rozsah péče, jaký se hradí z veřejného zdravotního pojištění. Ve své analýze to doporučuje ministerstvo zdravotnictví. Se zařazením migrantů do veřejného zdravotního pojištění, po němž volají organizace na pomoc cizincům či úřad ombudsmanky, ministerstvo nesouhlasí. Materiál má ve středu projednávat vláda, v polovině září ho odložila.
Cizinci tvoří něco přes čtyři procenta obyvatel ČR. Ke konci září jich v zemi podle údajů ministerstva vnitra legálně žilo 448.727. Povolení k trvalému pobytu mělo 249.472 osob, k přechodnému 199.255.
Migranti mohou mít veřejné zdravotní pojištění tehdy, pokud v Česku mají trvalý pobyt či zaměstnání a jejich firma v ČR sídlí. Veřejný systém je i pro zahraniční vědce, kteří v zemi dlouhodobě působí, azylanty a některé děti do dvou měsíců po narození. Mít ho nemohou třeba podnikatelé, manželé, manželky a potomci migrantů. Ti musejí uzavírat komerční pojištění.
To ale podle ministerské analýzy není dostatečné a mělo by se nově nastavit. Pojišťovny by cizince nesměly odmítnout a musely by mu zajistit takovou péči, jaká se hradí z veřejného pojištění. Do něj podle ministerstva není možné další skupiny zařazovat. Hrozilo by prý finanční rozkolísání systému, nutná je i vazba na ČR a dlouhodobé přispívání. Panují také obavy ze zdravotnické turistiky a nárůstu nemocnosti migrantů.
Podle zástupců neziskových organizací na pomoc migrantům, úřadu ombudsmanky a některých akademiků je ale jediným řešením zapojení migrantů do veřejného zdravotního pojištění. Podle právničky z kanceláře veřejné ochránkyně práv Lindy Janků by se to týkalo zhruba 80.000 lidí. Jim by změna garantovala péči, zdravotnickým zařízením zas úhrady za poskytnuté služby. „Na nynější pravidla doplácejí cizinci i lékaři,“ řekla včera na diskusi o pojištění migrantů Janků.
Helena Hnilicová z Ústavu veřejného zdraví 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy míní, že cizinci by do systému spíš přispívali, než by z něj čerpali. „Jsou to většinou mladí a zdraví lidé, když si troufli na migraci,“ podotkla. Podle ní by se do veřejného pojištění mohli cizinci zapojit například až po ročním pobytu v ČR. Za děti by mohli platit jejich rodiče, ne stát, dodala Hnilicová.
Podle šéfa Ústavu molekulární genetiky akademie věd Václava Hořejšího dosavadní pravidla ztěžují situaci i zahraničním vědcům, kteří v ČR působí. Popsal případ australských manželů, kteří pracují v jeho ústavu. Vážně jim onemocněla dcera, která veřejné pojištění mít nemohla. Limit na léčbu z komerčního pojištění se záhy vyčerpal. Děvče v říjnu zemřelo, dluh za terapii se podařilo snížit díky sbírce. „Není možné, aby cizinci, kteří tu pracují, byli vystaveni takovému stresu. Půjdou jinam,“ upozornil Hořejší. Podotkl, že Česko potřebuje nejen zahraniční vědce, ale i lidi z jiných profesí.
-čtk-
